V těhle podzimních odpoledních náladách mne napadá kupa věcí. Občas si projdu své staré zápisky a říkám si, kolik ostrých a radikálních soudů bylo vyneseno možná zbytečně, jaké všechny lahve bych měl přechutnat a ověřit si, zda kritika nevycházela jen z jednoho špatného vzorku. Ale málokdy to vyjde. A někdy dostanu příležitost najít „výjimku potvrzující pravidlo“ k některému z mých oblíbených témat, třeba že ročník 2003 (nejen) v Čechách i na Moravě byl možná velmi efektní na úvod, ale velmi rychle se v lahvích zhroutil a teď už ta vína nestojí za nic.
Když jsme u těch odsudků a hodnocení… pravidelně se tu vracím k tématu bodů. Jejich plošné odsuzování je nyní „módní“. To, co na nich vadí mně, a už dříve jsem to více méně právě tak sepsal, je jak snadno mizí z kontextu. Jednou víno od někoho dostane 89 bodů a slovní popis a to hodnocení je od té chvíle „zamražené v čase“, týká se jednoho konkrétního momentu a nálady, jenže si začne žít vlastním životem. Dříve či později se v nějakém obchodě (či kdo ví kde jinde) objeví u vína „Tomáš Marný hodnotil 89 body“, text a vysvětlující komentář a celý kontext mizí a zůstává jen číslo. A to mi vadí. Zábavná aféra s hodnocením právě probíhá ve Velké Británii. Jistý Martin Isark žaluje Majestic Wines o £15,000 + 2% z obratu jednoho konkrétního vína, protože tato firma bez dovolení použila jím udělené body a slovní spojení „neuvěřitelná hodnota“. A navíc, což mi tedy přijde mnohem horší, opakovala toto i pro stejné víno dalších ročníků. Jeden krátký výrok se stal po mnoho let stálým průvodcem několika různých vín. Žalující má na webu dlouhý zápisek na téma práv na používání jeho degustačních poznámek. Svým způsobem zábavné a děsivé zároveň, tématem autorských práv na vínům udělené body mne dosud nenapadlo se zabývat.
Je to klasický základní bourbon se vším všudy, přijde mi hutnější a ostřejší než třeba Jim Beam, ale jinak podobný. Aroma i chuť jsou opravdu hodně dřevěné, ale vším se prolíná výchozí surovina, až neuvěřitelně silně to evokuje kukuřici v několika podobách, nejvíc jako dozrávající schnoucí kukuřičné pole. No a sem tam najdete ještě ořechy, trochu hroznové vůně a tak, dost záleží na sklence i teplotě, či jestli tam dáte trochu vody nebo ne. Těch 150,- Kč za láhev byla asi nějaká akční výprodejová cena, koupil jsem tři lahve a další už nesehnal a dost mne to mrzí. Když se totiž podívám na domácí napodobeniny whisky, rumu a tak podobně ve stejných cenových relacích, skoro vždy mi naskakuje husí kůže a termín „chemicko-technologický experiment“. Tohle je taky velkovýroba a jistě dobarvené a tak podobně, ale na první dojem tak nepůsobí, nemáte z toho pocit, že si někdo hrál s lahvičkami aromat a kbelíkem karamelu. A když venku mrholí nebo se nad Prahou převaluje mlha a zrovna nemáte chuť hrát si s nějakou komplexnější single malt whisky, tak potěší.
