Jen si to představte. Se vzorkem nějakého pěkného Bordeaux ve sklence bloumáte mezi dřevenými bedýnkami s vypálenými názvy legendárních château, občas pohlédnete do nějaké pootevřené na vyzrálý ročník vína, o kterém si necháváte jenom zdát. Poznámky píšete tuhle na bedýnce druhého vína z Château Mouton-Rothschild (s lahvemi Château Margaux hned vedle), později přesedláte na výškově lépe vyhovující konstrukci s bedýnkou Château Beaucastel na vrchu. Jasně, trochu jsem o ty bedýnky měl obavy, abych se někde neopřel a celé to nezvrhl. Přemýšlel jsem i o teplotě v prostoru a dupajících davech, ale takhle jednorázově se to asi snese.
V jedné z uliček mezi regály (zde malá výtka, to místo se okamžitě stalo úzkým hrdlem, rozložit to trochu do prostoru by asi bylo lepší) se nacházely stoly a několik desítek otevřených lahví. Zdaleka jsem neprojel vše, spíš tak trochu těkal, utrácel víněnky „šetřivě“ za poloviční degustační dávky zajímavých věcí a dost si to užíval. Docela jsem se zaměřil na mladá Bordeaux ročníku 2006, vlastně jen abych si ověřil, zda některé v kampani En Primeur zakoupené lahve již má smysl alespoň zkusmo otevřít. Nemá, ani ty nejlevnější ne. Některé Pomeroly a obecně na Merlotu postavená vína se už úplně nebrání, ale stále je to vražda neviňátek. O Cabernetech nemluvě. Ta vína však mají pěknou strukturu, dost kyselin a budou zrát hezky, mám se hezkých pár let na co těšit. Určitě se najde někdo, koho budou bavit i v téhle „nejdřív ti ošmirgluji jazyk a pak tě praštím dřevěnou tyčí“ podobě, ale já to nejsem.
Přechutnal jsem „G“ de Guiraud 2008, o kterém již něco psal dříve. Intenzivní, sladší ve vůni, takové angrešto-bonparové, výrazné kyseliny, zajímavé pití a připraveno k otevření. Přišlo mi vlezlejší a bavilo mne méně než ročník 2007 (ten byl ale obecně pro bílá skvělý), ale stále povedené. Ochutnal jsem La Croix du Pin, pod tímto vznešeným jménem se skrývá VdP Cabernet v pětilitrovém bag-in-boxu za pětistovku (resp. 395,- v akci na téhle degustaci). Naprosto korektní, slušně udělané paprikové a trochu trpčí víno, na nějakou párty ideální. V přímém srovnání s pořádným Bordeaux hnedka vedle je to samozřejmě primitivní víno, ale když bude stát samostatně, tak určitě neurazí. Zklamal Crémant de Bourgogne brut z Les Caves des Hautes Côtes i jejich Crémant de Bourgogne Blanc de Blanc, před pár měsíci mi oboje přišlo lepší. Naopak potěšilo šumivé Mas de Daumas Gassac rosé 2008, cabernetové rybízově listově zelenější ve vůni, výrazné šumění v ústech, svěží, ovocité, řízné, lehčí ale docela dlouhé. Takové trochu líbivé a nijak komplikované, ale skvěle pitelné.
Mas de Daumas Gassac patří mezi špičku jihu Francie (někdy je označováno jako „Firsth Growth“ či Lafite Languedocu), pro do apelace nepatřící odrůdy je to však „jen“ Vin de Pays de L'Herault. Na ochutnávce bylo jejich bílé (neochutnal jsem) a červené ročníku 2007 (z 80% Cabernet Sauvignon a zbytek asi 10 dalších odrůd). To se prezentovalo komplikovanější, zajímavou nádhernou aromatikou. Svěží, ovocnou, ale rozvíjející se do dalších rozměrů, s grafitem a vůbec celou tužkou, včetně ožižlaného dřeva. Plné, intenzivní, vyvážené, krásně kyseliny a ovoce, dlouhé, již nyní vlastně bez problémů pitelné, ale na cestě k velikosti. Dobrá zkušenost, byť zbylých 59 dovezených lahví přenechám k nákupu ostatním (běžná cena někde u hranice 1500,- Kč). Domů jsem si však odnes jedno Château Cabezac, konkrétně Cariñu 2006, moc zajímavé aromatické jižně vyzrálé červené postavené na hroznech ze starých keřů odrůdy Carignan. Navíc to má celé zajímavý příběh, ale o tom někdy příště u celé lahve.
