Spletl jsem se. O nějakou dobu později, k mému velkému překvapení (pan Kalina totiž názor na mou osobu dával celkem zřetelně najevo, obzvláště zábavné to bylo při slavnostním otevírání Villy Richter), mi totiž časopis nabídl práci. Možnost pro ně psát a zároveň rovnou využít některé texty z tohoto blogu, po malé úpravě, k přetištění. Peníze za práci, která už je hotova! :o) Dopisoval jsem si s nimi, dokonce se i osobně sešel s Danielem Kalinou a Pavlem Vondrákem. Hezky jsme to vše probrali, já vyjádřil své pochybnosti o některých postupech v jejich časopise, oni mne přesvědčovali o opaku a že to rádi dokážou. Výsledkem bylo, že jsem jim žádný text stejně nepřeprodal a nenapsal pro ně ani čárku, nedůvěra přetrvávala a své jméno jsem s Víno & Styl prostě spojené mít nechtěl. Časopis, a konkrétně pan Pavel Vondrák (který tento blog pravidelně čte, protože mi jmenoval texty, o něž by měl zájem), problém vyřešil nejméně v případě jednoho článku po svém. Prostě ho vykradl…
Jedná se konkrétně o můj text Ardbeg aneb úder kouřovým beranidlem a profil palírny Ardbeg na stranách 76-77 ve Víno & Styl č. 34 (únor – březen 2010). Páně Vondrákův článek je naprosto očividně postaven za použití mého textu, znatelná část mé tvůrčí práce a pocitů, které jsem získal návštěvou ostrova Islay a palírny Ardbeg, je doplněna především dostupnými fakty a na webu dohledatelnými údaji. Celek je sice odlišný a rozsáhlejší, ale mnohé části jsou zřetelně (určitě pro mne a kohokoliv, kdo čte tento blog častěji a zná můj styl, časté používání různých netypických výrazů a obratů v uvozovkách atp.) postaveny na základě mého textu a další celé věty převzaty doslovně či maximálně s úpravou jednoho výrazu, asi „aby to bylo jiné“. Prostě to skoro vypadá, jako by článek do časopisu vznikal zkopírováním toho mého do textového editoru a jeho následnými doplňky a úpravami. Celou dvoustránku z Víno & Styl sem dávat nebudu (ještě by mne za to vydavatel obvinil z neoprávněného šíření), ale jen pro pobavení tři zřetelně „inspirované“ úryvky, ten první je hned úvod obou článků.
Můj blog: „Whisky z ostrova Islay je jen těžko zařaditelná do kategorie těch jemných, hebkých či líbivých. Obvykle je to slušná pecka rašeliny a vysokého alkoholu.“
Víno & Styl: “Whisky z ostrova Islay lze těžko řadit do kategorie jemných a líbivých whisky. Slova jako „kouřová“, „rašelinná“, …“
Můj blog: „Dalším hitem je Supernova, opět v sudové síle lahvovaná speciální edice, která byla „zakouřena“ na vysokých 100ppm (standardně má Ardbeg okolo třiceti, ale…“, „Bez pečlivého naředění prakticky nepitelná exploze, v kombinaci s vodou neuvěřitelně bohaté a komplexní.“
Víno & Styl: “Dalším hitem je Supernova. Speciální edice whisky, která je lahvovaná v sudové síle a „zakouřena“ na neskutečných 100ppm (standardně má Ardbeg okolo třiceti). Bez pečlivého naředění prakticky nepitelná exploze pro drsňáky, ale v kombinaci s vodou neuvěřitelně bohaté a komplexní pití.“
Můj blog: „Jejich whisky se nese ve znamení rustikální drsnosti, zvláštní hrubosti, nepřízně počasí, těžkého života a tvrdé práce. Je to whisky, u které jsem měl snad nejsilnější pocit, že vyjadřuje místní „terroir“. Nezamiloval jsem si ji, jde poněkud mimo mne, …„
Víno & Styl: “Adbeg se nese ve znamení rustikální drsnosti, zvláštní hrubosti, nepřízně počasí a těžké, tvrdé práce na ostrově. Místní „terroir“ na vás z lahve přímo dýchne! Za sebe musím říci, že jsem s ní měl v počátku také problémy. Nechutnala mi.“
Možná si občas některé věci moc beru, ale tohle je myslím jasný případ vykrádání cizí práce. Obzvláště zábavné na tom je, že Víno & Styl nemůže argumentovat oblíbeným „to byl externí autor, my za nic nemůžeme…“ (viz případ webu rádia Impuls a kradení fotek, i já byl postižen, ale neozval se jim), protože pan Vondrák je dlouhodobým zaměstnancem a Art Directorem časopisu. K dovršení ironie celého případu to byl právě on, kdo se mnou komunikoval a tlačil na mne ohledně možnosti pro ně pracovat.
V lednu tohoto roku jsem vyměkl a lehký bojkot aktivit pana Adolfa Kaliny (= víno nakupuji jinde a jeho společností vydávané časopisy nečtu) porušil nákupem, má na e-shopu totiž fajn nabídku právě všemožné whisky za dost slušné ceny. Možná to brali jako náznak, že ve whisky to jako máme mezi sebou dobrý. Ale takhle ne, pánové. Licence tohoto blogu mluví jasně a zapovídá komerční využití převzatých materiálů a jakékoliv přebírání bez jasného uvedení autora. Doufám, že se k tomu pan Vondrák postaví jako chlap. Při mém prohřešku časopis nejdříve vyžadoval omluvu na místě, kde k němu došlo, tedy tomto blogu. Navíc v konkrétním zaslaném znění. Přijde mi tedy jedině správně požadovat totéž. A teď se obracím přímo na časopis, však oni si to tu přečtou. Rád bych omluvu, rozumně velkým fontem, v samostatném okénku v rámci článku o nějaké palírně či destilátech, ne zastrčené někde vzadu či mezi inzercí. Co myslíte, šlo by to? Text samozřejmě rád dodám, jako jediný, který kdy povolím k uveřejnění ve vašem časopise. Ale nejprve si seženu a projdu čísla za posledních několik měsíců. Kdo ví, co všechno tam ještě objevím…
