Pravé, falešné a Palmer jak z 19. století

Dnes takové lehké těkání, co za otázky se mi honí hlavou a ne nutně i s odpověďmi :o) Při brouzdání po vinných webech jsem narazil na zajímavý úryvek z knihy Il vino degli altri, ve kterém autorovi odpovídá na několik otázek vinař Massimo d'Alessandro a rozhovoří se i o problému s „podvodnými“ víny z Toskánska, což je momentálně docela velký problém, o kterém se začíná otevřeně mluvit. Ve vínech končí hrozny pocházející z jiných oblastí a nebo jsou vína specifických DOC, apelací, z toho či onoho důvodu doplněna o některou z nepovolených odrůd (Sangiovese v Brunellu je upraveno třeba Merlotem či Cabernetem). No a d'Alessandro tvrdí, že Toskánsko bylo vždy tak trochu falešné, náklaďáky s neutrálním (= těžko vystopovatelným a vhodným k míchání s jejich vlastními) vínem z Abruzza jezdily v noci, aby je nikdo neviděl, a že je to celé tak nějak součástí jejich historie. V článku je i reakce jednoho z obviněných vinařství, poměrně prestižního podniku Brancaia, který argumentuje zvýšenou poptávkou a že nakupované a vždy jen toskánské víno míchá pouze do svého základního produktu, nikdy ne do supertoskánce Il Blu. Zábavné čtení. Zároveň mi to připomnělo aktivitu jednoho z nejslavnějších vinařství Bordeaux, Château Palmer, které nedávno docela zajímavým způsobem připomnělo divokou historii Bordeaux ještě před jasným stanovením apelací.

Dříve bylo totiž celkem běžné, že když se ročník moc nevyvedl, tak leckteré bordeauxské château pomohlo řidšímu vínu přídavkem něčeho původem ze slunečnějšího Côtes‐du‐Rhône (a je veřejným tajemstvím, že často pocházelo víno z ještě jižnějších poloh, dokonce to ani nebyla Francie; o tom, co všechno s víny prováděli obchodníci, v té době odebírající celé sudy a ne již uzavřené lahve, ani nemluvě…), proto se téhle technice říkalo „hermitagé”, podle jedné z nejslavnějších částí údolí Rhôny. U Palmerů oživili tradici, tak trochu jako experiment a pro srovnání s projevem historických ročníků a zároveň jakožto skvělý marketing, pod titulkem „Historical XIXth Century Wine“ (nápis je navíc anglicky, což odkazuje k zásadním zákazníkům Bordeaux v té době) vyrobili už několik ročníku právě takovéto směsky, vždy v počtu do tří stovek bedniček. Víno ze sudů určených pro jejich první víno bylo doplněno (maximálně dvacet procent) Syrahem z oblastí Hermitage, Côte Rotie či Cornas (prý od velmi kvalitního „spřáteleného“ producenta). Takové víno samozřejmě odporuje předpisům pro Bordeaux a musí být označeno jako obyčejné stolní víno, Vin de table français, a nesmí nést ani označení ročníku. Ten se však dá vysledovat z čísla šarže (formát je jednoduchý - L.20.04, L.20.06 a L.20.07).

Přiznám se, že bych docela chtěl ochutnat třeba tu nulačtyřku s přídavkem hezky vedle běžné, mohla by to být zajímavá zkušenost. Problémem je, že ač jde o stolní víno a tedy v podstatě nejnižší kategorii co Francie má, tak láhev stojí stejně nechutně moc jako jakýkoliv jiný Palmer (na CZ trhu skoro pět tisíc). To je vlastně taky připomínka Itálie a jejich supertoskánců, kteří nenesou označení té či oné apelace a požadovaného odrůdového složení či technického zpracování, ale „jen“ generické IGT (Indicazione Geografica Tipica, v podstatě mluví o původu hroznů). A teď co je vlastně důležitější, když se nad tím zamyslíte… jméno producenta a původ hroznů v té či oné oblasti, nebo záruka, že výnos byl navíc jen takový a makový a ve víně jsou jen dvě či tři určené odrůdy v nějakém povoleném rozsahu? Apelační předpisy jsou zvláštní věc :-) Uvidíme, jak dlouho bude Francii trvat, než vzdá boj s levným dovozem, a začne v poměrně striktních pravidlech (která ovšem pomohla dost zásadně zvednout kvalitu vína) ustupovat, zatímco nové stoupající hvězdy, jako třeba Nový Zéland, se naopak svou výhodu a bující rozvoj apelačními předpisy svázat teprve chystají.

Další tematické čtení: Snobský příplatek za historii? | Něco málo o falešných vínech | Vinný ocet pro miliardáře

P.S. Když jsme u těch podvodů… v prosinci jsem tu psal o případu, kdy jedna vykutálená firma prodávala jako burčák v podstatě vodu s téměř homeopatickým množstvím moštu, navíc docházelo i barvení ředěných burčáků různými syntetickými látkami. A teď už padl trest, firma E.S.E. s.r.o. přišla o živnostenské oprávnění. Taky vám to přijde trochu málo?