Vinný realista se zatím čínsky učit nemusí

Dnešní článek měl původně vypadat o pořádný kus jinak. Chtěl jsem v něm lehce přiblížit čínské vinařské oblasti a podělit se o nově získané znalosti v podobě slovníčku odrůd s jejich variantou „rozsypaný čaj“. Také psát o tom, že produkce hroznů v Číně už pomalu ale jistě překračuje Itálii a Francii (ale obrovské plochy jsou stolní hrozny), vznikají stovky nových vinařství a své investice v zemi rozjíždí skupiny jako Rémy Martin, Rothschildové či Miguel Torres, takže se Čína pomalu ale jistě začíná stávat zemí, se kterou je nutno počítat i v produkci vína (jako se tak stala prakticky ve všem ostatním, i sami Číňané, částečně ve snaze o přiblížení „západnímu stylu života“, pijí vína stále více a toto ukrajuje z koláče pivu a dalším alkoholům). Včera jsem totiž otevřel, v rámci večera pro „to“ víno, dva kousky právě z Číny. Jenže po jejich přechutnání tak nějak nemám do velkých vizí chuť. V podstatě to nešlo pít.

Prakticky každý, kdo měl možnost ochutnat běžnou čínskou produkci, mluví o nepříliš dobrých (či v lepším případě naprosto nezajímavých) vínech. Špičková produkce zase prý až příliš okatě napodobuje Bordeaux (včetně stavby „château“), ale na rozdíl od relativně úspěšných variací z Chile či USA ta vína prý působí spíše řídce a nezajímavě. Problémů je tam mnoho. Část potíží se skrývá v obrovské nadprodukci (jak ve smyslu výnosů, tak v tom, že leckteré firmy vyrobí klidně 150 milionů lahví a tak těžko můžete hledat kvalitu, byť i oni mají pečlivěji připravené „vyšší řady“) a také v tom, že většinu hroznů pěstují farmáři, kteří v životě víno nepili a jedou podle série pouček/příkazů a se snahou doručit co nejvíce hroznů co nejsnazším způsobem. Odrůdy se vysazují dle oblíbenosti/známosti (starý dobrý Cabernet vede) na plochách, kde je zrovna místo, bez ohledu na půdu a počasí. Na lahvích často nenajdete ročník a pokud ano, leckdy nemá s realitou moc společného či je odlišný nápis v čínštině a angličtině. Tudy cesta nevede. A vědí to i oni sami. Do země přijíždějí stovky konzultantů ze všech koutů světa a za pár let bude vše vypadat jinak. A já si počkám a zatím nebudu hlavu plnit zbytečnými informacemi, které velmi rychle přestanou platit :o)

Obě lahve, které jsem včera otevřel, byly zakoupeny přímo v Číně a dostal jsem je jako dárek. Rozhodně nešlo o ty nejlevnější kousky, spíše o „střední třídu“ (byť obě od velkých producentů, jedno dokonce od toho největšího, Great Wall Winery). Pískované lahve, plastové záklopky, korky lepené z drti a na vinětách podivný mix angličtiny a čínštiny. Měl jsem je doma rok a půl (rozumně uskladněné při zhruba 11°C) a otálel s otevřením do doby, než domluvím ochutnávku s někým, kdo mi viněty přeloží. Ale je dobře, že jsem je konečně otevřel a nebylo to na nějaké degustaci. Jedno z nich (na vinětě Yuxiachunxi), podle všeho Cabernet, se projevovalo vyloženě nepříjemnou vůni zatuchlého sklepa s hnijícími bramborami (tohle aroma úspěšně zvládají i zlomené, příliš dlouho uložené Pinoty z ČR) a chuť byla podobně odporná. Druhé víno, na vinětě se nejlépe zorientujete dle nápisu 22Century City, na tom bylo „lépe“. Vůně byla výrazná, medová, připečené hrozinky a ukázkový efekt madeirizace jako vady. Chuť suchá, dost kyselin, ale prázdná, nalomená, nijaká. Mám obavu, že obě vína ležela hodně dlouho už v obchodě před nákupem a rozhodně ne v chladnu. Nu což, třeba to vyjde příště :o)

Máte nějaké zkušenosti s víny z Číny? A jak dopadl váš nedělní vzorek? Potěšil, nebo šlo také o láhev za zenitem, kterou by bývalo bylo lepší otevřít už před lety?

P.S. Titulek vychází z oblíbeného vtipu: „Jak se pozná optimista, pesimista a realista? Optimista se učí anglicky, pesimista se učí čínsky, realista se učí střílet.” Pokud by to nemělo být vtipné, tak já bych tvrdil, že optimista se učí japonsky a anglicky, realista čínsky a pesimista balí evakuační zavazadlo.