Slaný & Mělník: Čechy do toho!

Když jsem v pátek psal „pozvánku“ hned na tři akce věnované vínům z Čech, bylo mi samozřejmě jasné, že nějak rozumně stihnout půjde maximálně dvě z nich. I přes loňský rozporuplný dojem (slušná přehlídka vad a nedotažených vín to byla) nakonec hlavní volba padla na Ochutnávku českých vín ve Slaném, kterou již šestým rokem provozuje tamní vinař Petr Rychtařík. Protože právě ta slibuje asi nejlepší možnost seznámit se s produkcí všemožných českých malovinařů, které jinde, krom jednotlivých osobních návštěv, prakticky nelze vidět. A volba to byla šťastná! Akce se konala opět v restauraci/vinárně Ungelt a návštěvnost byla tentokrát, alespoň pokud mohu soudit podle prvních dvou a půl hodiny akce (tj. stejné doby jako loni), znatelně nižší. Osobně mi tento přátelsky komornější styl sedí více, jen doufám, že pořadatel na tom nějak netratil a potěší nás i za rok. Protože, ač ani letos jsme se vínům s vadou nevyhnuli, tak vyložených mimóz bylo o kus méně a tentokrát jsem odjížděl nadmíru spokojen. A nelze to přičíst jen tomu, že jsem si více vybíral, i letos jsem projel komplet všechna vína odrůd Ryzlink rýnský a Rulandské modré (+ kupu dalších).

Ochutnávka představila přes 130 vzorků vína (zhruba o 20 méně než loni) a nějaký ten mošt (místní, dobrý, v pětilitrových bag-in-boxech, fajn!) a medovinu. Prakticky všechna vína byla úplně suchá, několik málo „de iure“ polosuchých působilo díky kyselině spíše suše a vyloženě sladké či znatelně nasládlé věci šlo spočítat na prstech jedné ruky. ZÁZRAK! A další z důvodů, proč svou pozornost k Čechám obracet. Samozřejmě nemá smysl, aby bylo víno suché, když se jinak nedá pít. A prudce pitelných kousků jsem tentokrát něco objevil. Navíc méně než třetina vzorků byla z čerstvého ročníku 2009 a prezentovala se tedy hlavně vína již hotovější. Takhle se mi to líbí. Z organizace bych vytknul spíš jen detaily. K dispozici byl na zakousnutí chleba, ale třeba džbány s vodou už ne, bylo nutné kupovat si třetinkové lahvičky minerálek od restaurace. Ale to je vlastně skoro všechno. Někoho snad ještě může popudit „sexistická“ cenová politika, kdy pánové platí za vstup znatelně více než dámy (190,- vs. 130,- Kč), ovšem lze to řešit účastí v páru za tři stovky :o) Ale teď už k vínům…

Novým objevem je určitě Jiří Hubáček, donedávna ovocnářská firma ze Slaného a pěstitel prodávající hrozny, který představil několik vlastních vín z ročníku 2008 a 2009. Zaujal jeho mladičký, zemitější, muškátový, čistý, svěží a dobře postavený Kerner 2009, ale především obě Rulandská modrá (2008 a 2009). Suché, čisté, třešňově ovocité, spíše lehčí ale fajn typ. Ta vína mi přijdou trochu „připravená na jistotu“, ale opravdu se mi líbila.

Stejně jako loni mne nadchly ryzlinky od Miloše Hány. Prezentoval zde pouze vyzrálé kousky z ročníků 2006 a 2005 a především nulašestka je špičková. Květinovost a květinový med, lehce barvy & laky, bylinky, suché, čisté, citrusová kyselina a ovocitost, mineralita, délka. Nádhera! Pro sebe jsem si ten jeho styl popsal jako spíše „alsaský“, zatímco u Bc. Luďka Vondráka blíže „německému“, takový důraznější. Ze čtyřech představených kousků mne bavil především pozdní sběr ročníku 2007, krásně medový, minerální, suchý, intenzivní, čistý, lehce barvy a laky, parádní klasika. Stejné víno jsem nedávno poněkud kritizoval a zde bylo dokonale rehabilitováno. Holt problém rozdílu v jednotlivých lahvích, co naděláte. Ve Slaném byla pohnutá (rozjetá) zase nulaosmička, to je život. Každopádně ryzlinky pana Hány a Vondráka pro mne překonávaly konkurenci rozdílem třídy :o)

