Chorvatské víno zaslané na rozbor

K téhle lahvi jsem se dostal takovou zvláštní cestou. Michal Sänger před pár měsíci napsal v jednom svém článku toto: „Víno, které bylo prezentováno jako “domácí a nejlepší” byla kapalina bez vůně a zápachu s chutí tak divnou, až to v nás vyvolalo otázku “tak kdo je tady debil?!” a jednu lahev jsme koupili a poslali na rozbor Honzovi z Jižního svahu.“. Láhev mi pošťačka, k mému velkému překvapení, nechala prostě jen tak ležet na chodbě domu, kde si ji mohl kdokoliv vzít. Ale nikdo ze sousedů to neudělal. Nechápu, vůbec s naší poštou mám samé divné historky, ale to asi všichni. Dlouho jsem se na tu láhev chystal a sbíral odvahu (co když mne chce Michal otrávit? :o), nakonec se včera rozhoupal. Odloupl papírovou a jakousi slámou ovázanou záklopku, vytáhl (nečekané) plastový špunt a s trochou obav si nalil sklenku…

Viněta prozrazuje, že víno vyrobila rodina Ivo Carić a je „domácí“ (ale taky to může znamenat „místní“ i „přírodní“, ovšem tipoval bych to domácí, viněta taky zrovna nesplňuje běžné evropsko-unijní předpisy, se kterými se pravda teprve slaďují) a pochází z vinic od obce Ivan Dolac v jižní část ostrova Hvar, který se roku 1991 připojil k Deklaraci Středodalmátské ostrovy a byl vyhlášen „ekologicky čistou zónou“. Samotné víno je pak Bijeli Prošek, což není odrůda, ale označení typu vína, které vzniká z mnoha různých odrůd, v případě čistě bílých je to například Maraština, Grk, Vugava či Bogdanuša a u červených kupříkladu Lasina nebo (na Hvaru) Plavac Mali. Prošek zatím ještě není nějak přesně definován a vymezen (ale brzy to přijde, proces už je v běhu) a projev tedy dost závisí na vinaři. Metoda výroby je klasické „passito" či „vin de paille“, prostě slámové víno – hrozny se před zpracováním ještě vysušují v dobře větraných prostorách a lisují až po zhrozinkovatění. Výsledkem je nápoj zlatavě tmavý a s hromadou cukru. V případě použití odrůdy Vugava často s takovým „sherry“ oxidativním štychem, u Bogdanuši zase obvykle s více kyselinami, Plavac Mali ve směsi zajišťuje vína velmi tmavá. Zatím jsem chutnal jen dva vzorky „ze sámošky“ dovezené známými z dovolené, v obou případech korektní ale příšerně sladká vína, a tak se docela těšil, co předvede láhev dodaná takhle „s varováním“.

Nahnědlá barva jablečného moštu, velmi nečisté (= nejen depot nebo něco takového, ale jako by ve víně někdo rozpustil velký panák mléka). Hned po otevření náraz jablečně-octové vůně evokující vadu a nelákající k napití, ale co naděláte. Kyselost nabízená ve vůni se nedostavuje, chuť je extrémně sladká s cukrově připečeným dlouhým dozníváním. Mám z toho dojem moštového koncentrátu s dalším přídavkem cukru a to vše nalité do již octovatícího vína. Jablečné, neharmonické, kvůli nevyvážené sladkosti těžko pitelné a divné. Říkám si, že pro příště si nechám „na otestování“ zasílat vína jen v případě, že někdo koupí v Burgundsku pár kartonů a bude chtít vědět, zda udělal dobře :o) Každopádně nechávám víno hodiny dýchat a teplat ve sklence a najednou… sakra… co to? Ty vadné části přestanou alespoň trochu štvát, ve vůni se celkem výrazně rozvíjí medovost a v chuti trochu vystupují kyseliny, které odvážně (byť stále marně) bojují s cukrem. Medové, stále velmi podivné, ale teď už (s přivřením jedné nosní dírky) snesitelné a vlastně docela zajímavé a vybízející k dalšímu zkoumání po (velmi) malých dávkách.

Co to vypovídá o vínech z Chorvatska? Vůbec nic! Vinařství má v téhle zemi obrovskou tradici, lze tam najít úžasné unikátní kousky, které právě začíná svět utopený v cabernetu a chardonnay objevovat a mluví se o nich i za oceánem. Kdo ví, co je tohle zač. Třeba to víno potřebuje ještě víc času (stále dýchá, dám vědět), třeba ho prostě jen nechápu. Možná jsem v něm narazil na nějakého místního experimentátora, to víno bylo třeba bez síry a vyžadovalo jemné zacházení při transportu a skladování. A nebo je fakt úplně mimo a takhle vypadat nemá. Nevím, nechutnal jsem Prošků dost a čím dál častěji mám obavu vynášet radikální soudy o vádách a ve stylu „podobně se to dělat nemá a vypadat nesmí“. U známé odrůdy a místa původu by to asi bylo snazší, ale takhle? Očekávání, zklamání a vliv známého jména na vinětě… ale o tom zase zítra, ať se tu témata nepletou :o)

Nedávné setkání s pár vzorky z Istrie bylo hodně zajímavé a tohle tedy též nelze považovat za nudnou ochutnávku. Jaké jsou vaše zkušenosti s víny z Chorvatska? Chutná vám Prošek? Znáte jen kousky z obchoďáků a především i zde dostupný Kaštelet, nebo se vám tam podařilo i navštívit pár vinařství a okusit opravdu povedený Dingač, Malvaziji, Teran či Kutjevački rizling? Co by neměl vynechat ten, kdo se do Chorvatska vyrazí rekreovat?