Chtěl jsem zmínit o tom, jak v Praze zuří vinné akce. Že na prvním burčákfestu v Radotíně šlo ochutnat hromadu různých vinných moštů v několika stádiích a kvalitách (špičkové bylo Zweigeltrebe od Chrámců, burčák že o moc lépe ho mimo sklípek neseženete, ale jinak na stánku rozlévali dost špatná vína a skoro to vypadalo, že se tak zbavují přebytků), pochutnat si na výborných sýrech (59,- Kč za 10dkg, byl tam třeba nadstandardně povedený Morbier, chutné Comté, lákavý Reblochon, nějaké kousky z kozího mléka a další fajn věci), koupit celou láhev slušných i skvělých vín za docela snesitelné ceny (snad jen zamrzelo, že skoro nic nešlo ochutnat po sklence či jako degustační vzorek) a vůbec to byla vlastně příjemná akce. Dokonce i vinař roku, Jožka Valihrach, se nechal ukecat a dodal trochu burčáku z odrůdy Irsai Oliver. Tyhle akce jsou spíš taková pouť, více či méně zábavná, ale na každé z nich se mi daří udělat nějaký malý objev. Někdy je to víno, jindy něco jiného. Tentokrát třeba jedna menší pekárna a její chleba se škvarky...
Myslel jsem, že budu psát o tom, jak na Náměstí Míru také probíhalo „vinobraní“ a krom různých stánků, překvapivě docela stylových a bez plastových pistolek z Číny a podobných kravin, si tam návštěvník mohl užít třeba ohňovou show. A dát si burčák co ještě ani burčet nezačal z Portugalu od Bízy, nebo naopak už spíš dost prokvašený řezák z Mulleru od Templářských sklepů (jejich produkce mi nějak zvlášť nejede a burčák to fakt nespravil). Že se slavilo i na Grébovce a taky v Mělníce a k tomu všemu se aktivně sbírají hrozny po celé naší vlasti. Že vinařům se pletou do cesty cyklisti a v Burgundsku už má velká část vinařů sklizeno.
Taky jsem chtěl psát o tom, jak jsem si znovu vyzkoušel pivní kvíz a první vzorek označil za řídký hnus a nejspíš nealko Staropramen, ale byla to normální Stella Artois. Nebo že mne moc potěšil Stones Catering, protože na novou sezónu v Rudolfinu (o změnách v sektech jsem psal loni) vrátil na lístek Becherovku, mou oblíbenou neřest o přestávce. Že tamtéž kamsi zmizel zástup důchodkyň a nově jsou v šatně i všude jinde mladé slečny v černém, to už moc nechápu. Ale doba se mění. Novinkou také je, že program se už neprodává za dvacku, ale dává u vstupu do sálu automaticky a je (poměrně logicky) v ceně lístku. Chtěl bych se rozepsat o tom, že Dvořákova „Novosvětská“ mne dokáže vždy srazit do kolen a dobrý dirigent vytáhne z České Filharmonie neuvěřitelné výkony (snad více než tentokrát Herbert Blomstedt mne nadchl loni Ken-ičiro Kobajaši a doma si pouštím nahrávku pod taktovkou Talicha). Ale místo toho koukám z okna na Rue d’Alésia a nic víc už nenapíšu, spíš si tu uříznu ucho, když jsem v té „umělecké“ náladě :o) Ale ne, snad ještě jednu poznámku...
Víte, co mne dokáže dokonale vytočit? Když na letišti v Praze stojí chemií narvaný sendvič od krokodýlů přes sto třicet korun a výborná čerstvá bageta plněná vším možným na jednom z nejturističtějších míst Paříže, bulváru Champs-Élysées, v přepočtu lehce přes stovku. To je magořina a doufám, že nikdo nebude zloděje v naší domovině podporovat a nakupovat u nich.
Ale nechci končit negativně. Přichází podzim. Dýně jsou zralé a padají kaštany :o)
P.S. Na fotografii v titulce je bůh vína Bacchus, jedna ze soch v Louvru. Dokonce bylo tak volno, že i Mona Lisa šla spatřit bez dvouhodinové fronty a rvačky v sálech s klasiky Itálie :o) A teď už dopíjím i Chinon, taky je výborný, Cabernet Franc ve své z moc fajn poloh, s výborným ovocem a divočejší paprikovou linkou :o) Psát zápisky na blog ve francouzském café je skvělé, na život kavárenského povaleč bych si zvykl dost rychle. Ale na to ještě budu muset chvilku šetřit :o)
