S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment

Hlavní role? Šest rýnských ryzlinků podávaných naslepo, dvanáct odvážných a speciální degustační tabulka k vyplnění. Na rozdíl od minulého experimentu byla nyní tabulka téměř čistě zaškrtávací, bez nutnosti cokoliv psát a následně luštit, i tak se ale někteří neubránili u položky ano/ne dopsat malým písmem třeba „trochu“ či u lípy upřesnit na „přezrálý květ“ :o) O co šlo? U každého vzorku měl degustující za úkol zaškrtnout na stupnici od jedné do pěti intenzitu/množství/délku čtyřech často popisovaných charakteristik vína – barvy, vůně, dochuti a množství kyselin. A zároveň zvolit ano/ne u několika typických znaků rýňáku a výrazů, které se často v popisech této odrůdy vyskytují. Volil tedy, zda je víno květinové, ovocité, je cítit petrolej, lípa, med, kořenitost, mineralita a zda jde o „typický ryzlink“. Navíc byly první tři vzorky hodnoceny bez nějakého společného „naladění“ na stupnici, před dalšími třemi pak byl použit klasický „nultý vzorek“. U každého vzorku bylo i políčko pro (nepovinný) krátký výstižný slovní popis. Nečekejte sofistikovaný vědecký experiment, šlo spíše o takovou hříčku na obohacení domácí degustace ryzlinků, ale úplně nudné snad ty výsledky nejsou :o)

Nejdříve přehled vzorků:

1) Znovín Znojmo – Ryzlink Rýnský „Terroir Levure“ výběr z hroznů 2006 (suché, trať U tří dubů ve Stošíkovicích, speciální řada Znovínu se „zvýrazněným terroir“ pomocí kvasinek selektovaných přímo z vinice) – květinové, kořenité, poněkud tupé, muškátové

2) Dr. Loosen – „Dr. L“ Riesling Trocken 2006 (základní suchý ryzlink z Mosely od poměrně slavného vinaře, psal jsem něco málo dříve)

3) Baloun – Ryzlink Rýnský 2007 pozdní sběr (polosuché, trať Turold, ověnčeno zlatou medailí z Femes et vins du monde 2008 v Monaku a stříbrnou z Vinalies internationales 2008 v Paříži) – příjemné bílé se znatelným cukrem

Na proložení, debatu a „synchronizaci“ posloužil Školní statek Mělník a jejich pozdní sběr ročníku 2006 z Budyně, ale o tom bude řeč ještě později, šlo o jedno z nejhezčích vín večera.

4) Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice – Ryzlink Rýnský 2006 kabinet (suché, vinice Liběchovská) – příjemný svěží domácí ryzlink, spíše květinový, lipovina a náznak petroleje

5) Winzerhof Dockner – Riesling Exclusiv Antonius 2006 (suchý ryzlink z Kremstalu - Göttweiger Berg) – trochu „balounovitý“ styl, kořenitější a ovocitá lehce nasládlá záležitost

6) Anakena - Riesling 2003 (suchý vyzrálý ryzlink z Chile, o mladším bratříčkovi jsem tu už psal) – tak „typické“ v mnoha ohledech a s neuvěřitelným množstvím petroleje až je to podivné

U výsledků bych začal položkou „typický ryzlink“, protože tuhle frázi v recenzích najdete hodně často. Co si pod ní představit? Z 12 účastníků experimentu (celkem nás bylo třináct, já si tabulky taky vyplňoval, ale vzorky neměl anonymně a do výsledků se nezapočetl) hned dva označili za typický ryzlink pouhé jedno víno ze šesti (u jednoho to byla Roudnice, u druhého Anakena). Dost drsně dopadl úvodní Znovín, tam to byl čistý průstřel. Nikdo jej neoznačil za typický rýňák. Zároveň si odnesl pouhých 1.58 bodů „odrůdové typičnosti“ z pěti (viz dále). V této disciplíně překvapivě zvítězila Anakena se skóre 11/12 (3.58/5 bodů). Loosen dosáhl na 10/12. Ostatní vzorky za typického představitele odrůdy označilo průměrných 5-6/12.

Z tabulek se ukázalo, že víno vykazující hromady těch klasických znaků (včetně petroleje), nemusí být ještě hned označeno jako „typické“, přesto čím více jich je, tím větší šance. Každé víno mohlo dosáhnout u jednotlivých typických znaků maximálně jednoho bodu (Průměr ANO = 1, Ne = 0 z dvanácti výsledků), následným součtem všech znaků pak mohlo víno získat maximálně 5 bodů „absolutní ryzlinkové typičnosti :o)“ (samozřejmě je to vše velké zjednodušení, nebijte mne, vím to; ryzlink nemusí být povinně minerální či s vůní lípy, v experimentu mi šlo spíše o měření shody mezi jednotlivými degustujícími a podobné věci). Korelační koeficient mezi dosaženým počtem bodů a zaškrtnutím „typický ryzlink“ jsem spočetl na vysokých 0,93 :o) Teď je jen otázka, kolik lidí zaškrtlo dva typické znaky a pak si řeklo „teď by bylo blbé nedat typický ryzlink, i když to tak necítím“. Jasné je, že až součet více znaků vede k zaškrtnutí „typické“, samostatně je nejvyšší korelace při zaškrtnutí společně s „minerální“ (velmi vysokých 0,91), na druhém místě je med (0,89) a až na třetím překvapivě petrolej (0,79). Samostatně třeba lípa hraje roli jen minimální. Ale chtělo by to více vzorků, takhle každý drobný rozdíl zamává čísly až příliš.