Z Rulandského modrého bych určitě neměl problém s pozdními sběry ročníku 2007 jak od Lobkowiczkého zámeckého vinařství z Roudnice nad Labem, tak od Českého vinařství Chrámce. Moc zajímavý byl výběr z hroznů téhož ročníku Štěpána Weitosche z Kralup, víno lákající ke zkoumání, které krom ovoce přidává hodně zvláštní bylinkovou linku a každopádně stojí za pozornost, po pravdě o pořádný kus víc, než jeho nulašestka, na kterou jsem slyšel spousty chvály a vůbec mi nesedla (ale letos na ochutnávce nebyla, doma mám ještě láhev a brzy ji přechutnám). Pro příznivce dřeva tu byl vzorek Rulandské modré 2006 výběr z hroznů od Bettiny Lobkowicz, krásně postavený ovocný pinot s vyšší kyselinou a výraznějším vlivem barikového sudu, z prezentovaných vín této odrůdy na mne působil asi nejpropracovanějším dojmem.

Co dál? Zajímavou zkušeností bylo Auxerrois 2009 (viz starší článek o této odrůdě) z VSV Karlštejn, lehká květinová záležitost „na pití“ s dojezdem vyvolávající vzpomínku na chuť calvadosu či cidru (a ne, naoxidované to nebylo :o). Od Miloše Hány jsem ochutal Bacchus 2008, delší čistou vyzrálou a výrazně aromatickou záležitost nejspíše zpracovanou v novějším sudu, zajímavé. Překvapivě dost potěšil Tramín červený 2007 výběr z hroznů polosuchý z Žernoseckého vinařství, víno hlubší barvy, aromaticky bohatší a příjemně výrazné do růží, ale ne nějak přestřelené, ovšem vyvolávající dojem sladkosti. V chuti však spíše sušší jen s decentním dotykem cukru, vyvážené, čisté, s moc fajn kyselinou, aromatické. Fakt příjemný tramín! Dobrá zkušenost bylo cuvée REGNI (Regent + Agni) 2008 od Ing. J. Štveráka, víno velmi expresivní, ovocitost míchající se s květinami a „tramínovým“ li-či kompotem, v chuti suché, čisté, opět ovocně květinové, fajn kyselina. Takový drobný úlet, na slepou degustaci si o moc lepší vzorek nedovedu představit :o) Z lehkého stylu dobře pitelného červeného bavil jakostní Modrý portugal 2007 od Lobkowiczů z Roudnice a kabinetní Svatovavřinecké 2008 z Vinných sklepů Kutná Hora. Pro příznivce peckovinového ovoce a výraznějšího dřeva bych se nebál doporučit Svatovavřinecké 2006 od Bettiny Lobkowicz.

A to je ke Slanému všechno, nyní se přesuneme o pár kilometrů dál na Winefest, aka Mělník město vína 2010 (10. prestižní mezinárodní přehlídka vín). Tahle akce se za dobu svého konání poměrně značně proměnila, z prezentace hlavně vín z Čech stala čímsi… jiným. Soutěžní kategorie „vína z Čech“ byla postupně doplněna ještě dalšími čtyřmi – přírodně sladká vína, rosé, sekty a „PINOT“ (Rulandské bílé, šedé, modré + Chardonnay). Každá kategorie má medaile, svého vítěze a celá soutěž pak šampiona. Zahraničí v podtitulu akce zastupuje něco málo vín ze Slovenska, právě jedno z nich se pro letošek stalo šampoionem (sladký bobulový výběr Rulandského šedého vinařství Mrva & Stanko). Kategorie tvoří poněkud bordel, protože leckterá vína z Čech v této soutěžní kategorii vůbec nenajdete a musíte po nich pátrat v pinotech. Naopak ale, což je matoucí či spíše vyloženě chybné, pod víny z Čech najdete i vína od podniků, které zde pouze sídlí a hrozny nakupují (v lepším případě) na Moravě. Jde například o Cabernet Moravia od Českých vinařských závodů či Merlot z Vinných sklepů Roztoky. Reálně byla na Mělníku z 240 představených vín z Čech sotva pětina a to navíc zhusta od větších a dostupnějších producentů. Pokud akci nebudeme vnímat především jako propagaci českých vín, kterou už bohužel zdaleka není, je to stále dobré. 

