Nejdříve něco málo k vinicím či spíše odrůdám. Vždy uslyšíte, že Champagne stojí na odrůdách Pinot Noir a Chardonnay, ke kterým se přidává ještě Pinot Meunier. Realita je taková, že místní bubliny samozřejmě vycházejí hlavně z „univerzálního“ Pinot Meunier, kterého jsou tam suverénně největší výsadby. Následuje Pinot Noir a nakonec Chardonnay . Stav k roku 2008 pro celou Champagne říká, že 28 % výsadeb je Chardonnay, 38 % Pinot Noir a 34 % Pinot Meunier. Pouze ve Vallée de la Marne je Meunier zastoupen vysokým počtem 62 % ploch. Dvě slavnější odrůdy samozřejmě najdete v prestižních cuvée či ročníkových vínech a to především proto, že jen tyto mohou nést statut Grand Cru. Ale běžná produkce zhusta používá Meunier. Rostou tu a je legální zpracovávat i další odrůdy, navíc je to stále častější, především kvůli změnám klimatu a pokusům, jak se tyhle „zapomenuté“ odrůdy chovají. Ve vašem víně může být klidně i Pinot Blanc, Arbanne, Petit Meslier či Pinot gris. Ať na těch vinicích roste cokoliv, krásně pokrývají okolní kopce a utvářejí úžasnou krajinu...
Letošní podzimní návštěvník vinic má navíc možnost snadno ochutnávat hrozny, kvůli krizi a snaze prodat skladové zásoby (problém hlavně velkých firem, malým producentům se to nelíbilo ani trochu) byl snížen maximálně povolený výnos na 9700 kg/ha a kupa hroznů zůstala viset (někdy šlo o „martiňáky“, spíše nechtěné hrozny z vedlejších oček, které se ale v Champagne často též sbírají, několik týdnů po hlavní sklizni) či bylo ostříhána a ponechána na zemi. Ten limit, o kterém ještě uslyšíte, ve skutečnosti není tak tvrdý a je to 1200 kg/ha. Ten rozdíl 2300 kg/ha si totiž mohou ponechat jako „rezervu“ v podobě tichého vína, určenou ke zpracování v momentě, kdyby přišel opravdu špatný rok (či se výrazně zvedly prodeje).
Krom úžasných bublin všech možných druhů může, především milovníky odrůdy Pinot Noir, zaujmout místní červené - Coteaux Champenois. Samozřejmě to ještě předpokládá, že vám sedl třeba pinot ze Sancerre či, když na to přijde, pinoty z Čech. Červená Coteaux Champenois jsou moc pěkný chladnější šťavnatý styl pinotu s páteří kyseliny a trpčího ovoce, především různých variací na třešně a višně. Ale ta povedená a zralejší přinášej i ovoce sladší, živočišnost a další tóny v pravdě burgundské. Jen to není moc často. Když už se po nich budete shánět, zaměřte se na kousky z okolí vesnice Les Riceys, tam dělají asi nejlepší. Často tahle vína najdete s podobnou zátkou jako má šumivé Champagne a stejně tak na lahvích nemusí být uveden ročník, může jít o směs třeba i čtyř let za sebou.
Další skvělý místní alkohol je Marc de Champagne, pálenka ze zbytků po lisování hroznů na víno. Jde tedy o něco dost podobného jako grappa. Typicky se ředí na 40% alkoholu a ty zajímavější vyzrávají několik let v dubových sudech (pokud dlouho, bude před názvem Vieux). Mám tenhle styl pálenek rád a v rámci Francie mi ty z Champagne přijdou skoro nejzajímavější. Čekejte klasickou matolinovou pálenku, docela aromatickou, dřevem mírně uhlazenou (stále je to ale drsnější styl), s ovocnými tóny (třeba pomeranče), prostě báječný dižestiv.
Podávána bude v pokojové teplotě a většinou z dost velkých sklenic, často vinných. Na její výrobu se tam pár podniků specializuje a výběr je relativně široký. Kousky produkované přímo některým ze šampaňských domů pak nejsou vyloženě časté, ale na vinětách bývá uvedeno, od koho vypálená matolina pocházela. Tedy podobně jako v Itálii u grappy, tam také najdete kousky vyrobené ze zbytků po legendárních vínech typu Sassicaia.
A „to nejlepší“ nakonec. V údolí řeky Marny se pěstuje, samozřejmě krom obludného množství hroznů, i docela dost obilí. Dokonce sladový ječmen. A mají tu rašelinu. Ano, tušíte správně. V Champagne našla domov i whisky, krom bublinek si můžete dovézt třeba místní single malt kousek. Výroba je naprosto tradiční, od uzení ječmene po hrátky s různými druhy sudů (viz Ze života whisky v obrazech).
Remeš nás přivítala nádherným slunečným dnem, po kterém následovalo podzimní vlhké počasí se spoustou mlhy. Ale bylo tam příjemně, to zase jo. Skvěle se tam jí (od pekáren na snídani, přes obyčejné zastrčené bistro na rychlý oběd až po hvězdičkou Michelin oceněné restaurace, všude je jídlo výborné), pije, bloumá po ulicích i vinicích a celkově to má moc fajn atmosféru. Ale pro dnešek toho nechám a vyrazím, k mé velké lítosti, do práce. Zápisky o konkrétních vinařstvích, cestách sklepy, technologiích výroby a s odpověďmi na mé zvídavé dotazy přijdou v pokračováních. Už brzy.
P.S. text byl upraven na základě získání oficiálních dat, původní znění přeskrtnuto; pro příště budu těm místním vinařům věřit o něco méně
