Původně seznam trochu více naznačoval „souboj“ Evropy i s víny ze zahraničí, nakonec ale Nový svět reprezentovalo jen jedno jediné víno. Nestěžuji si, ale ponechat tam avizovaný Nový Zéland mohlo být zajímavé. Vína prezentoval sám pan Neumann za spolupráce sommeliéra z baru Grand Cru (dovozce Neubaer & syn), z jejichž sortimentu část vín byla. Popis jednotlivých lahví klouzal spíše po povrchu a základních informacích, osobně bych preferoval nějaké větší zaměření na popis míst původu a podobně, ale možná jsem byl s tímhle zájmem v menšině :o) A u lahví, které mne zajímají, si to ostatně v klidu dohledám.
Moravu zastupoval zavíňovací vzorek v podobě vína Rulandské modré rosé 2008 z Nového Vinařství, vína svěžího a lehkého, jahůdkovo-jogurtového čistého letního pití. Bez komplikací, pro tenhle účel fajn. 
Základní Bourgogne 2006 „Comte de Lupé“ od négocianta Lupé-Cholet (na jehož lahve asi narazil skoro každý u Beaujolais Nouveau) nijak nevybočilo z kategorie, do které spadá. Svěží, méně výrazné, ale dostatečně ovocité, jednodušší a přímočaré, trochu trpčí a ostřejší a nijak zvlášť dlouhé. Základní korektní Bourgogne, za 349,- (= přes 13€) nesmyslně drahé. Seppi Landmann z Alsaska a jeho Pinot Noir „Ronces sans Epines“ 2008 mne bavil o poznání víc. Ještě velmi mladé a živě ovocité, s trochou brusinek ale zároveň se zvláštním divočejším „paštikovým“ aromatem (trocha jako paštička s ovocnou zavařeninou navrchu). V chuti čisté, svěží, lehké, mladičce ovocité a příjemné víno, trocha třísla a dost kyselin, určitě by ocenilo nějaké ležení na lahvi. Dobře udělaný „chladný“ Pinot z Alsaska, který určitě neoslovíme každého, ale mně tenhle styl docela sedí.
O odskok do oblasti Franken se postaral Spätburgunder Spätlese Volkacher Ratsherr 2007 z vinařství Max Müller I. Víno opět hodně mladé, působí mnohem hutněji než předchozí vzorky, ale zároveň poněkud unifikovaně, takový ten nezařaditelný chladnější typ červeného, navíc rozházené a nepřipravené k pití. Určitě mu čas pomůže se trochu vzpamatovat ze současné fáze, ale teď opravdu neoslovilo (z okolí jsem naopak slyšel odezvy kladné, více než u čehokoliv předtím). Další vzorek naopak neměl problém mne zaujmout, Domaine Weinbach z Alsaska a jejich Pinot Noir Réserve „Clos des Capucins“ 2006 je báječné víno (hrozny jsou nejen z vinice v názvu, ale i z polohy Schlossberg). O vinařství jsem tu psal v souvislosti se sylvánem. Už barva je o poznání typičtější, taková řidší a cihlovější, žádná nafialovělá hutnější záležitost. Přivonění evokuje spíše Burgundsko než Alsasko čistotou projevu červeného ovoce, krásnou třešňovou linku, navíc doplněnou fajn selskými tóny. V chuti jemné a vyvážené, ovocité s pěkným tříslem, výborně strukturované s dotykem dřeva. Lehké, krásné pití, kterému čas ještě přidá. V ČR požadováno skoro sedm stovek za láhev, bohužel.
Skok přes oceán zajistil Robert Mondavi a jeho Pinot Noir Private Selection 2006 z Kalifornie. Víno, které jsem ochutnal ze dvou lahví, protože v první trpělo dost častým problémem plastových špuntů – podivným aroma v kombinaci s naoxidováním. I z lepší lahve šlo stále o spíše ovocnou poloprůmyslovou nudu, víno sice docela svěží a ovocité, ale tak nějak šablonovité, nezajímavé. Nevím, nesedlo. Za 120,- (za to kupuju trochu starší ročníky téhle řady, viz starší článek) bych si dovedl představit láhev pro delší zkoumání v průběhu večera, za stovky čtyři určitě ne. Z téhle Mondaviho řady jsem pil kupu různých vín a Pinot zatím zaujal v podstatě nejméně.