Velmi zábavný je výsledek analýzy shody mezi jednotlivými degustujícími, kde se bohužel potvrzuje, že hod mincí na ANO/NE v „minerální“, „med“ či „lípa“ v charakteristice vína vám dá velmi často téměř stejně dobrou odpověď, jako zprůměrování hodnocení dvanácti rozdílných osob. Jakmile víno v některém faktoru opravdu výrazně excelovalo, shoda byla okamžitě vyšší (extrémně výrazný petrolej u Anakeny či naopak téměř žádný výskyt této vůně u Balouna či Znovínu). Jakmile se víno pohybuje v jakési „průměrné zóně kvality“ a jedná se spíše o jemnější záležitost, okamžitě začne být obrovský rozpor v hodnocení různých osob. Shodu v podstatě nabízí jen extrémy a to jak v první trojici, tak v té druhé po „požití nultého vzorku“ :o) Hodně by mne zajímalo, jak by stejnou tabulku vyplnila dvanáctka certifikovaných degustátorů běžně se účastnících různých soutěží. Na téhle domácí akci byl poměrně pestrý výběr různé úrovně zkušeností.

U stupnic mne opět zajímalo, jak velká shoda mezi degustujícími bude panovat, ale výsledky jsou velmi obdobné jako u zaškrtávátek výše. Nultý vzorek se znovu neprojevil, možná by to chtělo větší počet vzorků a dvě samostatné akce, jednu s nultým vzorkem a druhou bez něj, ale tím už si život asi komplikovat nebudu. Největší shoda panovala v barvě, tam se průměrný rozptyl bodů mezi degustujícími dostal na 1,5 bodu (z pěti). Délka dochuti a množství kyselin jsou na 1,83 bodu, nejhůře si vedla intenzita vůně s rozptylem celých 2,17 bodu. Suverénně nejvyšší počet bodů si odnesla Anakena, ve všem krom množství kyselin, kde je na druhém místě za Loosenem, vede. A také v průměru překračuje 4 body.

Nepovinné textové pole dalo taktéž docela zajímavý pohled, co je podle jednotlivých degustátorů krátký výstižný popis vína jako doplněk k oné čistě „technické“ tabulce. Dovolím si kompletní přepis u třech vzorků. Znovín byl označen jako víno: pitelné; příjemně neagresivní; plošší; prosté; vysoký alkohol; plíseň z nohou :-) (spíše doplněno až po odhalení vzorku a debatě o selektovaných a jiných kvasinkách); svěží ale nezábavný; méně výrazné; trochu kratší víno ne moc typické; silný alkohol pálivá dochuť; chuť chemicky ošetřeného citronu; muškátový tupší styl. Loosen si pak odnáší následující: lehké & svěží; svěží!; divná vůně hebká chuť; lepší; hořčinka v dochuti; svěží ryzlink; příjemné lehčí svěží krásně pitelné; minerálně-petrolejový sladší dojem; typický RR; příjemný klasický ryzlink. Anakena, víno s nejvíce body ve všech ohledech, tento popis: divný; zvláštní; petrolej fuj; starší uleželý; typický ryzlink; nejzajímavější; jemný alkohol přebíjí petrolejové tóny – zajímavé i když trochu obludné; starý kousek; tohle chci pít i když cítím lehký korek (s doplněním na okraji papíru: 6 je hrozně zajímavá, i když mě fakt štve); podivný petrolejový RR.

Nemám rád bodování, jednoduché shrnutí víno jedním číslem (viz nedávný článek a odkazy v něm) a podobné věci, ale hříčky jako tahle výše mne docela baví. A výsledky (a vůbec ta atmosféra okolo) utvrzují, že víno se, z podstaty své i lidí kteří jej pijí, vzpírá nějakým přesným definicím. Až tu budete příště číst o „typickém ryzlinku“, vzpomeňte si ne tenhle článek a že podobný pojem může znamenat mnohé. A je to moc dobře! :o)

P.S. Rád bych upozornil, že jsem nikdy nestudoval statistiku a matematika je obor, který rozhodně nepovažuji za svůj koníček. Je tedy možné, že v použité metodice narazíte na nějaké naprosté nesmysly, nelogičnosti a data nevhodně zpracovaná. Klidně mi to sem napište, zlobit se nebudu. Bral jsem celou věc spíš jako zábavu, ale úplně blbě bych to pojmout zase nechtěl :o)