Ten nejpravější z klokanů a symbol úspěchu

Včerejší návštěva mi udělala obrovskou radost vínem, které přinesla, byl to totiž klokan! Ale ne klokan ledajaký, ten nejklokanovatější ze všech, [yellow tail]^®. Občas výraz klokan používám pro vína typu Australian Bush, kterých jsou plné večerky, prostě základní a řekněme „průmyslové“ víno z Austrálie. Yellow Tail je legenda, značka která ovládla USA, vlastně takové splnění amerického snu při pobytu v Austrálii. Nemá nic společného s víny, které obdivuji, ale svým způsobem je jeho příběh stejně fascinující. Již na začátku tohle víno slavilo, snad díky promyšlenému marketingu, úspěch. Věty jako „voňavá s svěží vína“, „nejen pro odborníky, ale bez komplikací pro každého“, či „hrajte podle vlastních pravidel” (a doporučování kombinací vína se sandwichem a dalšími běžnými jídly) fungují, stejně jako výrazný symbol klokana na vinětě a barevné odlišení jednotlivých odrůd. To, že mu nejvíc chutnal „klokan s modrým pruhem“ (aka směska Cabernet-Merlot), si zapamatuje každý bez problémů. V roce 2001 se různých odrůd klokana exportovalo do USA 250.000 bedýdek (= 3 miliony lahví), v roce 2005 už to bylo 8.6 milionu bedýnek (více než 103 milionů lahví) a samotná značka Yellow Tail tak nesoupeřila s jinými firmami, ale nebezpečně se přiblížila počtu lahví, které do USA ročně vyveze celá Francie.

Rodina Casella, jejichž podnik za Yellow Tail stojí, začala s vinařením skoro před 200 lety v Itálii, novodobá historie v Austrálii se píše od roku 1965. Stále se prezentují jako rodinné vinařství. Hlavní vinice a nová budova podniku sídlí v oblasti New South Wales, schválně se mrkněte na letecké foto celé té továrny . Vinařství je schopno uskladnit zhruba 60 milionů litrů vína a lahvovací linka jede rychlostí 65.000 lahví v hodině, navíc s odlišnými uzávěry pro různé trhy (na místa, kde je „screw cap“ stále vnímán jako něco pro vyloženě levná vína, jdou plastové špunty). Tahle firma už neřeší běžné vinařské starosti, ale spíše jak zajistit zavlažování těch obrovských pozemků (systémy recyklace odpadní vody, jinak to ve vysychající Austrálii nejde) či kde sehnat levně a rychle další hrozny, pokud něco nevyjde. Případně jak přesně to které víno upravit a „nastavit“ pro aktuální výkyvy nálad a chutí nejdůležitějších trhů. Není to jiná liga než vypiplaná vína z malých specifických poloh, ale doslova úplně jiný sport. Zájemci si mohou více přečíst na jejich webu, nebo si pustit dokumentární reklamní video.

Ve sklence mi skončil Cabernet Sauvignon 2008 (barva záklopky a viněty zářivě červená), pod plastovou záklopkou i špuntem. Barva mladá, do fialové. Vůně čistá, sladce ovocitá, s trochou černého rybízu, v podstatě příjemná, trochu kořenitá, výrazná a přístupná. Ukázkový jednoduchý mladý moderní Cabernet. I v chuti pěkně čisté s mírným zaperlením na jazyku v úvodu, ohlazený Cabernet s potlačeným tříslem, s trochu čoko a kávovými tóny a docela fajn délkou. Navíc ale s jasným a velmi výrazným zbytkovým cukrem. Líbivka na večírek či, to mne u toho napadlo nejčastěji, na nějaké pořádné US grilování, taková žebírka se sladší marinádou, to by se mi líbilo. Snad je to alkoholem a cukrem, ale pro návštěvu je to nakonec „příliš silné“ a nedopíjí. Ovšem do US vkusu to asi musí zapadnout, tam jsou na vyšší alkohol (zde celkem normálních 13.5%) a nějaký ten cukr celkem zvyklí, viz populární nechutně přeslazená bílá ze Zinfandelu :o)

Líbivka, hutné jednoduché červené co nikomu nekomplikuje život, naprosté ovládnutí trhu v USA. Jak dopadne u nás netuším, ale osobně nějak zásadní úspěch nevěštím. Cena totiž překračuje dvě stovky (ve vinotéce to bylo 250,-) a to už u běžných konzumentů zdaleka nejde považovat za levné víno na normální pití. Podobná vína, ovšem bez toho cukru, se dají koupit za půlku ceny (momentálně tu dost jedou různé kousky od Misiones de Rengo z Chile; někdy je u nich přestřelený alkohol a dost pálí, ale obecně jde o velmi korektní a slušně pitelná novosvětská vína). A za necelé dvě stovky seženete třeba o řád lepší Cabernet či Carmenére od Errazuriz, dokonce i dost povedené moderní červené Bordeaux dobrého ročníku jde za tyhle peníze koupit (snad se dokopu k článku). Jsem rád, že jsem si taky jednou [yellow tail]^® vyzkoušel a zjistil, co že to v tom USA pijí. Chápu důvody úspěchu, ale fanouškem se nestanu :o)