O vinařství Dobrá vinice se asi nemá smysl rozepisovat, už jsem tu toho napáchal dost, naposledy asi v článku „Dobrá (a leckdy skvělá) vinice“, který tímto doporučuji. Kambrium 2007 je odrůdově Veltlínské zelené 50%, Ryzlink rýnský 35% a Sauvignon blanc 15%, zrálo ve starších dubových sudech za promíchávání kvasničních kalů, byla u něj minimalizována síra a ani s filtrací to vinař nepřeháněl. O vinici Pod lesem (obec Popice, znojemská podoblast, Národní park Podyjí, snad jsem ji odlovil správně na fotce níže, ta socha je na jejím rohu kousek od silnice) pak vinař píše, že má „ojedinělé prvohorní podloží, geologicky patřící k Českomoravské vysočině“ a půda a podloží je především „písek, křemen, jíl, žula, rula“. Láhev zelená tvar bordó, plastová záklopka, plný korek a dost fajn viněta.
Nevím, jak Vám, ale mně jméno Kambrium hraje na jednu silnou emocionální strunu. Vždycky se mi u něj vybaví velké plakátky s obrázky z různých historických epoch od Zdeňka Buriana, které jsem měl pověšené na zdi v dětském pokoji u prarodičů. A pak samozřejmě Cesta do pravěku Karla Zemana, geniální film. Ale i bez téhle vzpomínkové pomůcky je to víno zatraceně dobré. Vůně uměřená, příjemná, delikátní. Květiny a krémovost, nějak zásadně nevyvolává dojem ani jedné ze tří použitých odrůd, je to prostě něco nového. V chuti suché, výrazné, opět lehce krémové, květinové, živá skvělá kyselina, výrazná mineralita a hodně dlouhé. Svébytné, těžko zařaditelné čisté a dokonale vyvážené a pitelné víno ideální do gastronomie. Nedávno jsem chutnal i ročník 2008 a ten mi přišel o kus krémovější a zároveň křupavější, ale jinak stylově dost podobný. Pro ročník 2009 existuje Kambrium jen dvouodrůdové (bez Sauvignonu) a zařazené jako VOC Znojmo. Petr Nejedlík, aktuální předseda a jeden ze zakládajících členů tohoto VOC sdružení, zatím žádné své víno paradoxně jako VOC neměl… jsou totiž poněkud „odlišná“, jiná než jak si většina typický Sauvignon či Ryzlink představí. Docela mne zajímá, jak budou tyhle jeho schválené nuladevítky (ještě prošel čistý Ryzlink) vypadat :o)
Ale teď už k chřestu. Na něm mne, krom úžasné a nezaměnitelné chuti, strašně baví jedna „drobnost“. Jak mám pocit, že kupa lidí žije v jakési bublině „nabídky supermarketů a skleníků v Holandsku“, prostě moc nevnímá sezónnost ovoce a zeleniny, tak u chřestu to ze záhadného důvodu funguje bezvadně. Prostě přijde období čerstvého zralého a davy šílí. Jasně, v obchoďácích je často místo chřestu od Mělníka, z Moravy či alespoň ze Slovenska či Rakouska k dostání cosi nesmyslně dopraveného z Peru, ale i tak. V průběhu roku se po něm ani neobtěžují pátrat.
O receptech se tu rozepisovat nebudu. I když mám rád chřestový krém, chřest s holandskou omáčkou, chřest grilovaný a další způsoby zpracování (snadno k nalezení na každém druhém webu s recepty), stejně mi nejlepší přijde prostě ten čerstvý chřest povařit a zbaštit s hromadou másla. Je to jednoduché, rychlé a bezchybné. Co myslíte? Navíc zrovna s Cuvée Kambrium to v téhle podobě funguje, kombinace veskrze příjemná.
A jedna zajímavost na závěr :o) Určitě jste si toho všimli, ale, ehm… úplně gastronomické téma to není… záhy po snědení chřestu dochází u podstatné většiny konzumentů k tomu, že jejich moč začne opravdu intenzivně a nehezky zapáchat. Proč se to děje se dozvíte třeba tady nebo zde. Mohu pouze doplnit, že kombinace chřestu s vínem nemá na tuto zajímavost prakticky žádný vliv…
