Pod tou „pravou“ gastronomií USA si kupa lidí nejprve představí nákazu (ano, šíří se po celém světě s vytrvalostí chřipkového viru) v podobě všemožných fastfoodů. Děláme si z těch jídel srandu, ale ať hodí kamenem, kdo už někdy neskončil v McDonaldu. Objevují se weby, které různými způsoby odhalují, co že to vlastně v těch různých burritos a burgerech jíme, vyloženě zábavné je pak takové srovnání reklama vs. realita, prostě vedle sebe reklamní fotka jídla a skutečné prodávané zboží. Nedávno jsem ovšem narazil na něco mnohem povedenějšího, Fancy Fast Food. O co se jedná? Vezmete ideálně nějaké to menu z fastfoodu a načinčáte na pěkné talíře, možná i třeba nějakým způsobem přepracujete, ale nemělo by se nic moc přidávat (snad jen nějaké malé zdobení). Výsledek může být hodně překvapivý, byť úplně stejně nezdravý jako na začátku :o) Každá dobrá restaurace ví, že prezentace na talíři hraje z celkového dojmu obrovskou roli. A i obyčejný burger s kolou může vypadat jak z michelinovského podniku :o)
Vůbec v těch státech mají zajímavé nápady, leckteré do našeho prostředí naprosto nepřenosné. Ale třeba takové vaření s Ariou Giovanni vypadá, že by i u nás mohlo fungovat. Stoprocentně jist si tím nejsem, pokud by ovšem dostala dobrý vysílací čas, tak i Jirka Babica a jeho komediální talent půjdou stranou :o) No posuďte sami…
Vlastně jsem se k té Americe dostal kvůli třem vínům, co u nás padla minulý týden. Ve všech případech šlo o večeři s příbuzenstvem či přáteli a poznámky nejsou zrovna obsáhlé, jde spíš o dojmy. Koupil jsem tři vzorky z produkce Roberta Mondaviho běžně dostupné na našem trhu, ovšem trošku starší ročníky než bývá zvykem. Mondavi je (nebo spíš byl, bohužel nedávno zemřel) osobou, která se velkou měrou podílela na proměně vinařství v USA, především Kalifornii (a nejvíce Napa Valley). Některá jeho vína (Opus One, Reserve Cabernet Sauvignon z Napa) se řadí mezi naprostou špičku toho, co můžete z USA koupit. Pod svým jménem produkuje i levnější fajn vína, zároveň však jeho firmy chrlí miliony litrů těch nejběžnějších spotřebních kousků.
Chardonnay 2005 „Robert Mondavi Private Selection“, původem z California Central Coast, je představitelem „nižší střední“ Mondaviho vín a ve sklence se projevovalo bohužel dost tak, jak bych očekával. Hutné až přezrálé, takové to sladce ovocné „přestřelené“ bílé. Narvané sluníčkem a ovocitostí tak, že postrádá eleganci. Ano, velmi aromatické, výrazné, tučné, s jasným projevem dřeva, hromadou tropických a citrusových vůní, karamelem v dochuti a prostě tím moderním projevem, který si své obecenstvo stoprocentně najde. Viděl jsem ho v obchodech za nesmyslné částky 400-500,- Kč, ale dá se koupit (můj případ, výprodej v malé vinotéce ve Vršovicích) i za 129,- a za tyhle peníze si klidně domů ještě láhev pořídím pro případ, že by na návštěvu dorazil fanoušek podobných vín :o)
Zinfandel 2003 „Robert Mondavi Private Selection“, tentokrát původ všeobjímající California, je dost podobný případ. Hutné, sladce ovocné víno, přezrálé a poměrně koncentrované, díky věku navíc obalené tóny lahvového zrání. Kořenité, džemovité, korektně dlouhé docela fajn pití, pokud vás tedy podobná vína baví. Nemá žádný chemicko-technologický štych, působí docela přirozeně a za 129,- Kč opět moc lepších ukázek trochu vyzrálého Zinfandelu z USA nenajdete, takže mohu s klidem doporučit na experiment. Navíc je, stejně jako Chardonnay, pod plastovým špuntem a tím pádem spíše nehrozí různé podivné vady (krom občasné oxidace) :o)
