Takhle jsem před pár dny otevřel L’Ermitage de Chasse-Spleen 1996, druhé víno jednoho z mých velmi oblíbených Bordeaux, které jsem měl možnost chutnat již před třemi lety a byl nadšen jeho obskurností, ale většina dalších degustujících jej již tenkrát označila za naprosto přezrálé. O vinařství jako takovém jsem tu psal již několikrát a nebudu se opakovat, prostě jen doporučím článek Odhánět splín ročníkem 2004. Ve sklence mělo překvapivě hlubokou a temnou barvu, samozřejmě po těch letech s již výrazným hnědooranžovým okrajem a kupou depotu. První přivonění překvapilo a hodně. Vyzrálá a divočejší vůně, ale stále s příjemnou ovocitostí a daleko před něčím, co bych nazval „zlomené“. Vůně parfémově stoupá a různé vrstvy se étericky mísí, baví mne to. Je tam nějaké sušené červené ovoce a dojem je z vůně je trochu sladko-trpký, zavane tam „octovitá“ vůně v podobně balsamica… nenudí, baví až do dna lahve a prostě moc pěkný :o) V chuti suché, spíše lehčí a přesto ústa nádherně zaplní (a nemusí to být žádná koncentrovaná alkoholická bomba). Krásně vyvážené, sladkost ovoce a příjemná kořenitost, měkké a hebké a skvěle pitelné i díky skoro kompletně ohlazenému tříslu. Veze se to na vlně až překvapivé elegance, takový pečlivě upravený stařeček v čistém oděvu na nedělní cestu do kostela s kolínskou známého módního domu, kterou dostal od dcery k vánocům. A já si říkám, zda to měl původní majitel (víno je z aukce) někde v hodně chladném sklepě, nebo jsem koupil padělek a mnohem mladší víno (korek nebyl ani trošku prosáklý). Ale kdo by padělal druhé víno z Chasse-Spleen… :o) Tentokrát to prostě vyšlo a popíjení archivního vína přineslo úplně jiný rozměr, než nabízí Bordeaux ve svém mládí. Otázkou je, zda to bylo nutně o tolik lepší, než ty mladé a poněkud drsnější kousky. Ale to už je o vkusu, myslím.
Mohlo by vás zajímat: Vinný ocet pro miliardáře | Novorozenci z Bordeaux s příchutí druhé světové
A dovolím si tu „přetisknout“ ještě jeden svůj starší článek (z listopadu 2006) o degustaci vín z ročníku 1996, který jsem původně psal pro O Víně. Dneska už bych tam možná některé věci formulovat trochu jinak, ale nechávám to v původní podobě, úplně mimo to není. Tak tedy… Jaký byl ročník 1996 v Bordeaux?
Další z degustací společnosti Dominec & spol. bylo představení ročníku 1996 z Bordeaux. Jednalo se o příjemnou a vyloženě „edukativní“ akci, i vzhledem k tomu, že většina vín byla zakoupena v množství jednoho kartonu a nejsou v běžné nabídce firmy. Celkem se ochutnávalo 8 vín různých (nejen cenových) kategorií a debata o nich byla velmi přínosná. Ročník 1996, který je považován za špičkový (především na levém břehu), prokázal svou dlouhověkost a nesporné kvality.
Šestým vzorkem a pro mne vítězem večera se stalo druhé víno Ch. Léoville Las-Cases pod jménem Clos du Marquis. Toto château ze Saint-Julienu je jen krůček od prvních Grand Cru Classé a jejich vyzrálé druhé víno v pravdě famózní. Řízná stále ještě ovocná vůně rybízového džemu přechází do jemného úžasně komplexního dojmu. Plná hutná chuť, stále ovládaná tříslem, alkoholem, barikovým sudem a alkoholovou hutností je nádherná. Krásné víno! Následující Ch. Lafon-Rochet ze St. Estéphe mi proti němu přišlo jako zbytečně „tříslovinová“ obluda bez dostatečné elegance, byť samo o sobě po chvilce soustředění nabídlo mnoho a „papírově“ by mělo být i lepší. „Druhák“ z Léoville Las-Cases jej pro mne bez nejmenších problémů překonal. Závěr degustace, pověstnou „sladkou tečku“, si vzalo na starost Ch. Suduiraut, Premier Cru Classé ze Sauternes. Jsou vína, která se z tabulek hodnocení vymykají. Toto možná není „d’Yquem“, přesto jedno z nejnádhernějších sladkých vín, jaká jsem kdy pil a bez problémů porážející Bonnezaux z předchozí degustace Val de Loire. Nemá vůbec smysl popisovat všechny vůně, každý si tam najde ty své, jsou jich desítky. Pro mne jde o dokonalý komplex sladko-sudovo-pomerančo-skořicovo-čehosi se sladkou chutí kandované pomerančové kůry. Mít jen trošku víc kyseliny, byl bych ve vinném nebi :o)
