Vinaart a jeho mladá vína

Když se řekne „mladý vinař“, většinou si pod tím pojmem představím někoho okolo třicítky, člověka s formálním vzděláním z vinařské školy, další generaci přebírající vinaření po dědečkovi/otci pod jeho přísným dohledem a snažící se prosadit vlastní čerstvé nápady. Michal Uher teprve nedávno překročil let dvacet, studuje obchodní právo a ve svém vinařství si dělá „co chce“, prostě vinaří tak jak to cítí a aby výsledek pokud možno odpovídal jeho záměru, ale zároveň šlo o vína prodejná. A protože aktuálně pozoruje odklon od domácích červených, tak ač sídlí v Moravské Nové Vsi proslavené spíše právě víny červenými, jeho sortiment obsahuje hlavně bílá, a to i z červených hroznů. Vinice v trati Vinohrady získal v restituci, ovšem keře jsou poměrně čerstvá výsadba z roku 2000 a následně i z divokého roku 2004, kdy se trochu chaoticky vysazovalo co mohlo před vstupem do EU. Na dvou hektarech má 16 odrůd (tohle stále úplně nechápu a přemýšlím, kdy tu dojde k větší specializaci na méně ale těch pro polohu nejvhodnějších odrůd) a z nich vyrábí asi 15 tisíc lahví ročně.

Tři minutky z úvodu degustace, Michal Uher představuje své vinařství. Omluvte sníženou kvalitu záznamu a občasný vzhled „černoši v tunelu“.

Při debatě o výrobě vína a péči o vinice dával najevo, že je příznivcem „šetrnějšího přístupu“, ale zároveň bez oklik a předstírání přiznal, že bio(dynamické) postupy, postřiky výluhy z kopřiv či vodního skla, mu přijdou už trochu moc. Stejně jako třeba spontánní kvašení vína, které je příliš nevypočitatelné. Prostě jde spíše bezpečnější cestou. S názory, že tráva na vinici ji vysiluje, bych asi zkoušel polemizovat (minimálně o vlivu na výslednou kvalitu hroznů), ale jinak je tenhle přístup samozřejmě naprosto legitimní. (Ale já jsem v tomhle směru takový trochu Fox Mulder – „I want to believe“; prostě chci věřit, že ty přírodní postupy fungují a mají smysl; ale jak se takové zatravnění projeví na čtyřleté vinici s kořenovým systémem ne zrovna hluboko, to samozřejmě netuším) Vina jsou zakvášená čistými kulturami kvasinek v nerezových tancích (s možností regulace teploty), následně se jdou obvykle alespoň na pár měsíců „nadechnout“ do dřevených sudů (dub a akát). Experimentuje i s barikováním. Celý přístup, alespoň jak jsem to tak sledoval, byl trochu „tohle mne zajímá, tak zkusím a uvidím…“, což se mi tedy moc líbí.

Malé vinařství je navíc mixem klasického sklípku s cihlovou valenou klenbou, skla, nerezu a vůbec zajímavých architektonických řešení. Podíl na tom má jistě matka vinaře, která je výtvarnicí a stojí i za poměrně efektními vinětami, u speciálních vín dokonce ručně malovanými (reliéfní vypalovaná barva na sklo). Korky jsou lisované z takové té hodně jemné drti a s potiskem vinařství. Některá vína byla zatím stočena jen pro degustaci a lahve ručně (a moc hezky) nadepsané. Ve vinném sklepě Lustermannském bylo k ochutnání celkem dvanáct vín převážně mladého ročníku 2008 a musím říct, že mne hodně příjemně překvapila. Pro detaily přímo od vinařství můžete navštívit povedený web www.vinaart.cz, následují mé degustační poznámky…

Müller Thurgau 2008 (zemské, 80,- Kč) je svěží, lehké pití, velmi mladičké (ještě takové ty „kvasnicové“ tóny), jemně do muškátova a travnata, v ústech poměrně výrazné a příjemně dlouhé. Jednoduché ale čisté „jen tak“ pití, jen víc takových. Zemské Veltlínské zelené 2008 (80,- Kč) mi přišlo trochu zadušené sírou, lehčí neutrálnější kořenité bílé s decentní hořčinou v závěru. Zweigeltrebe rosé 2008 (100,- Kč) mělo barvu opravdu jen lehce narůžovělou (pomletí a přilisování hroznů, kontakt se slupkou tak půl hodiny), velmi jemnou jahodo-kyselojogurtovou vůni a v chuti hromadu kyselin, lehounké svěží čisté pití s ledem na zahradu.