O mnohem větší zážitek se postaral nefiltrovaný Robert Mondavi Napa Valley Cabernet 1999 (ne nutně jde o čistý Cabernet, obvykle v tomto víně končí trochu Merlotu a může být mírně doplněno odrůdami Cabernet Franc, Malbec, Petit Verdot či Syrah). Tenhle desetiletý kousek má již výrazně nazrálou barvu a nějaký ten depot. Aromatika je již řízena lahvovou zralosti, ale stále s dostatkem ovoce. Překvapivě efektní, komplexní a zábavná záležitost, žádná obludná bariková či ovocitá bomba, ale mnohem složitější kousek. Přiznám se, že jsem si naškrabal jen vyloženě základní poznámky, ale přetrval ve mně dojem „takhle vypadá pěkně nazrálý Cabernet a kdyby podobně dopadla některá levnější Bordeaux, která mám v archivu, tak vlastně budu spokojen“. Víno je to suché, stále ještě s nějakým tím tříslem, vyvážené, skvěle pitelné. Zaplacených 275,- Kč považuji za omyl, naslepo bych tipoval o hodně víc. Jasné doporučení, i kdyby jen jako ukázka zrání dobrého Cabernetu (ale to víno nabídne mnohem víc). Před nedávnem o něm psal Tomáš a též působil dost nadšeně. Prostě předsudky stranou, vína z USA umí zrát a minimálně Cabernet a jeho směsky tam umí :o)
Pod tou „pravou“ gastronomií USA si kupa lidí nejprve představí nákazu (ano, šíří se po celém světě s vytrvalostí chřipkového viru) v podobě všemožných fastfoodů. Děláme si z těch jídel srandu, ale ať hodí kamenem, kdo už někdy neskončil v McDonaldu. Objevují se weby, které různými způsoby odhalují, co že to vlastně v těch různých burritos a burgerech jíme, vyloženě zábavné je pak takové srovnání reklama vs. realita, prostě vedle sebe reklamní fotka jídla a skutečné prodávané zboží. Nedávno jsem ovšem narazil na něco mnohem povedenějšího, Fancy Fast Food. O co se jedná? Vezmete ideálně nějaké to menu z fastfoodu a načinčáte na pěkné talíře, možná i třeba nějakým způsobem přepracujete, ale nemělo by se nic moc přidávat (snad jen nějaké malé zdobení). Výsledek může být hodně překvapivý, byť úplně stejně nezdravý jako na začátku :o) Každá dobrá restaurace ví, že prezentace na talíři hraje z celkového dojmu obrovskou roli. A i obyčejný burger s kolou může vypadat jak z michelinovského podniku :o)
Vůbec v těch státech mají zajímavé nápady, leckteré do našeho prostředí naprosto nepřenosné. Ale třeba takové vaření s Ariou Giovanni vypadá, že by i u nás mohlo fungovat. Stoprocentně jist si tím nejsem, pokud by ovšem dostala dobrý vysílací čas, tak i Jirka Babica a jeho komediální talent půjdou stranou :o) No posuďte sami…
Vlastně jsem se k té Americe dostal kvůli třem vínům, co u nás padla minulý týden. Ve všech případech šlo o večeři s příbuzenstvem či přáteli a poznámky nejsou zrovna obsáhlé, jde spíš o dojmy. Koupil jsem tři vzorky z produkce Roberta Mondaviho běžně dostupné na našem trhu, ovšem trošku starší ročníky než bývá zvykem. Mondavi je (nebo spíš byl, bohužel nedávno zemřel) osobou, která se velkou měrou podílela na proměně vinařství v USA, především Kalifornii (a nejvíce Napa Valley). Některá jeho vína (Opus One, Reserve Cabernet Sauvignon z Napa) se řadí mezi naprostou špičku toho, co můžete z USA koupit. Pod svým jménem produkuje i levnější fajn vína, zároveň však jeho firmy chrlí miliony litrů těch nejběžnějších spotřebních kousků.