Návrat do Evropy směřoval do Maďarska, oblasti Villány, společně s vinařství Wunderlich a jejich Pinot Noir 2005. Zralejší barva s cihlovými tóny, příjemně ovocitá vůně s decentní sklepní „zatuchlinou“ a ostřejším alkoholem, chtělo by pořádně rozdýchat, tady je třeba zuřivě míchat a dolovat. Ale to je na degustacích častý problém. V chuti výraznější a vyvážené, hutnější a „slunečnější“ než předchozí Evropa, dost tříslovin a velmi pěkná délka. Slušné víno co by asi stálo za lepší otestování doma.
Pokračujeme v Alto Adige s Pinot Nero Mezcan 2007 od vinařství J. Hofstätter. Nemůžu si pomoct, ale tohle je další vzorek (společně s tím z Franken), který se zrovna nacházel v takové té uzavřené „dementní“ fázi, které určitě brzy přejde, ale nyní víno nabízí neutrálně červenou polohu. Barva je mladičká a temnější, vůně překvapivě „nabušenější“ ovocitá a v podobném stylu pokračuje i chuť, je to čisté a dobře udělané víno, ale chce ležet.
Burgundsko v podobě Domaine du Château-Gris (aka Lupé-Cholet) Aloxe-Corton 1er Cru „Les Fournieres“ 2004, už naopak bylo naležené dostatečně. Navíc šlo nejen o slavnou obec, ale i jednu z jejích nejlepších prémiových poloh. První vzorek jsem odstřelil jako zatuchlý, zeleninový spíše než ovocný a celkově divný a ujetý. Nedalo mi to, a ač okolí neprojevovalo s lahví problém (naopak jsem slyšel závěry, o jak zajímavé Burgundsko to jde, možná zapracovalo slavné jméno a cena 949,- Kč), došel si pro vzorek z jiné. A najednou to tu bylo. Ovocitý a kořenitě nazrálejší pinot, krásně čistý a příjemný, s vyváženou chutí a skvěle pitelný. Moc příjemné víno, byť od téhle polohy bych asi čekal víc (jenže to je Burgundsko, kde ať si říkáme o terroir co chceme a dáváme ho za příklad celého tohohle koncept, stejně je tam nakonec nejpodstatnější, kdo to víno vyrobil). Je fajn, že kupě účastníku chutnala i vadná varianta, alespoň nebude mít dovozce moc reklamací :o)
Na úplný závěr pak dorazilo velké víno… bylo totiž v lahvi magnum :o) Opět Seppi Landmann z Alsaska a Pinot Noir „Cuvée Emma“ 1996. Vinař prý prohlásil, že je to víno, které se bude pít na pohřbu jeho matky Emmy. Když se rozčilila tak dodal, že může a má zrát nejméně dvacet let. Paní Emma je prý plna sil, ale zbývá jí už jen sedm let, což ji jistě netěší :o) I víno je stále v kondici, byť již velmi vyzrálé. Stále ještě ovocitost se začíná míchat s čajovými výluhy, objevují se polévková dochucovadla a sladké oxidativní portské tóny, ale ten celek působí velmi příjemně, je vzrušující ho zkoumat, nabízí bohatost starého vína ve vší její zábavnosti. V chuti pěkně suché, časem už úplně ohlazené, slušně dlouhé. Fajn setkání, Alsasko bych u toho opět asi příliš netipoval.
Byla to zajímavá degustace, byť nějak vyloženě mne oslovilo spíše méně než více vín. Ale i o tom to je. A u náladové odrůdy, jakou Pinot Noir je, obzvlášť. Navíc co člověk to názor, opět jsem si ověřil, že nějaké zásadní soudy, generalizování a jasná doporučení nikdy nemohou fungovat úplně dokonale. Degustujte, vybírejte a nekupujte naslepo :o)
P.S. Neodpustím si dvě věty, které jsem zaslechl od nepříliš vzdálených degustujících: „to bude spíš tím, že chlastáme“ (na téma „proč je tu větší hluk, než by člověk od degustace čekal“) a „musíš si ho honit okolo skleničky“ (poradenství o kroužení s vínem ve sklence za účelem prodýchání).
