Před pár dny jsem měl možnost posedět na obědě s Olivierem Jadeau, zástupcem Delamain Cognac pro Evropu. Velmi příjemné setkání se neslo nejen v duchu povídání o jejich vlastní značce (Pale & Dry X.O., jakýsi „základ“ produkce Delamain, mám doma skoro vždy; parádní byť lehce netypická záležitost, o které se pořádně rozepíšu až časem), ale především o tomhle nápoji obecně. Vyzvídal jsem trendy, snažil se vyzvědět odpovědi na pár otázek a doufal, že budou vyvráceny či potvrzeny některé mé dojmy. Tak nějak mi totiž přijde, že koňak je v téhle zemi vnímán jako nápoj dob minulých, našich „dědečků“ či otců, a pak též různých zbohatlíků a lidí z podniků, kam „obyčejný“ člověk nechodí. Prostě je normální, aby si mladý člověk dal whisky nebo dobrý rum, ale koňak?!? A to nemluvím o variantě koktejlů. Když se před někým zmíním, jak je panák koňaku úžasný v kombinaci s tonikem či zázvorovým pivem, jsem považován za téměř úchyla a hovado, které si neváží drahého pití a s něčím ho míchá. A přitom většina tohohle destilátu (odhadem 70%) se vypije právě v podobě různých long drinků. Možná je problém v cenách, možná v „tradičnosti“ našeho trhu, kterou by šlo nazvat i strnulostí…
Když se zeptáte zahraničních vinařů, tak ČR je skutečně vnímána jak trh „korek“ spíše než „screw-cap“, prostě místo, kde se tyhle novoty zatím moc neujímají a jestliže lahvujete jak s tradičním tak moderním uzávěrem, tak lépe se bude prodávat ten tradiční. V Americe se koňak rozjel mezi černochy (tvoří tam tři čtvrtiny konzumentů, částečně je to jakýsi poválečný pokus o odlišení od bílého konzumenta bourbonu/whisky, pokud tedy chytré knihy nelžou), stal součástí hip-hopové kultury (i v textech skladeb ho najdete), trendy mezi mladými a vůbec nabývá na popularitě, možná právě díky té větší otevřenosti vůči koktejlům. Jenže tohle se zde nějak nevnímá a koňak je stále spojen s buclatou sklenicí „napoleonkou“, kterou drží gentleman (nejlépe u krbu s předložkou z v Africe zastřeleného lva) v jedné ruce, zatímco druhou drbe za uchem svého chrta. A hned tak se to nezmění, vzhledem k cenám. Představa, že si někdo v supermarketu koupí obyčejné V.S.ko za 700-1000,- Kč na „jen tak panáka po večeři“ či míchání s tonikem je poněkud scestná. I přímo od zdejšího dovozce stojí třeba Cuvée Jean Godet VS, celkem slušné běžné pití (rozhodně o pořádný kus dál, než základní vinné destiláty od našich producentů, ale zároveň natolik v jednoduché, že ani popíjení pod svíčkou na lavičce v kempu nevypadá jako plýtvání), pětistovku. Totéž jsem v Rakousku v pitomé Bille koupil za 12€ a nevypadalo to, že jde o nějakou speciální akci. Takže velmi výrazně levnější nejen vzhledem ke kupní síle obyvatelstva, ale i v absolutních číslech. A to je smutné…
Ale třeba jsem úplně mimo a koňak tu expanduje a získává na popularitě, jen to nevidím :o) Jak to přijde Vám? Čím je pro Vás koňak mezi ušlechtilými destiláty? Máte pocit, že je to „něco víc“ než třeba whisky, nebo na podobné úrovni? Přijde vám koňak v kombinaci s tonikem jako hereze? A vaše oblíbená, cenově dostupná, značka koňaku? Prostě takové diskusní téma na nejspíše dost chladný a deštivý víkend, úplně se před tím krbem se sklenkou něčeho ostřejšího vidím. Čas navštívit dědu s babičkou a přivézt jim (i sobě) dárek. Třeba příjemnou, skoro deset let v sudu vyzrávanou, pálenku z veltlínu, koupenou u našich sousedů za krásných 10€ …
