Všehochuť ze světa vína

Minulý týden jsem narazil na ambiciózní vinařský projekt pojmenovaný Artevini. Na webu říkají, že „artevini je nově založený podnik vytvořený s cílem nabízet vína, která vycházejí z moravských a českých vinařských tradic, zároveň však mají moderní charakter a kvalitu“. Za projektem stojí známý dovozce Neubauer & syn a jde momentálně o kooperaci s vinaři z Rakouska, byť hrozny pocházejí z Mikulovska. V nabídce jsou zatím dvě zemská vína ročníku 2008 – Veltlínské zelené označené “Green” a Zweigeltrebe s názvem “Red”, oboje pod šroubovacími uzávěry. Vína mají docela moderní ambaláž a celý ten styl je „trendy“. Nově se chystá řada „Premium“, ke které běží studentská soutěž o nejlepší návrh viněty, pokud jste studentem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, tak můžete ještě narychlo něco spáchat, čas máte do sedmého prosince :o) Z návrhů by měla proběhnout vernisáž, na tu bych docela i zašel. Jak si studenti umělecké školy představují moderní vinětu pro různé tvary lahví mne zajímá. Jinak co se vína týče, tak jsem zatím chutnal jen Green (cena 150,- Kč aneb 5 až 6€) a pocitově mi nejvíc připomínal takové ty základní korektní levné (levnější než toto víno) lehké jednoduché veltlíny z Weinviertelu „na každodenní pití“. Uvidíme, co přinese řada Premium, tam nás čeká i plnější Rulandské modré :o)

Již delší dobu se pokouším začíst do knihy o historii obchodu s vínem (Wine: The 8,000 Year-Old Story of the Wine Trade), která je očividně plná velmi zajímavých informací, ale tak neuvěřitelně nečtivě podaných, že ji vždy zase odložím. Znovu mi ji připomněla nedávná zpráva o počátcích vinaření v Čechách, která se objevila na iHned s podtitulkem „Archeologové zjistili, že se v Mělníce pěstovala vinná réva již na úsvitu českých dějin v 9. století. Je to doba vlády prvních historických přemyslovských knížat.“ Objevené semeno vinné révy a plevel z vinohradů objevené při vykopávkách v Mělníce prozrazují zajímavé věci, jen si to přečtěte. O podobných objevech pojednává i ta výše zmíněná kniha, ale četbu jsem po půlce kapitoly vzdal. Třeba až napadne kupa sněhu a vypadne mi připojení k internetu, tak se donutím k pokračování a podám nějaký report.

Současná vinná blogoscéna v ČR je už delší dobu stabilní (ve smyslu počtu autorů, jinak to na ní žije a někdy až vře) a nikdo nový se na ní neobjevil, i proto mne těší nález v podobě Enologického kroužku  ZF MZLU. Zatím tam najdete především jejich interní pozvánky na degustace všeho možného a občasný report z téhož, ale pokud se budou z ochutnávek objevovat reporty častěji, mohlo by jít o zajímavé čtení a zdroj informací. Zařazuji do čtečky a sleduji. Rozhodně umí psát vtipně (z pozvánky na degustaci mladých vín): „Od vinařů se očekávají vína čistá, není však podmínkou, aby to byla vína jiskrná. Není to seminář o filtraci.“ :o)

Při svých nočních potulkách po temných zákoutích internetu jsem narazil na zajímavé „umělecké“ vinné karafy. Rád se na tyhle podivnosti podívám, domů bych to asi nechtěl. Ve světle jejich cen a představy, jak příšerně se to bude umývat, blednou i ty největší aktuální extravagance od Riedelu (ještě že mají v nabídce i bezchybné „klasické“ tvary). Pokud jste blázni do vinného skla a dekantérů, tak vás asi potěší i nový projekt Le Rituel šampaňského domu Piper-Heidsieck. Ti jsou velkými propagátory dekantace bublinek (ani se nedivím, ten jejich styl po tom úplně) a v nabídce mají i něco mnohem ujetejšího, než nabízí třeba Charles Heidsieck k Blanc De Millenaire 1995 (tam je to speciální karafa od Riedelu, prezentováno v jednom z nejlepších videí na Wine Library za dlouhou dobu, Garyho doprovází mladá nadšená Master of Wine). Spojili se s návrhářem Christianem Louboutinem a „oživují starou tradici“, kterou bylo připíjet šampaňským z boty tanečnice po jejím úspěšném vystoupení. Prodávaná sada obsahuje základní neročníkový Piper a k němu křišťálovou botu/sklenici. Šampaňské bylo a je luxusním produktem, u kterého více než kde jinde (pro velkou část konzumentů, mi ostatní si najdeme krásné bubliny v normálních obalech za lepší ceny) záleží na obalu a všech těch kravinách okolo, tohle je jen další střípek celé marketingové skládanky. Nekoupím si, ale své místo na trhu asi má. Osobně by mne víc lákala tahle lahvo-sklenice :o)

Už jsem se o tom zmiňoval dříve, ale teď je to definitivní, ratifikované a vůbec hotové. Na vinětách vín z Médocu se opět objeví nápis Cru Bourgeois. Po bordelu a zrušení upravené klasifikace z roku 2003 bude ovšem fungovat jinak. Každý rok vinaři pošlou své vzorky komisi (Bureau Veritas) ke slepému hodnocení a nálepku (resp. možnost uvést zatřídění na vinětě) obdrží jen ti, u kterých víno splní požadované senzorické požadavky. Zda je to lepší či horší než původní systém, který umožňoval údaj uvádět více méně nezávisle na obsahu lahve (pokud splnil minimální apelační požadavky) jen podle předchozích výkonů a udělení statutu v minulosti, to už nechám na Vás. Některým château z vyšších tříd původního žebříčku Cru Bourgeois se nový systém moc nelíbí („příliš komplikovaný a nezaručuje kvalitu“), osobně mi ale přijde, že jde spíše o strach z trapasu, kdyby jejich víno nějaký rok tohle označení kvality nezískalo. Ať tak či onak dalších 300 château již o zdegustování svých vín a udělení označení požádalo.

Už ani nevím, jak jsem se dostal k dubovým kapkám (asi klíčová slova dub a třísloviny v textu, snad hledání něco o sudech), ale jestli budete mít pár minut času, proběhněte si ty promo texty. Tomu říkám propagace a kvalitní léčivo! :o) S vínem to nemá ale vůbec nic společného, po pravdě…