Krásný „podpultový“ ryzlink k suši

Náhodné objevy jsou úplně nejlepší, taková ta nečekaná překvapení, kdy z ničeho nic dostanete do sklenky víno, která vás vyloženě nadchne. V případě ryzlinků z Německa mi vždy přeběhne mráz po zádech očekáváním už jen přečtením viněty. No řekněte, není to krása: Weingut Ratzenberger Riesling Spätlese Steeger St. Jost 2007 trocken (a to ten jazyk nijak zvlášť nemusím) :o) Co odhalí dekódování celého textu? Weingut Ratzenberger je v obci Bacharach (oblast Mittelrhein, Střední Rýn) sídlící rodinné vinařství a sice to není jedno z vyloženě slavných jmen, ale v těhle místech jde rozhodně o podnik významnější, specializují se logicky na ryzlinky, ale docela výrazným podílem mají ve vinících zastoupen i Grauburgunder a Spätburgunder (Rulandské šedé a modré). Riesling je jasný, Spätlese napovídá pozdní sběr a vyzrálejší hrozny. Steeger St. Jost je pak strmější vinicí s výrazným podílem jílu a břidlic a poloha velmi vhodná především k produkci suchých vín. Ročník 2007 je v Německu považován za špičkový a trocken znamená, že víno bude pěkně suché. No nenatěšilo by vás to?

Upřímně se přiznám, že jsem tohle víno měl už třikrát a nikdy si neudělal detailní poznámky. Proč teda vlastně páchám dnešní zápisek? Je to prostě zase „zpověď“ z ryzlinkové závislosti po příjemném zážitku. Tenhle ryzlink je skvěle zkomponovaná záležitost, tak nějak nevolá po analýze, ale jasně připomíná, k čemu víno je: k pití, ideálně ve společnosti dobrého jídla a dalších lidí! Svěží, výrazné, medové, kořenité a trochu exotického ovoce, krásně čisté, středně plné, kupa kyselin, šťavnatost, slušně dlouhá dochuť, mineralita, vyvážené. Pohoda na celý večer.

Proč mám v titulku, že jde o ryzlink podpultový? V restauraci Hanabi Hibachi (psal jsem o nich třeba tu, v přehledu článků za rok 2009 se zase zmiňoval o jejich posunu více k suši baru) na lístku oficiálně není, ale na požádání láhev vyštrachají a přinesou. K těm místním specialitám se poměrně hodí, chuťovky se syrovou rybou a wasabi křen krásně spláchne a naladí na další pochoutky.

Na Ryzlinku od Rýna, Mosely, z Nahe i dalších částí Německa (ale ostatně i třeba z Alsaska) mne baví, že i v těch úplně základních podobách to nebývá průšvih a stačí „přitlačit“ finančně jen trochu a snadno můžete být nadšeni. V tomhle směru je třeba Burgundsko dost problematické, tam k vínům, jež vás opravdu dostanou, je většinou potřeba vyhodit už dost peněz a ty vyložené základy bývají opravdu těžká nuda (která doplní oběd ve francouzském bistru, ale na doma bych si ji neotevíral). Ryzlink jde obvykle pít mladičký chvilku po nalahvování a zároveň dokáže fantasticky zrát. Je univerzální ke strašné spoustě jídel a nabízí neuvěřitelné množství stylů a podob. A takhle na jaro, kdy ještě zafouká chladně ale sluníčko už přitom svítí do oken, je to bezchybné pití. A vůbec, co vám to znova opakuju, však už dávno víte, že ryzlinky nekriticky obdivuju :o)