Jemný dotyk konfitovaného krtka a myších oušek

Je jedna věc, která mne dost vytáčí u informací o víně v běžných (tj. nespecializovaných) časopisech a novinách. Mám totiž pocit, a nejsilněji je to vidět na zvolených doprovodných fotkách, že specielně z degustování vína se dělá větší věda, než to ve skutečnosti je. A ve výsledku může být dost kontraproduktivní. Ne, na typické ochutnávce nejsou pánové v oblecích, ženy ve velké večerní či kostýmcích a s dokonalým make-upem. Netvrdím, že takové degustace neexistují, ale v poměru k naprosto běžným a pravidelným akcím je jich minimum. Ne vždy je nutné vína popisovat přehnaně složitými výrazy a pomocí hromady exotických přirovnání (zde jsem vinen i já). Není nutné dělat z ochutnávek cosi vyhrazeného horním deseti tisícům a lidem ochotným zaplatit za to, že ke svým pár sklenkám budou mít na stole připraven kaviár, humra a složité kanapky. Tak to přeci není a mnohé, kteří si rádi něco dobrého doma otevřou, podobná představa odpuzuje. Víno a jeho ochutnávání je a měla by být především zábava!

Znovu jsem na tohle narazil u nedávného článku v Týdnu, schválně se na něj mrkněte. Možná je úplně v pořádku, třeba neobsahuje nesmysly, ale nedovedu si představit, že by nakopnul nějakého nového nadšence do vína, který ovšem zatím popíjí jednotlivé lahve doma, aby vyrazil na svou první degustaci. Ono už to slovo, degustace, evokuje cosi určeného jiné sortě lidí, než kým začínající nadšenec je. Vidím to na některých kamarádech a známých, kteří si vůbec nedovedou představit, jak taková akce probíhá. Bojí se, že je tam někdo bude zkoušet, a když neucítí „rozvařené brusinky na teplé briošce“, tak budou za pitomce. V tomhle směru jsou skvělé různé domácí akce, ochutnávky ve známém prostředí s partou kamarádů. Něco spáchat je vlastně docela jednoduché a velmi snadno může nakopnout lidi k účasti i na běžných degustacích dovozců, vinařů a prodejců. A vlastně docela fungují i různé velké festivaly a košty, které jsou sice davové a pro pořádné zkoumání vína ne úplně vhodné, ale zase tak nějak anonymní a bez stresu, že po vás někdo bude chtít odpověď na tu zásadní otázku, které se děsíte: „co v tom víně cítíte?“ :o) Chce to z ochutnávání vína setřít ten nános prachu ze zámeckých tanečních sálů a místností v sídlech vyšší společnosti…

Koukají se na vás občas „nevinní“ lidé divně, když řeknete, že jdete na degustaci? A co děláte proto, aby z tohohle slova nádech snobismu zmizel? Něco jako Gary Vaynerchuk? :o)

Odkazy: Kalendář degustací (nejen) v Praze | Kalendář vinařských akcí