Dnes držím vinný smutek

Dnešní den začal mnohem dříve, než bych si býval přál. Probudila nás podivná rána doprovázená charakteristickým zvukem do sebe narážejících lahví. V příjemném chládku ložnice umístěný konstrukt z vinných kartonů, lahví čekajících na transport a uskladnění lepší, se vlastní vahou zhroutil a po podlaze začalo rozlévat efektní jezero, spojující v sobě červený, bílý a hustě sladký proud. Reagovat bylo nutné rychle, takže nás místo postupného lezení z postele a opakovaného ignorování budíku čekala práce s hadrem, kýblem vody a taškou na střepy. Ložnice voní nádherně, aroma zralejšího Pinotu Noir se mísí s Ryzlinkem, vše doplňuje kontrapunkt v podobě přírodně sladkého Chardonnay. Nakonec, ač množství tekutiny na podlaze věštilo mnohem horší výsledek, to odnesly „jen“ tři lahve.

Co naděláte, když je někdo blbej, tak to takhle dopadá. Příště budu opatrnější. Obzvláště ten slaďák mne mrzí, ten jsem ještě nepil. A nějak mi nepřišlo jako dobrý nápad ho srkat ze střepu a vylepšit si den ještě nějakým tím zábavným zraněním. Takže dneska držím smutek, celý den budu chodit v černém a mít zasmušilý výraz. Tedy… ne že by so zrovna tohle nějak lišilo od dní úplně obvyklých. Ale alespoň zapadnu na večerní koncert Depeche Mode :o)