Pod titulkem „Tisíce lidí si kupovaly italská vína. Byla z Maďarska“ se objevila zpráva, že na trhu bylo mnoho desítek tisíc litrů „italského vína“, což ale ve skutečnosti byla směska z několika jiných zemí, třeba Slovenska, Rakouska či Maďarska. Dovážela a míchala je firma se stylovým jménem Vína Velké Moravy (ročně protočila okolo čtyřech milionu litrů) a jako Itálii prodala především Českým vinařských závodům (které o podezřelém původu prý neměly ponětí). Tohle bude ovšem jen špička ledovce, která se proflákla kvůli opravdu velkým objemům. Podobně jako jiný případ dříve, ve kterém jelo (a trapně se vymlouvalo) třeba LiVi nebo Vinařství Mutěnice. Další tisíce litrů vín z Moravy, ve kterých je ale „pár procent“ levného dovozu z Rakouska, Makedonie či Chile se vesele prodává dál, na to bych si v klidu vsadil. Těch domácích vinařství, které mají v sortimentu i různé levné dovozové „sudovky“ je hromada, i v kategorii mezi námi nadšenci docela oblíbených firem. Kolik podniků „vylepšuje“ vlastní vína se lze jen dohadovat, ale věštím, že časem budeme s otevřenou pusou sledovat, jaké množství jich na to dojede.
Nedávno jsem v článku o novinkách z Bordeaux psal, k zprávám o špičkovém ročníku 2009, že “takový ten hype let předchozích se úplně nekoná, všechna ta prohlášení se zatím drží trochu více při zemi, hodnocení jsou zatím veskrze pozitivní, ale nejsou nám cpány rovnou do obličeje a gigantickými titulky na úvodní stránce novin Le Monde“. Možná jsem s tím zápiskem měl počkat pár hodin, protože ten samý den se, právě ve zmiňovaném Le Monde, objevil text “Le millésime 2009 devrait être exceptionnel dans le bordelais”. Kde už se hýří prohlášeními ve stylu, že jde o možná nejlepší ročník od čtyřicátých let a rozhodně špičku ve 21. století a ročník lepší než 2005. A podobné výkřiky jsou slyšet stále častěji ze všech stran. Trochu mne to děsí, z mnoha důvodů. A nejde jen o ceny (na debatu o nich je prý brzy, ale „poptávka bude velká“). Těch „velkých“ ročníků je v poslední době nějak moc (a krom Bordeaux na to dojede třeba snížená důvěra ve Vintage Portské, to teď také deklarují jak na běžícím pásu). Navíc se objevují zprávy, že vinařství mají problém zvládat vysoký alkohol, vypadá to na extrémně extraktivní, koncentrovaná vína, kde alkohol snadno překračuje 14% a někde se prý blíží i patnácti. Trochu se bojím „znovosvětštění“, na Bordeaux mám rád tu plnost a přitom ale krásnou pitelnost a schopnost zrát i při 12.5% alkoholu. Vína, co neunaví a nesestřelí konzumenta po dvou sklenkách. Věřím, že několika postupnými sběry a díky chladným nocím, o kterých často mluví, se jim podaří dosáhnout harmonie a svěžesti. Ale varování o problémech s přeextrahováním a také o vysokém alkoholu přibývá. Uvidíme.
Firma YACHT s.r.o. přichází na trh s novým investičním projektem… tedy vlastně vinařským časopisem. Jmenuje se Wine & Degustation (www.w-d.cz) a první číslo se objeví na stáncích již tento čtvrtek. Dle oficiálního popisu jde o „První měsíčník pro milovníky vína, gurmány a všechny ty, kteří vnímají svět vína a gastronomie jako téma, které je mimořádně trendy a patří k jejich životnímu stylu.“ Nejsem si jist, zda mne víno a jídlo baví jako trendy téma a zapadám do jejích cílové skupiny, ale první číslo určitě zakoupím. Za časopisem stojí v podstatě tým smutně skončivšího Decanteru, pánově Jiří Trapek či Michal Šetka (ten jako šéfredaktor). Jak to bude vypadat bez textů od kmenových autorů Decanteru uvidíme, ale při slušně vysoké investici si určitě najdou i jiné zdroje kvalitních materiálů, i o článcích z pera Masters of Wine se cosi šušká. V prvním čísle budou představena méně známá vína Roero Arneis (z našeho trhu se ale sešla prý pouhá čtyři a zařadit něco z nabídky v zahraničí asi nebylo ekonomicky zajímavé), slavné burgundské Grand Cru Clos de Tart, bude možno přečíst si report o zážitcích z „restaurace“ zavěšené na jeřábu 55 metrů nad zemí, o jídlech jež připravoval Riccardo Lucque (Aromi, La Finestra) pro papeže a pár dalších věcí. Těšíte se?
A další zpráva. Bílé víno prý hodně poškozuje zubní sklovinu a pomáhá na to ho zajídat třeba sýrem. Bílé je na zuby ošklivější než víno červené a největší šmejd, kvůli svým kyselinám, je můj milovaný ryzlink. To jsou věci. Mám se bát? Po změně zubařky (o zubních peripetiích jsem se tu vlastně zmiňoval, dokonce o kontakt na dobrého zubaře prosil) jsem si absolvoval různá vyšetření a dostal kupu tipů i pro nás, co máme pravidelně zuby rozleptané ryzlinky či, společně se rty a jazykem, obarvené nafialovo z nějakých moderních koncentrovaných vín. V zásadě ale nic moc navíc oproti pořádnému poctivému čištění a používání Listerinu nebo podobné ústní vody. Tak snad to bude fungovat :o)
Hodně mi zvednul náladu nový (pro mne určitě, ale na trhu je prý už dost dlouho) vzhled vinět Tanzbergu. Původnímu designu dominoval název vinařství a ročník, následován odrůdou a přívlastkem. Místo původu hroznů, konkrétní vinici, aby člověk hledal skoro lupou. V nové verzi je to jinak a jméno vinice je opravdu hodně akcentováno. Tleskám. A zarmoutilo mne, že už nebude Pinot Noir z Růžové hory, kde měli vinici jen pronajatu. I když zrovna ten z ročníku 2006 nebyl žádná sláva. O jejich vínech jako takových se snad rozepíšu někdy později.
Další dobrá zpráva, tedy hlavně pro mne, je ta, že od zítřka na pár dní zmizím do Francie. Kam přesně? Nechte se překvapit! Dobrá zpráva je to vlastně i pro vás, články z „místa činu“ mohou být docela zajímavé. A možná něco „živě“ přihodím i na Facebook. Každopádně jsem v týdnech minulých zjistil, že umět trochu francouzsky by se mohlo více než hodit (stále častěji na tuhle jazykovou bariéru narážím a je mi trapně) a začal chodit na kurz. Mám za sebou první dvě lekce a návrat do školní lavice byl tvrdý. Vůbec mi to nejde do hlavy. Hromada slov spojujících se ve výslovnosti do jednoho, které vůbec nezní jako kterákoliv z jeho částí… děs a hrůza :o) Skoro se mi chce napsat „J'adore les vins français, mais leur langue est bizzare“ :o) Jenže je to nejspíš gramaticky úplně blbě :o)
A na závěr jeden tip. Mrkněte se na blog Davida Clarka, jak vypadá usnadňování viničních prací, když začne ve Vosne-Romanée a na dalších místech Burgundska pracovat inženýr z Formule 1. Moc pěkný :o) Něco málo o Davidu Clarkovi proběhlo v dokumentu The Firm, o kterém jsem tu nedávno psal.