Decanter, Géčko, vlašáky, kamínky, Stavekgnac…

Když se takhle sejde pár vínomilců, aby prodegustovalo několik lahví (Cuketka mi na Facebooku vpálil, že tomu máme přestat říkat ochutnávky, když chceme prostě je normálně vypít pár lahví :o), je to většinou dost zábava. Tolik zásadních věcí se probere a odhalí. Kteří biovinaři prostě jen „stříkají v noci“, čí produkce se pokazila, kdo má jaké problémy a jeho vinařský projekt je ekonomicky nesmyslný a dlouhodobě nefunkční bez podpory supermarketů, jak některá vína musejí kupovat buď jen podivní zbohatlíci nebo ti největší patrioti… prostě normální drbárna je to, jen místo celebrit se řeší lahve vína a vinaři :o) Včera se jedna taková narychlo sezvaná „degustace“ docela vyvedla, většina drbů asi zůstane mezi námi, ale o pár vinných poznámek se podělím.

I když jeden drb bych mohl… domácí mutace Decanteru oficiálně končí, důvodem je pozastavení licence ze strany jejího majitele v UK. O důvodech se šušká mnohé, podle všeho (pokud v tom nejsou i nějaké ekonomické ukazatele) však jde o prozaické porušení licenčních podmínek. Kupa věcí se ještě může změnit, podobné spory jsou vždycky boj. Do žádných detailů se pouštět nebudu, „oficiálně“ mi nikdo nic nepotvrdil a nechci zase řešit nějaké obsílky od právníků, jako tomu bylo v případě časopisu Víno & Styl. Je mi to docela líto, časopis zdaleka nebyl dokonalý a měl jsem k němu výhrady (viz třeba Nevydařená vína, hromadění lahví a Decanter #3, Decanter v ČR podruhé, České vydání Decanteru na stáncích! Vítat?), přesto si v něm vždy něco zajímavého našel. Nu což, nedá se nic dělat. Dost mne mrzí, že nebude dokončena skvělá série o vinařství ve starověkém Římě. Snad ji Bogdan Trojak udá někde jinde, nebo alespoň „vydá“ na Veltlínu (kde je momentálně například fantastický článek o Mělničině, zprávy o škodách způsobených krupobitím nejen na Moravě a vůbec se z toho stává příjemné čtení, na webu je jich čím dál víc a tištěné časopisy solidně nahradí).

Ale teď už ty vína. Neodolal jsem a, ač čerstvě po převozu, otevřel Le "G" de Guiraud 2008, o jehož mladším bratříčkovi ročníku 2007 jsem se celkem obšírně rozepsal v článku Báječné suché víno z ráje sladkých loni. Aktuální ročník má spíše méně výraznou, bledší barvu. Vůně zdaleka není tak expresivní jako ta loňská (nulasedmička byla pro bílá špičkový ročník a hlavně všechna vína jsou obecně k pití dříve), hutněji ovocitá, především různé exotické bílé ovoce, grepfruit, zelený angrešt a decentní náznak práce se dřevem. S mícháním a časem se výrazně rozvíjí a dalším lahvím dám před otevřením pár měsíců času. Chuť je intenzivní, s páteří pěkné kyseliny, delší, ovocitá a minerální, svěží, důrazná. Valí se to do krku úplně samo, super pití. U nulasedmičky mi přišlo, že byla dokonalá hned po nalahvování a pak poměrně rychle „odešla“ (méně než za rok), respektive podstatná část toho nejživějšího aroma zmizela a celé se to dost zjednodušilo. Nulaosmička naopak potřebuje k rozvinutí nějaký ten čas, kdo má ať zatím neotevírá.

 
O Cailloux 2005, VdP Côtes Catalanes z vinařství Domaine de la Serre jsem tu už psal, ale neodpustím si opakování. Opravdu velmi pěkný jih Francie, který za požadované peníze stojí za to ochutnat (a po včerejšku mi to doufám v komentářích potvrdí i někdo další). Za pozornost rozhodně stojí všechna vína z vinařství Koráb, ať už ročníku 2007 nebo velmi slibně se ukazující nulaosmičky. Já z archivu postupně tahám průřez jejich sortimentu ze začátku produkce, tedy ročník 2006, a jsem dost často na rozpacích. Naposledy u pozdněsběrového vlašáku „sur lie“ z vinice Psinky. Aromaticky mi to vlašák moc nepřipomínalo a po tři dny, kdy jsem ho chutnal, jsem se stále nemohl rozhodnout, zda je to „zvláštní“ pěkně, nebo spíš tak nějak divně. Nakonec jsem se přiklonil k „divnosti“. Aromaticky svěží, tóny letních skleněných jablek, v chuti suché, hodně lehké, nějaká ta mineralita, delší pečená dochuť. Nezní to špatně, ale nějak na mne nefungovalo, celek působil dost rozháraně. Máte jejich nulašestky v archivu? Jaký je vás názor?

Otevřel jsem nedávno a včera dával ochutnat Ryzlink Vlašský 2000 ze Zemědělské a.s. Čejkovice, pozdní sběr z viniční trati Sysle. Zlatavá barva, velmi nazrálé, ovšem stále dost svěžesti, medové a kořenité, vymícháváním vyleze trochu sirných aromat a vůně benzínu, celek překvapivě zajímavý a dost fajn. Ovšem ta chuť… suchý a intenzivní úvod je vystřídán extrémně nepříjemnou palčivostí a výraznou hořkostí přetrvávající i v dochuti, je tam kupa síry a celkově je dost neharmonické. Po třech dnech hořkost a sirnost opadne na snesitelnou míru, přesto to má k zábavnosti dost daleko.

Pila se i nějaká další vína, třeba rosé frankovka od Mikulici, a nakonec došlo i na speciality od Richarda Stávka, třeba báječnou Višňovku 1997. A, bůh nás chraň, dokonce i sklenka Stavekgnacu začala kolovat. O tomto nápoji jsem něco málo psal v reportu ze Slowfood setkání pro O Víně. Dovolím si převzít sem…

„Z likérů a destilátů nutno vyzvednout především Stavekgnac, vínovici, která zrála rok v sudu z akátu a dalších šest let v dubu. Při prvním lahvování (po čtyřech letech v sudu) měl tento nápoj 56 % alkoholu, nyní je to 47 %. Tento destilát je jedna z největších úchyláren, jakou jsem za poslední léta pil. Úžasná výrazná vůně (ten akát se asi hodně podepsal), hrubá a smysly masakrující chuť, prostě podivnost nad podivnost. (Doma jsem zkoušel z dovezeného vzorku vytvořit “mícháním” jemnější podobu, ale směs “půl napůl” s běžnou brandy se vůbec neprojevila, Stavekgnac stále vedl. Další stejný díl sherry taktéž nepomohl a dolití marsalou (sicilské dolihované víno typu porto, v tomto případě volná variace z Malty) způsobilo pouze to, že Stavekgnac voněl a chutnal prakticky stejně jako nezředěný, jen byl o něco sladší. Opravdu úlet :o).“

Schválně jsem večer dal čichnout ženě k odlivce, ve které skončil i méně než malý panák Stavekgnacu. A co myslíte že řekla? „Stavekgnac!“ :o) Jestli budete někdy v Němčičkách a u Richarda Stávka ve sklepě, nenechte si oblíznutí téhle zvláštnosti ujít.