Jak jsem tak sledoval okolí, přišlo mi, že spousta účastníků hned od začátku najela na systém nezřízeného popíjení všeho dobrého, co se jim dostane pod ruku. A v závěru akce se tak po chodbách a místnostech motalo poměrně dost „společensky unavených“ osob. Někdy opravdu hodně jetých. Bavil jsem se představou, jak je vytrestá ledovatka před klášterem, ale zároveň mi z některých bylo trochu smutno. A asi jsem nebyl sám. Myslím, že připotácet se a narazit do paní Duškové, šéfredaktorky Víno Revue a organizátorky celé akce, přelévat víno z vlastní skleničky do její a pořvávat přitom, ho „prostě musí ochutnat“, se tady rozhodně nesluší. A podobných scének bylo vidět víc.
Ale teď už alespoň trochu k vínu. Kontrolní otázka – co má větší šanci ve výše popsaných podmínkách zaujmout: mladičké a ideální zralosti na hony vzdálené burgundské Grand Cru, nebo nabušená sladce ovocitá Valpolicella Ripasso (u stejného stolu a za pětinu ceny)? Právě pro tu odpověď berte prosím následující poznámky s ještě větší rezervou než obvykle. Jemnost, elegance, složitost a hledání potenciálu pro roky následující mají prostě při podobné akci poněkud složitější postavení, než projev koncentrovaný, výrazně aromatický, důrazný a takový, který si můžete kompletně užit „teď a tady“. Což není nic proti účasti velkých skvělých vín, jsem strašně rád, že tam byla a pokud člověk chtěl, mohl je ochutnat (a měl-li dost času a chuť, třeba s nimi zkusit prchnout do některé ze zastrčených chodeb a zkusit si je vychutnat tam).
U stánku M.Král & spol jsem se lačně vrhl po vítězi ryzlinkového kola soutěže, Eroica Riesling 2006. Je to společný projekt Château Ste. Michelle ze státu Washington v USA a špičkového vinařství Dr. Loosen z Německa, v podstatě jedna z moderních bílých vinných legend. Krásná klasická aromatika se vším všudy a plnější tělo s jasným cukrem a dostatkem kyseliny, víno uhlazené a vycizelované co musí oslovit skoro každého. Osobně mi v něm něco chybělo, možná část té německé říznosti, která se plně projevila v Marcobrunn Riesling Erstes Gewächs 2006 z Schloss Reinhartshausen, to byl můj asi největší ryzlinkový objev toho odpoledne. Samozřejmě nic nemělo na masakrózní suchost Ryzlinku rýnského 2006 pozdní sběr ze Školního statku Mělník, to je unikát :o) Vůbec u stolečku Restaurace na Štepáně a hned naproti u OHMS šlo ochutnat špičková vína, tedy ryzlinky především. V zásadě bylo skoro jedno, co si z Weingut Fritz Haag či Weingut Grans-Fassian člověk dal, vše bylo nadprůměrné a někdy vyloženě úžasné.
U Wines Home nadchnul Sylvaner Grand Cru Zotzenberg 2007 z vinařství Jean-Pierre Rietsch, mohutnější bohatý styl sylvánu trochu ve stylu toho, co jsem o den dříve mohl chutnat u Domaine Weinbach. Špičkové víno. Dost se mi líbila, jak tahle vína nevyhledávám, Barbera Brico Bigotta 2005 z Braida di Giacomo. Víno plné, voňavé, ovocité, bohaté a vyvážené, krásně pitelné (u stánku firmy Neubauer & syn, ale od těch jsem chutnal kupu věcí o den dříve a budou mít vlastní zápisek). Vlastně něco podobného by šlo napsat o Merryvale Cabernet Sauvignon Starmont 2005, opravdu hodně povedeném novosvětském cabernetu, s již dost ohlazeným tříslem a překvapivou elegancí. Jejich elitní cuvée Profile mne již dříve nadchlo, tohle vinařství umí. Často bylo plno u stánku Piper Heidsieck, jejich šampaňské znám (a ač jde o velkého producenta, tak mi dost sedí) a nepamatoval si jen Rosé, které překvapilo výraznější barvou a naopak příjemnou lehkostí, fajn ovocitý aperitiv.
Samozřejmě ne všude jsem byl nadšen. Hodně zvláštní mi přišla červená z vinařství Springer, všechna beze zbytku (ač v chuti se to tolik neprojevovalo a byla obvykle pěkná) měla ve vůni takový divný tón nejvíce připomínající korkovou vadu. Všiml si toho ještě někdo? Hodně mne zklamal vítěz mezi Pinot Noir, Gevrey-Chambertin 2004 z Domaine Trapet Pėre et Fils. Tohle víno mám doma, koupil jsem ho před dvěma lety na základě ochutnávky, kde byl dost nadšen. Teď na Břevnově nebylo vyloženě špatné, ale rozhodně ani zdaleka nejlepší pinot z těch dostupných okolo a víno očividně za zenitem. Tak trochu doufám, že láhev doma se udržela lépe, ale moc tomu nevěřím. A taky „pobavila až skoro k pláči“ prezentace nového revolučního „dekantéru“ pro neuvěřitelně rychlé okysličení vína, futuristického objektu jež využívá podtlaku v takové podivné kapsli k nasátí vzduchu, u stánku byl i s hezkým plastovým stojánkem. No nevím, jestli někdo chcete mrvit dobrá vína podobným stylem, tak hurá do toho.
A to je pro tuhle akci asi vše. Ochutnal jsem i další vína, která příliš nezaujala, ale mnohem více těch, jež se mi dost líbila. A to se nestává na masovkách tohoto druhu zas tak často, spíš výjimečně. Tak třeba zase za rok…
