Venku je docela hezky, na listopad příjemně slunečno. Občas sprchne, ale to k podzimu patří. Do těhle fajn dní dorazila Svatomartinská vína. Už několikrát jsem se o tomhle, marketingově bohatě podporovaném, fenoménu zmiňoval. Rozcestník třeba v jedné recenzi z loňského listopadu. A dobrovolně přiznáván, že ač v sobotu baštil výbornou husičku a jednomu zvyku udělal zadost, tak letošní Svatomartinské víno ještě neochutnal. Nemám nic proti mladým vínům, ale touhle dobou spíš u vinaře, ještě skoro perlivá a velmi živá, nijak „urychlená“ a natlačená honem honem do lahví. Dneska si nejspíš něco Svatomartinských přechutnám, abych nebyl úplně mimo (podobně to mám se „zásadními“ zápasy v hokeji či fotbale, koukat na to nemusím, ale výsledek si vždycky co nejrychleji vyhledám, takové zvláštní postižení „závislost na informacích“), ale myslím, že celý report z toho nebude. Pobavila mne však manželka jednoho francouzského vinaře, se kterou jsem si ve středu dlouho povídal. Rozplývala se nad tím, jak po ulicích na Starém Městě chodí usměvavé slečny a paní a pijí víno, jak se tu v téhle zemi máme krásně. Musel jsem jí zklamat, že se bohužel strefila do jednoho z mála dnů, kdy se někdo podobného děje. Pojďme pít méně mladých vín pár dní v roce, ale častěji ta normální v průběhu roku celého, co vy na to?
Včera dorazilo nové číslo Vinařského obzoru. Dvě předchozí vydání mne moc nebavila a dokonce jsem k tomu začal psát nějakou obsáhlejší „analýzu“ (jedno číslo jsem přečetl úplně celé, od úvodníku po reklamu na zadní stránce, ale byl to náročný úkol), ale pak se na to vykašlal. Ani to současné mne nějak zásadně neoslovuje, ale pár zajímavých textů v něm rozhodně je. Obzvláště stojí za přečtení reportáž Martina Křístka z výroční degustace polských vín. V Polsku je v regálech prvních několik lahví oficiální komerční produkce a vinaři trpí, spíše než přírodními podmínkami (které řeší všemožnými rezistenty), nesmyslnou byrokracií. Pokud VO kupujete, tenhle text si ujít nenechte. Některé poznámky jsou vtipné, ale zároveň dost smutné. A nenechte se odradit grafy a přečtěte text o importu a exportu vín z ČR. Kdo by to byl řekl, že ČR exportuje více než dvě pětiny produkce! Pravda, mnohem rychleji, než export lahvového, stoupá export sudovky a to především na Slovensko. A je dobré varovat, že spojovat jméno ČR jakožto vinařského regionu právě se sudovkou není asi moc dobrý nápad. Jinak to vypadá, že ze Slovenska na oplátku kupujeme přes dvě pětiny jejich produkce (ale zase hlavně ta sudovka, pořádné lahve tu nevidím zrovna moc často) a v dovozu sudovky naprosto dominují produkty z Itálie, podílí se na objemu celou polovinou. Pobavila poznámka, že „nejvíce finančních prostředků za dovezené víno v roce 2008/2009 skončilo v Itálii (asi 0.9 miliard Kč) a pak následuje Francie (přibližně 0.5 miliardy Kč). Přitom z Francie se dováží asi desetina objemu vína v porovnání s Itálií.“
Španělsko, konkrétně město Logroño ve všem vínomilcům známo oblasti Rioja, hostí včera a dnes konferenci o budoucnosti vína, které se účastní jak největší „tradiční“ osobnosti, tak i kupa nováčků a nastupující vinné generace. Vedle obligátní degustace vedené Robertem Parkerem tu tak můžete spatřit nezvyklý úkaz v podobě Jancis Robinson poslouchající přednášku Garyho Vaynerchucka. K mé velké lítosti se neúčastním, ale alespoň sleduji novinky a naznačené směry po internetu. Padají zajímavá prohlášení a otázky, kterými se budou profesionálově jistě detailně zabývat (protože nic jiného jim nezbude). Odrazuje potenciální konzumenty vína až přílišné „přehrávání“ a kladení důležitosti na správné snoubení vína s jídlem (když u piva či koktejlů je nikdo do podobných věcí netlačí)? Jedí (a víno pijí) lidé doma proto, že opravdu chtějí, nebo jsou spíše odrazování maržemi na vína a neschopností restaurantů běžné kategorie je správně podávat? Kolik „potěšení“ přidává k vínu běžná distribuční síť, aby si obhájila vysoké marže? Není v zájmu vinařství snažit se s novou generací vinných konzumentů komunikovat mnohem přímějšími kanály a nenechávat „vyprávění svého příběhu“ na ostatních? Uvidíme, co si ze závěrů konference podniky vezmu. Třeba takové Château Palmer sleduji na Twitteru u Facebooku už docela dlouho a funguje jim to :o) Ale jak prohlásil Gary Vaynerchuck: „Internet je teprve patnáct let starý. Ještě ani neměl sex.“ To hlavní nás čeká v letech, která teprve přijdou. Uvidíme, co to bude…
Co nás čeká příští týden je ale jasné. Krom 20. výročí sametové revoluce (otevřete víno z roku 1989?) dorazí, jako každý rok tou dobou, Beaujolais Nuevo. Budu tuhle akci „bojkotovat“ ochutnávkou pořádných zajímavých Cru Beaujolais ve stejný den, ale mám obavu, že zase podlehnu a i něco mladého zařadím. A co vy? Pijete Svatomartinské a dáte si i Beaujolais Nuevo? A kde vidíte budoucnost vinařství vy? Co vám chybí v restauracích, abyste v nich jedli a pili víno častěji? Těch témat je tolik…