Winefest se tentokrát konal na novém místě, opustil místní muzeum a přesunul se na nádvoří zámku (možná i proto, že pořadatel David Chocholatý nově působí jako ředitel zdejšího Lobkowiczkého vinařství). Což by samo o sobě bylo moc fajn, bohužel trochu nepřálo počasí (sice nepršelo, ale bylo opravdu dost chladno a lezavo) a navíc nešlo o jedinou akci, která se tam ten den konala. Něčí svatba situaci moc nekomplikovala, ovšem vystoupení dětských sborů z Polabí už ano, především pódiem a hromadou laviček. Prostě to byla občas dost tlačenice, míchaly se tam dva naprosto nesouvisející davy a logisticky to prostě nebylo úplně dořešeno. Když si k tomu přidáte hlučnou a hudebně velmi nevkusnou oranžovou předvolební propagandu na náměstí kousek od zámku, která díky balónkům se zjednodušeným nákresem obličeje Milana Urbana (lídr strany pro středočeský kraj) prosakovala až na nádvoří, prostě to na atmosféře nepřidá. Pro zjednodušení popisu krátké video. Osobně proti podobným hudebním vystoupením vůbec nic nemám, jen mi prostě přijde divné je pořádat ve stejnou dobu a na stejném místě, jako soutěžní přehlídku vína…

Systém ochutnávek byl jednoduchý, za vstupné sto korun jste dostali skleničku (nezálohovanou, v lepším případě vám zůstala varianta s logem akce, v horším se znakem pojišťovny Kooperativa) a katalog, za samotná vína se pak platilo víněnkami, každá v ceně deset korun. Co jsem zkoušel, tak běžná vína stála víněnku jednu, oceněná dvě, sekty a slaďáky tři. Akce mi oproti dřívější podobě přišla spíše konzumní než degustační, ve sklenkách končila poctivá porce vína a celkově to bylo spíše takové zábavní odpoledne s vínem než cokoliv jiného. Alespoň jsem viděl více lidí spíše popíjet než ochutnávat. Ale možná jsem to celé špatně pochopil.

Sám jsem nakonec určitě neochutnal nějaký reprezentativní průžez akcí, propil svých dvacet víněnek a šel si užít něco sladkého do místní (moc dobré, ale to už jsem psal) cukrárny a především si prohlédl nádherné staré mapy vinic a hromadu fotek, které visí na zdech vnitřních prostor zámku a sklepa. Přiznám se, že k vínům prostě ani nemám chuť se rozepisovat. Jinak bych musel pochyboval o 88 bodech pro (dobře pitelnou, tmavší a vyzrálejší než si ji pamatuji, ale i tak… na fotce ji máte i s velikou nafukovací variantou hned vedle brány do zámku) červenou Ludmilu, 92 bodů (a titul vítěze kategorie) pro slušnou ale ničím výjimečnou růžovku Jana Stávka či 89 bodů (a opět vítěze kategorie) pro standardní ucházející demi růžový sekt od Templářských sklepů. A jak jsem tak procházel další vína, tak mi často přišla tak nějak… bez názoru, korektní, tak jak se dneska dělají. A skoro s radostí jsem vzpomínal na občasné „vybočení z normy“ při předchozí zastávce ve Slaném.