Dvakrát levné Španělsko

Pokaždé, když se mi dostane do rukou „podezřele“ levné víno, řeším takové dost ambivalentní pocity. Očekávám patok, ale zároveň přitom logicky doufám, že to pití bude dobré a stane s něj výhodný nákup. A k tomu všemu se i bojím, že bude až moc dobré a já si budu nadávat za všechny ty peníze, které jsem předtím zbytečně vyhodil za dražší a horší vína :o) Výsledky se dají, v naprosté většině případů, popsat jednoduchým „oni vědí, proč je cena tak nízká“, ta vína jí obvykle odpovídají. Nedávno jsem neodolal cenovce a zakoupil dvě lahve z oblasti Ribera del Duero, jedné z nejslavnějších částí Španělska, od vinařství Mayor De Castilla. Konkrétně šlo o Roble 2005 a Reserva 2000, oboje stoprocentní Tempranillo. Mělo mne varovat, že tohle vinařství je součástí nápojového giganta JGC, který stojí za množstvím džusů ze Španělska a především volnou variací na Sangríi a superlevnými (jednu dobu v Tescu 19.90,- Kč za sedmičku) víny Don Simon? Nebo cena 89,- respektive 99,- Kč u těchto „archivních“ vín, byť s kolkem ověřujícím pravost? Ano, varovat mne to mělo, ale bývala by to byla škoda.

První víno se pyšní ne úplně obvyklým výrazem „Roble“, které je ze Španělských označení kvality určitě méně známý. Takže si je preventivně projedeme všechny :o) Na vinětě vín z Riojy, Ribery del Duero a dalších míst můžete najít nápis Joven, což v podstatě znamená mladé víno na okamžité pití, obvykle s naprosto minimálním či žádným vlivem sudu. Pokud najdete nápis Roble, Corta-Crianza, Semi-Crianza, Fermentada en Barrica, (x) Meses en Barrica, znamená to, že víno určitě leželo v dubových sudech, ale ne tak dlouho, aby splnilo podmínku pro označení Crianza. Ta musí být nejméně 12 měsíců ve dřevě a další 12 měsíců na lahvi, než může jít na trh (v případě bílého vína je to polovina, 6 v sudu a 6 na lahvi). Logicky Crianza vína bývají trochu plnější, výraznější. Klasifikace pokračuje víny Reserva, kterým opět stačí 12 měsíců v sudu, ale musí poležet 24 měsíců na lahvi (bílé 6 měsíců sud a 18 měsíců láhev). Tahle vína by už měla být uhlazenější, sofistikovanější. Nejvyšší kategorií je pak Gran Reserva, která vinařství opouští až po pěti letech (a někdy to trvá i déle) a z toho 24 měsíců leží v dubových sudech. V případě bílých jsou to minimálně čtyři roky a z toho šest měsíců ve dřevě. Tahle vína mohou být úžasná a komplexní, ale velmi často (obvykle v případě levných supermarketových kousků, ale zdaleka nejen jich) také chutnat jako když ožižláváte dřevěnou tužku a zaléváte ji zoxidovaným červeným. I proto na mnohých vínech „nové španělské vlny“ žádný z předchozích výrazů nenajdete, byť víno klidně leželo dva roky v sudu a další dva ve vinařství. Podniky se od označení, které má mnoho konzumentů spojeno právě s přebarikovanými víny, snaží oddělit.

Roble 2005 od Mayor de Castilla (vyšší „khaki“ láhev, korek lisovaný z jemné drti, kovová záklopka) se vyznačoval výraznou ovocnou vůni, takové to jižní přezrálé trochu tmavší ovoce, a nijak těžkou ale docela příjemnou ovocnou chutí, s dostatečnou kyselinou a decentním tříslem. Fajn pitelné a technicky dobře zvládnuté šablonovité Tempranillo, ale bez takového toho vyloženě průmyslového štychu, které neurazí a dobře doprovodí kus masa na stole. V zásadě, a neříká se mi to lehko, o dost lepší, než leckteré domácí přívlastky za dvoj(a více)násobek ceny. Reserva 2000 (klasická zelená bordó láhev, slušný celokorek, kovová záklopka) měla již nazrálejší barvu a aromatika taktéž věk nijak nezakrývala, ještě zbývající džemovitá ovocitost je doplněna čajovými výluhy a jemnějšími a docela příjemnými kořenitými vůněmi. V chuti suché, vlastně docela harmonické, trochu výraznější kyselina, ale uhlazené tříslo a fajn dochuť. Na devět let staré víno za stovku úplně v pohodě, bez známek oxidace a dobrá ukázka toho, jak vypadá korektní Tempranillo (a mnoho dalších vín jižnějšího střihu), když je necháte pár let ležet. Vlastně mne to dost bavilo pít (pocit výhodného nákupu v tom jistě sehrával roli) a láhev zmizla celkem rychle :o) Na nějaké slepé ochutnávce, zařazeno mezi opravdu kvalitní vína z Ribery stejného věku, by samozřejmě velmi snadno vynikla relativní jednoduchost a obyčejnost obou vín. Ale když stojí samostatně, na stole ostudu neudělají.

Jinak ta vína jsem zakoupil v jedné malé vinotéce v ulici Rybalkova v Praze, kde se vůbec valí hromady podobných supermarketových vín, ale výrazně starších ročníků, než bývá zvykem. Nevím, možná dělají United Brands (od nich je, pokud jsem správně koukal, podstatná část nabídky) nějaký výprodej již „jetých“ vín nahrazených novými ročníky. Na stejném místě jsem totiž kupoval za 130,- vína od Mondaviho, u kterých se stejná řada (Private Reserva) mladších ročníků v marketech běžně pohybuje okolo čtyřech stovek. Nebo jsem tam za 275,- bral ročník 1999 povedeného Napa Valley Cabernetu, ale o tom jsem už psal…

Další Španělsko tady na blogu: Degustace Bodegas Muga a diktát bodů | Remelluri aneb Rioja v nezvyklém hávu | Vinařskými oblastmi Španělska | Staré keře moderní legendy – L’Ermita | Téměř dokonale slepá degustace