Mušle a (nejen) trapistická piva

Ve včerejším článku, a následně jeho komentářích, jsem tak trochu narazil na to, že celý svět čajů mi poněkud uniká a vlastně dobrovolně. Zabrat se do všech těch specialit a stylů by sežralo stejně času, jako se zabývat vínem. Stejně je to se sýry (snažím se trošku), destiláty (snažím se víc), kávou (pomalu to vzdávám). A pivem. Ta naše jsou možná často „na jedno brdo“, ale existuje celý svět speciálů, zajímavostí, piv vhodných do gastronomie od předkrmů po dezerty. A Belgie je pak zemí zaslíbenou pro každého, kdo pivu propadl. V restauraci Les Moules, kterou najdete v Pařížské ulici, s pivem pracovat umí. A jídlo z jejich názvu, mušle, jsou tam čerstvé a výborné. No a jako celek je to poněkud dražší, než bych si přál. Ale když se na vás vrhne sommelier a vysvětlí vám, proč má to které pivo zrovna tak zvláštně tvarovanou sklenici, leccos z ceníkových avantgardností jim odpustíte.

Les Moules na mne po příchodu působilo trochu ospale, ale bylo to dobou (někde mezi obědem a večeří), trochu „hospodská výzdoba“ a mohutný barový pult s židličkami napovídají, že v noci to tam asi dost žije. Líbí se mi hromady dřeva, rozvěšené pivní reklamy i různé předměty, má to atmosféru. Podnik se zaměřuje na speciality z Belgie, nejen mušle, ale i další mořské záležitosti a tradiční pochoutky jako šneky či již mezinárodní oblíbence Coq au vin nebo Boeuf Bourguignon. Prostě frankofil si vybere :o) I z vína, kde jsem lístek ovšem přestal studovat docela rychle, ceny mi tam nejsou ale vůbec sympatické. Skončil jsem s lahví Gentil d'Alsace 2007 z vinařství Meyer-Fonné, prakticky nejlevnější záležitostí na lístku, směsí postavenou na Muškátu a Pinotu Blanc, to vše doplněno i Ryzlinkem a Gewürztraminerem. Svěží, lehčí, vyvážené a dobře pitelné aromatické víno, ale nic zásadního.

Les Moules je především o pivu, výběr ze speciálů Belgie je dost široký, většinou jde o 0.33l nebo 0.25l lahve, ale mají i pár točených (základ tvoří taková ta licenční klasika ze Staropramenu, čepovaný speciál z dovozu se pravidelně mění). Lahvičku pořídíte za ceny poskakující mezi 150 – 200 Kč, což je hlavní důvod, proč jsem raději objednal jednu láhev vína. Prostě mi to přijde na naše poměry „trochu“ moc. Ceny mírně srovnává fakt, že k jednotlivým pivům mají originální sklo (a je to jak u vína, sklenky se tvarově dost výrazně liší a vždy je k tomu nějaký důvod) a pivní sommelier toho o nich spoustu ví. Jeho schopnost vyprávět, přesvědčovat a prezentovat nás stála dost peněz (a následně sil dostat se domů), elegantně nám i po víně několik lahviček vnutil. A když mají třeba i deset procent alkoholu, tak stoupají do hlavy hodně rychle :o)

Velkou zajímavostí stojící za ochutnání jsou piva trapistická, vyráběná mnichy v klášterech. Tahle jejich aktivita plní dva účely. Vyplní benediktýnské heslo „Ora et labora“ (modli se a pracuj) a zároveň si na svůj život a veškeré potřeby vydělají i bez dotací. A ještě potěší a obohatí miliony nevěřících :o) Z piv neklášterních můžete zkusit sladkokyselé a jakoby „ovocně nakvašené“ pivo Duchesse de Bourgogne, poctu vévodkyni Marii Burgundské. Na něm mne, po pravdě, bavil hlavně tvar sklenky, který kopíruje „montrachetku“, tvar Riedelem doporučovaný pro velká bíla vína z Burgundska :o) Víc vás ale možná bude bavit silné polotmavé pivo Kwak, možná už pro svérázný tvar sklenice (viz titulka článku) s dřevěným držadlem, který sloužil pro snadnější vožení na dostavníku (což je ale dost možná jedna z „legend“ a příběhů okolu těchto piv). Nebo pro to, kolik lidí se při větším doušku z téhle sklenice polije.

Jídlo? Zkoušel jsem jen achátové šneky (perfektní, navíc s hromadou skvělého másla a několika druhů domácích chlebů) a dvoje různé mušle, kvůli kterých jsem tam ostatně šel. Jak ty dušené v kopru s créme fraiche, tak i na Lucemburský způsob s rozmarýnem, tymiánem a oříškem másla, dávají vyniknout chuti čerstvých mušlí a příjemně ji doplňují. V případě Lucemburského způsobu vzniká takové divočejší až „stájové“ aroma, zvláštní. Sosík u koprových jsem zase lovil chlebem, výborné. Dohromady s bagetou či hranolkami s majonézou se jedné porce bez problémů najíte. Dost mne bavil styl podávání v těžkých hrncích a se smaltovanými otřískanými miskami na odhazování zbytků, ke stylu podniku to sedí a atmosféru krásně dotváří.

Les Moules se mi líblo. Ceny mi úplně nesedí, při první návštěvě nás sommelier „opil“ a nechal na ně trochu zapomenout, podruhé už bych si dal větší pozor :o) Ale mušle jsou výborné a když to berete jako exkurzi do belgického pivovarnictví (tedy dorazíte v klidnou dobu, aby na vás personál měl dost času), dá se účet přežít. Podnik pořádá i pivní degustace, ale není to nic pravidelného, je třeba se domluvit ve více lidech a objednat. Vlastně jsem si na to všechno vzpomněl a něco sepsal po včerejším nákupu v Bille, kde (k mému velkému překvapení) mají momentálně nejen obligátní Leffe (Blond i Bruin, ale i to je výborné pití) a Belle-vue Kriek, ale i pár dalších speciálů a trapistických piv. Ceny nejsou mírné, stále však na zkoušku levnější než v restauraci. Zkuste třeba různé varianty Rochefortu, speciálně medově sladká „desítka“ s 11.3% alkoholu je úlet.