Základem produkce, jedná se o nějakých 70 %, je „Brut Première Cuvée“. Vznosný název vlastně jen naznačuje, že na výrobu vína byl použit pouze samotok a první jemné lisování. Jedná se o směs (uvádí se, ale určitě se během let liší) 22 % Pinot Meunier, 33 % Chardonnay a 45 % Pinot Noir, na kvasnicích zraje nejméně tři roky a dalších několik měsíců leží ve vinařství už po degoržování. Typicky se dodává 20 i více procent rezervních vín minulých ročníků (nejen toho loňského, ale i starších a až do hranice nějakých 45 – 50 % celkového objemu) pro udržení typického a konzistentního projevu vína. Perlení je jemné a efektní. Vůně pak intenzivní, čistá, pěkně ovocitá a dost „burgundská“, stylově trochu připomíná tamní bílá. Objevují se decentní toastové tóny. V chuti krásně suché, čisté, svěží, spíše lehčího a skvěle pitelného střihu. Příjemná klasická záležitost.
Zásadní částí jejich sortimentu je i Rosé, u kterého se naše průvodkyně a dcera majitele, Alice Paillard, velmi rozvášnila (vůbec je to taková dost klasická francouzska; navíc nás ve svém sporťáčku, do kterého se na první pohled tři lidé a zavazadla nemohou vejít, hodila na vlak, za což jí patří další dík :o). Nechala mne naslepo hádat, zda je víno vyrobeno klasicky krátkou macerací slupek modrých hroznů, nebo prostě jen přidají do výsledné bílé směsi trochu červeného vína. Tipoval jsem maceraci, ale používají (jako většina) míchání. Prý to u šampaňského, které si pak prochází druhotnou fermentací a několikaletých zráním, v zásadě nejde poznat a celý ten nedávný spor okolo této technologie předvedl kupu vinařů jako nesnášenlivé pitomce (byť takhle silné slovo nepoužila). Tak nevím. Každopádně jejich „Rosé Première Cuvée“ je směsí zhruba třech čtvrtin odrůdy Pinot Noir vyrobené jako bílé víno a zbytku Chardonnay, kdy se do výsledného vína přidá několik málo procent (3 – 4) červeného z Mailly, Les Riceys, Verzenay či Bouzy (dle roku). Barva do jahodové, krásné malé bublinky, velmi pěkné perlení. Vůně opět poměrně dost intenzivní, ale jemná, svěží a čistá, což vše se opakuje i v chuti. Jahody, trochu citrusy. Celkově velmi vyvážené, elegantní fajn pití.
Vinařství nemá v nabídce demi-sec či sec vína, všechno je suché, Brut. Nemají ale ani Brut Nature, víno bez dozáže, protože prý kvůli zrání tam vždy přeci jen trochu přidají. Bruno Paillard produkuje samozřejmě i ročníková vína s větším či menším podílem dubových sudů a to jak směsi, tak i čisté Chardonnay – Blanc de Blancs. Vrcholem jejich produkce je N.P.U – „Nec – Plus – Ultra“. Jen ty nejlepší ročníky, pouze Grand Cru vinice, fermentace a dalších několik měsíců zrání v dubových soudcích, směs Chardonnay a Pinot Noir půl napůl, nejméně devět let zrání v lahvi na kvasnicích, minimální dozáž (5 g/l) a další rok a půl zrání ve sklepě před vypuštěním na trh. Neměl jsem možnost chutnat, ale zní to více než lákavě. Momentálně prodávají ročník 1995. K aktuálně populárnímu tématu (ke kterému se určitě dostanu v delším příspěvku) dekantování šampaňských či podávání ve větších sklenicích mi bylo řečeno, že rozdýchat raději v déle otevřené lahvi a sklenice dle vkusu, ale trochu objemnější místo klasické flétny (kde je zase krásně vidět perlení) je lepší.
Vinařství používá na viněty ročníkových vín pokaždé jiný obraz některého ze spřátelených umělců, součástí promo materiálů je i brožura Šampaňské v umění a vůbec to celé působí dost sympaticky. Pokud na jejich víno narazíte a máte rádi pěkné suché šampaňské velmi klasického střihu (ač vzniká vlastně dost „moderně“ a sofistikovaně), nemusíte váhat. Do ČR je myslím někdo dováží a nedávno se účastnili i Grand Jour de Champagne. Pokud je někdo zná a chutnal, názor mne velmi potěší. Mně jejich vína dost vyhovovala.
