Bubláme s Grandioso Brut z Valtic a Champagne Philipponnat

Když je venku je vedro, což se momentálně děje v jakýchsi náhodných vlnách, a krom (ze všech stran se valících) růžovek, mi jako ideální pití na večer a k lehkým jídlům přijdou šumivá vína. Ve dnech nedávno minulých jsem jich pár zlikvidoval, o dvou je třeba se zmínit, z důvodu toho či onoho, trochu více. Grandioso Brut pochází z produkce Vinných sklepů Valtice (mělo by to být jedno z jejich elitních vín, ale na jejich webu o něm informace nenalézám) a jde o šampaňskou metodou zpracovanou směs hroznů Ryzlinku Rýnského a Chardonnay (původ oblast Mikulovská). VSV jsou jednou z našich největších vinařských firem vůbec a nelze od nich čekat vína nějak výjimečná, ale občas hodně příjemně překvapí (v jejich úplně nejlevnější řadě mne často potěší Sylván, v roce 2003 a řadě Valvin Club se jim povedla až neuvěřitelná červená) a pravidelně okupují, ať již z pozice „síly“ či s opravdu fajn víny, spoustu míst v Salonu vín. Grandioso je pak jejich elitní víno, na které jsem slyšel a četl spoustu chvály i dalších zajímavých popisů. No a asi měl špatnou láhev či co…

Tedy láhev sama o sobě je efektní, těžká zelená. Viněta mne nechává naprosto chladným, vás třeba bude bavit. Po nalití se objeví spousta pěny, která rychle opadne a je nahrazena trvalým, efektním a velmi pěkným perlením. Samotné víno je barvy trochu hlubší se zelenkavými odlesky. Vůně pak svěží, velmi jemná, sevřená. Tak jemná, až vlastně spíše dost nevýrazná. Možná lehkou autosugescí mi trošku připomíná Ryzlink, vylovím něco zeleného jablka, ale celkově dost „neutrální“. Chuť nabídne podobě sevřený a neutrální projev, kde dominuje jasný dojem lehce odtrženého cukru z dozáže a trocha medovosti, kyseliny je dostatek. Celé je to jakoby „vyvážené“, nikde nice neruší nebo tak něco, žádná vada tam není, perlí nádherně, ale na jazyk a do poznámek se mi dere „neutrální sektový základ pro další dochucení“. Špatná láhev? Koupeno v hypermarketu za dvě stovky, takže kdo ví. Dám jim ještě jednu šanci, tohle první setkání spíš zklamání.

Champagne Philipponnat mám rád a opakovaně si to ověřil, očekávání u každého chutnaného vína jsou tedy velká. Na úvod si dovolím vypůjčit jeden svůj starší text z článku o mnoha různých vínech odrůdy Pinot Noir pro O Víně, kde jsem popisoval setkání s jejich elitním Clos de Goisses 1992 na degustaci vedené přímo Charlesem Philipponnat. „Rodinný podnik, nyní sídlící v Mareuil-sur-Aÿ, se zaměřuje především na velmi suchá šampaňská s výrazným podílem Pinot Noir. I v základních cuvée používají pouze samotok z hroznů především z 1er a Grand Cru vinic, druhé a třetí lisování prodávají dál. Přiznám se, že jsem nadšen i z jejich „základního“ vína, ale dnes ochutnáme vrchol produkce. Hrozny na tento skvost pocházejí, a to je v Champagne poměrně unikátní přístup, pouze z jedné vinice. Je jí Clos des Goisses, zídkou ohrazený jižní svah o sklonu 35 - 45° a rozloze 5,5 ha, shlížející na řeku Marne. Tuto exkluzivní polohu vlastní Philipponnat celou a i když hrozny na ní dozrávají v drtivé většině ročníků skvěle a obvykle má výsledné víno o 1,5 - 2 % více alkoholu než průměr v Champagne, přesto víno pod tímto jménem produkují pouze v těch nejlepších letech a v množství 15 až 20 tisíc lahví. Vinice je primárně osázena Pinotem Noir a menší část Chardonnay. V ročníku 1992 je pak Pinot Noir obsažen ze 70 %, tedy skutečně asambláž ovládá. Víno má vyšší, krásnou jiskřivou barvu, po nalití silně zapění, ale následné perlení je velmi jemné.

Vůně mne sraží do kolen. Mohutná, nazrálá, přesunuje se od chlebových tónů, čerstvých podzimních jablek a šťavnatého ovoce, přes vůně ovocné brandy až po aromata lískových oříšků a sherry. Dojem je velmi komplexní, omamný. Jak chuť obvykle nenabídne tolik co vůně, zde se jedná o dokonalou harmonii a prodloužení původního vjemu. Koncentrované, velmi suché, plné a mohutné, ale přitom ne ubíjející a při této síle jemné a elegantní. Nazrále medové tóny se snoubí s ovocností, oříšky, vše doplňuje řízná kyselinka a zakončuje dlouhá, velmi dlouhá dochuť. Úžasné. Co dodat na závěr? Vinař doporučuje víno buď vypít, nebo klidně i další roky skladovat. Konzumovat jen tak i k výraznějším jídlům typu zvěřiny s omáčkami či paštikám. Ideálně před konzumací dekantovat, aby se veškerá aromatika opravdu otevřela. Pro lepší orientaci ohledně doby zrání je na každé lahvi uveden datum degoržování. A já jenom nadšeně tleskám, byť skoro tři a půl tisíce za láhev prostě neutratím. Pro významnější příležitost si třeba koupím a otevřu jejich cuvée Le Reflet či neročníkové Royal Reserve za třetinovou cenu, které je taktéž skvělé, a někde daleko mi bude hlodat vzpomínka na tento degustační zážitek...“

Le Reflet (cuvée 60% Pinot Noir a 40% Chardonnay), mne tenkrát opravdu hodně bavil a nakonec jsem jej skutečně zakoupil. A, možná poněkud zbytečně, váhal s jeho otevřením. Toto víno se již od roku 2000 nevyrábí, zakoupená láhev je téměř úplně postavena na ročníku 1999 a k degoržování došlo v listopadu 2004. Viněta docela ujde, pozornost strhávají holografické prvky, asi ochrana proti padělání. Víno se prezentuje hlubší zlatavější barvou a jemným, krásným perlením. Vůně je pak očividně nazrálá, se spoustou květinových tónů a řekl bych již něco za zenitem. Když si s tím hrajete, dokáže co umí dobře udělané Champagne… víno se postupně rozvíjí do medových tónu, chleboviny, výrazně komplikovanějšího burgundského projevu (dobrý test „velikosti“ Champagne je nechat ho sklenku úplně vybublat a zkusit ochutnat bez matení smyslů perlením, ale kdo by to dělal, že). A v chuti značně nazrálé, uhlazené, kupa minerality a fajn délka, opět postupně okysličováním bohatne, rozvíjí se a „burgundští“. Vyvážené, stále ještě svěží, ale přiznám se, že před těmi pár lety šlo o živější záležitost, než byl tento zadumanější projev. Philipponnat ale očividně zrát umí, neupadlo to, nezlomilo se, vyzrálo do odlišné podoby. A to se cení. A pokud budete chtít někdy pravé a opravdu hodně povedené, univerzální Brut šampaňské za ještě „snesitelnou“ cenu, zkuste jejich Royal Réserve. Odzkoušeno i na lidech, co normálně brut bubliny opravdu neocení, a fungovalo skvěle. Něco málo jsem vlastně již psal dříve, v článku i fotka milé zástupkyně vinařství :o)