Pořádnou diskusi rozproudila tři vína odrůdy Cabernet Franc z Loiry. Vinařství Germain Saincrit prezentovalo s Anjou rouge J.B.G. 2008 učebnicový příklad dobře udělaného vína téhle odrůdy s naprosto klasickým projevem, pěkným ovocem, herbálními tóny a to vše při ceně pod dvě stovky. Ze stejné rodiny pak pochází Thierry Germain, jedna z legend této oblasti, který nedávno přešel kompletně na biodynamiku. K ochutnání bylo Saumur Champigny „Cuvée Thierry Germain“ 2006 a Saumur Champigny „Terres Chaudes“ 2006, vína poněkud zakřiknutá, zemitější, s hromadou podivných aromat a zvláštní strukturou chuti, částí aromatiky pro některé až na hranici vady (sám Thierry ale potvrzuje, že takhle to má vypadat). Pro ty, co znají jeho „předbiodynamická“ vína, docela zklamání. Prý je na tyhle nové varianty třeba počkat a teprve ukáží, co v nich větí. Další dobrá zkušenost.
O zajímavou vsuvku se postarala bio(dynamická) vína z Istrie vinařství Roxanich, neoficiálních (jedním z účastníků ochutnávky donesená) několik lahví jako průřez celým sortimentem podniku. Že bych se pro ně nějak nadchl se říci nedá, ale co nabídnout rozhodně mají. Bílá Malvazija Classica 2006 (macerace 20 dní, 30 měsíců v 50hl dřevěných sudech), Malvazija Antica 2006 (dokonce 67 dní macerace, zrálo 30 měsíců v 35hl sudu) a Chardonnay Milva 2006 (macerace 15 dní, zrání 30 měsíců v 225l a 500l sudech) jsou trochu úlet, opravdu hodně koncentrovaná, nabušená a až jakoby „přepálená“, pro mne postrádají lehkost. Chardonnay je taková skoro „amerika“ tím vším dřevem. Malvazije zase krásně ukazují, co s vínem udělá ztrojnásobení délky macerace, ale tak trochu úlet je i Classica. Cabernet Sauvignon 2006 byl spíše ukázkou klasické teplejší varianty této odrůdy, nic zvláštního. Zato Teran 2005 (detaily na webu), místní autochtonní odrůda, je krásné, kompletní, vyvážené červené. Pokud pojedete na Istrii na dovolenou, po vinařství Roxanich se poohlédněte :-)
Vzpomínáte si na místní experiment „umíte popsat víno“? Čajovna a obchod s čajem Bílý jeřáb měla ne této vinné akci svůj vlastní koutek, kde velmi hezky tyto dva světy přiblížila. Jen se podívejte na vinné sklenky s pěti vzorky čaje:
Každý z nich bylo možno ochutnat, ovšem naslepo. A pak si na papíře s popisy (např. „Výborný assámský listový černý čaj. Listy vysoké kvality s velkým podílem zlatavých tipsů, nálev lehce květově nasládlé, lehce pečeně perníčkové, příjemně zemitě natrpklé, přitom však svěží chuti.“) zkusit tipnout, který je který. Něco pro pochroumání ega, jen co je pravda. Dva vzorky (Jade Oolong a Organic Gaba Oolong) jsem prohodil, ale mám výmluvu, jazyk už byl celý poškrábaný z mladých Bordeaux.
Už jednou jsem tu psal, že do nějakých velkých čajových experimentů se pouštět nebudu, ale vinné a čajové „fanouškovství“ mají mnoho společného a naprosto rozumím, že člověk přejde od jednoho k druhému. Kdyby mi někdo zakázal pít, tak propadnout čajům či kávám by nejspíš bylo snadné a rychlé. A možná i bez zákazu. Čaje mají tolik co nabídnout a přitom bez alkoholu. A to se počítá :o)
