Čechy v podobě nejpovedenější, víno výrazně voňavé, již viditelně nazrálé a s tóny petroleje, se šťavnatou páteří kyseliny a trochou příjemné minerality. Vyvážené, plnějšího těla ale přitom skvěle a lehce pitelné. Je tam toho dost na zkoumání celý večer, ale nekomplikovaně poslouží i k vypití lahve „jen tak“. Často nadávám, že když už je domácí ryzlink výraznější a bohatší, tak má zároveň zbytkový cukr. Tohle je výjimka, klasický sucháč se vším všudy. Děkuji za ochutnání, prosil bych si kartón…
S druhou lahví se posunujeme do Alsaska, konkrétně Wintzenheimu. Zde sídlí biodynamické (certifikace Ecocert, Biodyvin) vinařství Josmeyer. Vinaří tam už od roku 1854, jméno je odvozeno od Jos(eph) Meyer. Hrozny mají i z Grand Crus Hengst a Brand, ale do vín často míchají hroznu z různých menších zajímavých poloh. Doporučuji jejich nový a velmi povedený web, každý si tam najde něco (krom běžných informací typu rozlohy a pěstovaných odrůd včetně vyznačení jejich vinic v mapě jsou tam detailní popisy k produkovaným vínům z několika ročníků a třeba archiv obrazů místních spřízněných umělců). Otravoval jsem dovozce s dotazy na osobní dojmy z vinařství, přišel mi třeba následující text: „Setkali jsme se zejména s nejmladší zástupkyní rodu Céline Meyer, která se nám vždy věnovala se samozřejmou ochotou a překvapující skromností po celou dobu našich návštěv. U každého vína přesně věděla, kdy šly hrozny z vinice, za jakého počasí, jak probíhal celý proces výroby (při jaké teplotě probíhalo kvašení, u jakého vína se jim fermentace zcela zastavila a znovu se rozjela až za několik týdnů, atd). Na to, že je v podstatě vyčleněna pro styk s veřejností, věděla opravdu první poslední ohledně technologie. I setkání s Christophem Ehrhartem, současným výkonným ředitelem a biodynamikem, bylo ohromně příjemné a neformální. O výrobě vína a pěstění révy jsou ochotni říct téměř všechno a čím více jsme se zajímali o podrobnosti, tím víc se, evidentně potěšeno, dostávali do vysvětlování detailů. Celkově jsem byl nadšený nejen z jejich vín, ale také z jejich přístupu k zákazníkům, který je jeden z nejpřátelštějších a nejméně okázalých, jaké jsem v Alsasku zažil. Také jejich spolupráce s alsaskými umělci a různé večírky, přednášky a vernisáže, které pořádají v jejich vinařském domě, dotváří dojem opravdu neobyčejně sympatického producenta vín.“
Víno má hlubší nazlátlou barvu. Vůně je pak především jemná a elegantní, ale přitom zároveň bohatá a důrazná. Rozpitváno na přirovnání pak ovocitá, s minerálním tóny do vůně vlhkého kamene, s petrolejem / barvami & laky. V chuti krásně suché a stále pěkně živé, medové, s výraznější kyselinou a dlouhou dochutí. Víno na vrcholu sil kde se asi ještě udrží, ukázková harmonie všech složek (je tam i trochu zbytkového cukru, ale jen dotváří celkový dojem a nijak nevyčuhuje), jeden z nejlepších ryzlinků, co jsem pil za dlouhou dobu.
A teď už mi jen zbývá řešit „problém“… Les Pierrets 2004 je nádherné pití, ale také už stojí 640,- Kč. Otázkou je, zda mi i napodruhé poskytne 4-5x větší zážitek než ryzlink z Budyně, za který si statek říká (a to jde o druhou nejvyšší cenu v jejich nabídce) pouhých 130,- Kč. Myslím, že pro naskladnění do chladničky by byl ideální „míchaný karton“ 5+1 :o) No uvidíme…
