Malý zmatek v Château La Tour Du Pin Figeac

Latour, La Tour, La Tour Figeac… v Bordeaux je někdy docela zábavný zmatek ve jménech vinařství, obzvláště jej obohacují ještě tzv. „druhá vína“, za která pak zákazník leckdy pokládá odlišné vinařství. Nevšimnete si jedné mezery v názvu a najednou máte ve sklence něco úplně jiného. V případě Château La Tour Du Pin Figeac je zmatek dokonán prostým faktem, že se tak jmenují dvě vinařství, která sídlí hned vedle sebe. Do roku 1876 tu byl pouze Figeac, ze kterého oddělením jedné části vzniklo Château La Tour Figeac, a to se dále rozdělilo a zformovalo Château La Tour du Pin Figeac. A hned dvakrát. Jednu část vlastnil od roku 1923 M. G. Bélivier a v roce 1972 ji odkoupila rodina Giraud. Část poslední, tu nejmenší (ze které, pro zmatení nepřítele, produkují ještě druhé víno Clos La Fleur Figeac), získal v roce 1947 Antoine Moueix, bratranec vinařské legendy J.P. Moueixe. Zmatečné dílo dokonanáno, o Château La Tour Du Pin Figeac se dnes dočtete vše možné, někdy je naceněno jako Château La Tour Figeac a nejčastěji se produkce vinařství Bélivier-Giraud prodává jako by byla od Moueixe, a to navíc ještě toho nejslavnějšího :o) Prostě je v tom bordel a já doufám, že jsem se v tom sám neztratil.

Nebyl bych první ani poslední. Láhev Château La Tour Du Pin Figeac 2005 Bélivier-Giraud jsem kupoval en primeur od TopVíno, na webu jej stále mají a dle viněty jde o totožné víno jako jsem měl já, ovšem stále s popisem „bratříčka“. Tuto chybu promíjím, protože i největší guru vín z Bordeaux a nejvlivnější vinných kritik Robert Parker má ve své „bibli Bordeaux“ (na kterou jinak nedám dopustit) u popisu Moueixova vinařství obrázek viněty Bélivier-Giraud. Ono se není co divit, je totiž méně kýčovitá než ta správná :o)

Hrozny na víno, o kterém bude dnes řeč, rostou na 11 hektarech v apelaci St. Emilion (Grand Cru), vinice v průměrném stáří 40 let se nachází v těsné blízkosti (logicky) pozemku Château Figeac a také legendárního Château Cheval Blanc. Odrůdově jde o 75% Merlot a 25% Cabernet Franc. Víno maceruje 3-4 týdny, fermentace probíhá v tradičních nádržích. I zrání není kompletně ve dřevě, ale ze třetiny v betonu. Roční produkce je zhruba 64.000 lahví, dle ročníku. Ambaláž klasika, zelená bordó láhev, kovová záklopka, pěkný plný korek. Barva mladá do fialkova, hluboká, ale nic obludně temného. Ve vůni intenzivně mladě ovocité a teprve na cestě k nějakým složitějším tónům, sladké zralé červené a lesní plody, třešně, trocha kořenitosti, upozorňuje na tříslo a dřevo, ale ten „starosvětský štych“ je tam znát, nejde o nic přezrálého. V chuti to není nějak vyloženě plné, pouze tak „rozumně“ a akorát. Krásně ovocité, hezky strukturované a na cestě k moc dobrému pití za nějaký ten rok. Tříslovin je tam hodně, ale to přejde. Docela efektní a příjemné pití i v takhle v mladé podobě, trochu divočejší Cabernet Franc se hezky míchá s Merlotem. S kusem masa (a po nějaké té hodince v karafě) se to již nyní bez problémů dá pít a nepůsobí vyloženě nepřístupně. A já hlavně měl chuť na podobného mlaďocha a trochu drhnutí na patře :o)

Samozřejmě mne dost zamrzelo, že nejde o kousek od Moueixe, byť by to byl jen příbuzný vinařské legendy Bordeaux a ne přímo víno vinifikované jím (nyní Christianem Moueixem, který nadání očividně zdědil). Mohl bych psát takové ty věci, jako že „rodina Moueixem stojí i za slavným a pekelně drahým Château Pétrus“ nebo „vinaří i v USA, kde s jejich přičiněním vzniká špičkový Dominus“) a podobně :o) Což můžu i tak, samozřejmě.

Nedávno jsem totiž pil jejich základ produkce (tj. asi to nejjednodušší, na čem je ještě jejich podpis), základní Bordeaux 2005 „Christian Moueixem“ (někdy též, dle trhu, prodáváno s výraznějším nápisem Merlot). Šlo o překvapivě šťavnaté, středně plné a krásně ovocité víno, příjemné nijak komplikované ale nenudící a skvěle udělané pití s dotykem dřeva (vypito v restauraci Café de Paris, kterou vřele doporučuji, jejich Entrecôte steak je výborný a lepší hranolky jsem v Praze nejedl). Moueixové mají nově cenově dostupnou „apelační“ řadu vín, jako že typický St. Emilion či Pomerol, což je docela zajímavá cesta, jak vyzkoušet jejich schopnosti bez nutnosti investovat do Pétrusu (či Château Trotanoy , Magdelaine nebo Hosanna). Pokud to někde v zahraničí uvidíte, nebojte se zkusit :o)