Původně jsem zamýšlel ze včerejší domácí ochutnávky shrnout nějaká fakta a zajímavosti, ale než bych se k tomu dokopal a vše to sestavil, tak by mne asi v těchto předsvátečních chaotických dnech přešla chuť (a asi to má co dělat i s nastupují představou bourání v ložnici, která se teplotou 13°C, mokvajícím stropem, vlhkostí a stěnou pokrytou prvními nánosy několika druhů plísně začíná nebezpečně blížit ideálu vinného sklípku). Kdežto dojmů jsem plný rovnou a to se taky počítá. Dneska to tedy bude spíš takový „blogísek“, prostě deníkový zápisek. Ochutnávka měla být „vědecká“, na téma vlivu síry (či spíše jejího omezení či vyřazení) na víno, ale ve výsledku se změnila spíše na debatu o jiných cestách ve víně, o pohledech na svět tohoto nápoje za hranicemi základních ovocných aromat, o cestách, která je nutno prošlapat a zákazníkům pořádně představit, ale má smysl jimi jít. „Prezentace“ byla postavena na vzorcích Vinařství Jaroslav Osička, jehož rodinný příslušník a aktivní komentující na vinných webech (ale ať se prozradí sám) to celé vedl. K nim se přidala dvě vína z Dobré vinice, ke které mají blízko filozofií i hrozny, ty z dnes již osamostatněného vinařství Osička dříve končily právě v Dobré vinici (a pokud někomu přišlo, že třeba jejich Pinot-Chardonnay 2006 je poněkud jiný než dříve, tak to není dojem, ale prostě jiné hrozny… což je samo o sobě skvělá věc, na které je vidět, že nejde o „umělý“ produkt, ale něco reflektujícího místo původu). No a k tomu už jsem jen přihodil něco přírodního a lehce netypického z Itálie, Slovinska a pěkně oxidativního ze španělského Jerezu, především jako reakci na témata, která se zrovna vynořila. P.J. pak přispěl minimálně sířeným muškátem z pražských Košíř. Zajímavé to bylo!
Debata nad vzorky se nesla v duchu toho, co víno „snese“, ale přesně naopak než je tomu dnes. Tedy ne, kolik různých věcí je možno přidat a víno vylepšit, ale kde je možno hroznům nechat volný prostor, co je možné bez rizika vynechat a jak se vína připravovaná touto cestou chovají v sudech, dlouho na kvasnicích a podobně. Podnětné! Povídali jsme si o pocitech, celkových dojmech z toho kterého vína, ale s možností nahlédnout třeba do analýz z HPLC chromatografu na údaje typu antiradikálová aktivita (která svým způsobem naznačuje i schopnost vína bojovat se zubem času, mé oblíbené Pinot-Chardonnay 2004 je na tom hodně dobře). Leckterá ochutnávaná vína možná nebyla přesně to, co většinový konzument hledá, ale o to zajímavější. Třeba různé varianty oxidativního Chardonnay, s rozdílem v době lahvování a množství volné síry, mne bavily nejen jako výsledek experimentu, ale i jako povedená vína. Sušená jablka, velmi pěkná výrazná mineralita, zajímavá struktura vína a délka s oříškovým dozníváním, příjemné. Srovnání s mladičkým, živým, ovocným ročníkem 08 a ještě dokvášejícím 09 krásně prezentovalo, jakou cestou se ta vína mohou vydat a jak hodně se projevují i „drobná“ rozhodnutí a rozdíly třeba v několika málo hodinách ležení na slupkách. Trochu to pro mne ilustrovalo, že výraz „terroir“ je sice skvělá věc, ale nelze (podle mne, samozřejmě, a komentáře jsou otevřeny všem odlišným názorům) jej omezit jen na přírodní „neměnné“ podmínky, jeho součástí je i místní kultura, zkušenosti, tradice výroby, postupy. Které mohou výraz místa původu, půdy a počasí zvýraznit (pokud je znáte), potlačit či dnes již v podstatě úplně skrýt. U nás se tyhle „tradice“ a správné postupy vlastně teprve hledají, není leckde na co pořádně navazovat, ale času spousta.
Jsem strašně rád, že se objevuje čím dál víc vinařství, které to (v menším či větším měřítku) zkoušejí jinak, než jak nakazují mainstreamové směry současné vinařské výuky. Jsou potřeba, strašně moc. Pokud nemají všechna vína vypadat stejně, pokud mají objevit to, co ta která poloha skrývá a může nabídnout. A ono se to jednou povede :o) A nad podobnými víny s fajn lidmi kdykoliv rád posedím znovu.
Možná časem sepíšu i kompletní degustační poznámky, ale po pravdě leckterá ta vína se tak rychle mění a nabízí tolik zajímavého, že jim dávám ještě několik dní na poznámky při postupných změnách. Zaslouží si to a co je hlavní – díky způsobu jejich přípravy to nejen vydrží, ale leckterým prospěje.