Chardonnay 2005 „Robert Mondavi Private Selection“, původem z California Central Coast, je představitelem „nižší střední“ Mondaviho vín a ve sklence se projevovalo bohužel dost tak, jak bych očekával. Hutné až přezrálé, takové to sladce ovocné „přestřelené“ bílé. Narvané sluníčkem a ovocitostí tak, že postrádá eleganci. Ano, velmi aromatické, výrazné, tučné, s jasným projevem dřeva, hromadou tropických a citrusových vůní, karamelem v dochuti a prostě tím moderním projevem, který si své obecenstvo stoprocentně najde. Viděl jsem ho v obchodech za nesmyslné částky 400-500,- Kč, ale dá se koupit (můj případ, výprodej v malé vinotéce ve Vršovicích) i za 129,- a za tyhle peníze si klidně domů ještě láhev pořídím pro případ, že by na návštěvu dorazil fanoušek podobných vín :o)
Zinfandel 2003 „Robert Mondavi Private Selection“, tentokrát původ všeobjímající California, je dost podobný případ. Hutné, sladce ovocné víno, přezrálé a poměrně koncentrované, díky věku navíc obalené tóny lahvového zrání. Kořenité, džemovité, korektně dlouhé docela fajn pití, pokud vás tedy podobná vína baví. Nemá žádný chemicko-technologický štych, působí docela přirozeně a za 129,- Kč opět moc lepších ukázek trochu vyzrálého Zinfandelu z USA nenajdete, takže mohu s klidem doporučit na experiment. Navíc je, stejně jako Chardonnay, pod plastovým špuntem a tím pádem spíše nehrozí různé podivné vady (krom občasné oxidace) :o)
O mnohem větší zážitek se postaral nefiltrovaný Robert Mondavi Napa Valley Cabernet 1999 (ne nutně jde o čistý Cabernet, obvykle v tomto víně končí trochu Merlotu a může být mírně doplněno odrůdami Cabernet Franc, Malbec, Petit Verdot či Syrah). Tenhle desetiletý kousek má již výrazně nazrálou barvu a nějaký ten depot. Aromatika je již řízena lahvovou zralosti, ale stále s dostatkem ovoce. Překvapivě efektní, komplexní a zábavná záležitost, žádná obludná bariková či ovocitá bomba, ale mnohem složitější kousek. Přiznám se, že jsem si naškrabal jen vyloženě základní poznámky, ale přetrval ve mně dojem „takhle vypadá pěkně nazrálý Cabernet a kdyby podobně dopadla některá levnější Bordeaux, která mám v archivu, tak vlastně budu spokojen“. Víno je to suché, stále ještě s nějakým tím tříslem, vyvážené, skvěle pitelné. Zaplacených 275,- Kč považuji za omyl, naslepo bych tipoval o hodně víc. Jasné doporučení, i kdyby jen jako ukázka zrání dobrého Cabernetu (ale to víno nabídne mnohem víc). Před nedávnem o něm psal Tomáš a též působil dost nadšeně. Prostě předsudky stranou, vína z USA umí zrát a minimálně Cabernet a jeho směsky tam umí :o)
Tento týden je opět oficiální #sherryweek , přímo jejich apelační organizací podporovaná oslava skvělých vín z regionu. Který se pravda vzpa...
Kalendář degustací
Pokusím se na tomto místě udržovat zhruba měsíc dopředu kalendář degustací a podobných akcí především v Praze (ale i jinde), uvítám Vaše tipy na zapomenuté události!