Sérii výraznějších vín zahájil Ryzlink Vlašský 2008 v pozdním sběru (130,- Kč) s pěknou nasládlejší vůní zralých hroznů, trochu medu a kořenitosti a taky čerstvé vlašské ořechy. V chuti výrazné, pěkná kyselina a dotyk cukru, vyvážené pití ideální asi trochu podchlazené. Hodně potěšilo Rulandské modré klaret 2008 v pozdním sběru (140,- Kč) s barvou zlatavou s až měděným odleskem (lisovány celé hrozny). Tohle víno potřebuje nějaký čas (rok či dva bych mu dal nejméně), aktuálně jsou ve vůni ještě dost ty kvasné tóny, ale taky kupa ovoce, zvláštní zemitost, je to komplikovanější a zajímavé. V chuti plnější, trochu drsnější, netypická záležitost trochu se v současné podobě vzpírající rychlému hodnocení z OIV sklenky. Láhev zakoupena pro pozdější přechutnání doma. Ve vinařství vzniklo i klasické červené víno, které je nyní v sudech a na lahvování a ochutnávání teprve čeká, ale už se na něj těším :o)

Rulandské šedé 2008 ve výběru z hroznů (160,- Kč) mělo vůni svěží, bohatší do přezrálých hroznů s příjemnou chlebovinou. V chuti plnější až hutné, extraktivní, trochu dotyk cukru, hrubší a drsnější snad kvůli ne úplně ideálně zakomponovanému vyššímu alkoholu. Chce čas a trochu se uhladit, mohlo by být hodně pěkné. Rozhodně bavilo o dost víc než Chardonnay 2008 v pozdním sběru (160,- Kč), vůně svěží a do citrusových tónů, v chuti intenzivní s jasným vyšším zbytkovým cukrem vyváženým vyšší kyselinou, takové trochu na efekt a líbivější, ale bohužel opět trochu moc síry.

Před vyloženě slaďáky jsme si odskočili ke dvěma vínům červeným. Zemské Zweigeltrebe 2008 (pro technické typy: pomalé nakvášení za nižší teploty po jeden měsíc, následně spontánní malolaktická fermentace) mne vyloženě nadchlo. Barva nijak hluboká, spíše světlejší, ale ta vůně… lesní plody, višně a hlavně tedy maliny v podobě takové té našlehané pěny naplácané na lívancích. V chuti suché, měkké, lehké, nádherně ovocité a výborně pitelné. Neuvěřitelně milá záležitost vyloženě nutící se napít znovu a znovu a prostě si ji užívat, nic komplikovaného či dokonce „meditačního“, ale lehké, čisté krásně pitelné červené. Za osmdesát korun. Chtěl jsem koupit vše co měl vinař sebou, bohužel šlo „jen“ o čtyři lahve. Tohle si dovedu představit klidně nachlazené na nějakých 14-15°C teď v létě na zahrádce, zkusím hned jak to půjde :o) Následující zemský Cabernet Moravia 2008 (100,- Kč) voněl výrazněji, trochu divočeji s decentní kořenitou linkou (pepř, sladká mletá červená paprika) a mírně vlivem sudu. V chuti pěkně suché, opět hodně ovocité a tentokrát i s trochou tříslovin v závěru, pikantnější. Fajn pití.

Ze sladkých se chutnal Cabernet Sauvignon klaret 2008 (výběr z bobulí, 240,- Kč za 0.375l), barvy bledší růžové, vůně efektně medově vyzrálé a zvláštním tónem podhoubí. V chuti hromada cukru a pro mne málo kyselin, v zásadě ucházející slaďák ale nenadchl. Úplně jiný případ je Ryzlink Rýnský 2007 výběr z bobulí (360,- Kč při 0.375l) napadený botrytickou plísní, která je ve vůni jasně patrná. Víno výrazné, s vysokým cukrem krásně vyváženým kyselinou, medové s trochou ryzlinkových a botrytických „technosmrádků“ (petrolej, plast), hezky dlouhé, bohaté. Dost povedené. Vlastně bavilo o dost víc než Rulandské bílé 2008 (zemské, ale technologicky ledovka, sklizeno na Silvestra při -9°C a 37°ČNM; 280,- Kč za 0.375l), kde mi opět přišlo, že i 12 g/l kyselin nestačí k marnému boji s cukrem, navíc se opět projevilo lehké přidušení sírou. Jistě, hodně sladké víno, med, trochu „lékárenských“ tónů, ale bez nějaké bohatosti co tahle vína mohou mít.

Celkově jsem dostal mnohem víc, než očekával. A po dlouhé době odcházel z ochutnávky cinkaje několika lahvemi o sebe. Myslím, že Vinaart má budoucnost. A vykašlal bych se na ty současné konzumentské trendy a dělal více červeného! :o)