Zvláštní Sicílie, klasická Rhôna a jedna růžovka

Dnes opět odsunu degustační poznámky k vínům ze dní více či méně nedávných, u kterých se nechystám na samostatný článek. Začneme Itálií. Když dorazí tchán na večeři, obvykle sebou nese pestrou nabídku lahví. Vždy je tam nějaké jeho oblíbené víno na běžné pití, láhev něčeho opravdu dobrého a pak „zajímavosti“, různé netypické (a často spíše divné) věci, vzorky co posbíral na služebních cestách či sám někde dostal, které prý se ženou oceníme :o) Mám pocit, že od něj mohl být i včerejší Vranac z Tvrdoše. Z minulé várky jsem nedávno otevíral kousek ze Sicíle, od Casa Vitivinicola Feotto dello Jato, konkrétně pak směs místních odrůd Grillo & Inzolia ročníku 2008. Obě dvě se používají na zdejší sladké fortifikované víno Marsala. Encyklopedie dále praví, že Inzolia by se měla vyskytovat ještě v Toskánsku pod názvem Ansonica a charakteristickým znakem je oříškové aroma, Grillo je zase známo i pod názvem Riddu a na Sicílii přišlo z Apulie, na Sicílii se používá třeba do DOC Monreale či Contea di Sclafani. Svět italských vín je neuvěřitelně obrovský :o)

Každopádně víno je v zelené bordó lahvi, s plastovou záklopkou a korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou. Má hlubší barvu odstínem do zlaté. Na úvod je vůně dost sevřená, ale postupně se hodně otevře, vínu sluší pořádné rozdýchání. Aromatice dominuje hodně zvláštní ovoce, trochu to připomíná žluté melouny a kdo ví co ještě, doplněno dřevitostí a zvláštní slaně mořskou linkou. V chuti suché, docela plné a hutné, výrazné květinovo-ovocité. Nervózně mravenčivé na špičce jazyka, výrazná kyselina a dokonce něco tříslovin, dlouhé doznívání. Hodně zajímavá záležitost, bohužel ale nemám jak posoudit, jestli to takhle má vypadat a je obvyklý projev odrůd, nebo ne :o)

A odskok do Francie, ke Côtes du Rhône Villages 2007 z Domaine Saint-Siffrein. Vinařství je rodinná firma založená roku 1880, roční produkce se pohybuje okolo 50.000 lahví. Dnes v ní hospodaří Claude a Madeleine Chastan spolu se synem Cyrilem, dohromady obdělávají přibližně 18ha vinic v průměrném stáří 55 let, z toho 13h v apelaci Châteauneuf-du-Pape a 5ha v Côtes du Rhône. Vína nejčastěji fermentují v betonových nádržích a poté zrají ve velkých dřevěných sudech. Jejich základní Côtes du Rhône (ovšem z ročníku, který je považován za špičkový), postaveno na Grenache s asi čtvrtinou Syrahu, je uložené v lahvi burgundského tvaru, s kovovou záklopkou a plným korkem. Viněta toho tradičně neprozradí zrovna mnoho. Víno má tmavší lákavou rubínovou barvu a i vůně na první očichnutí zaujme, je veskrze příjemná. Sladké zralé červené ovoce, ale čerstvé a šťavnaté, a nic přezrálého a zbytečně džemovitého, to vše doplněno o další rozměr dřevem (i o trochu vanilky). Kořenitost, tóny kouře, efektní. V chuti spíše plné, dobře strukturované, vyvážené a delší. Čistě ovocité, mladičké s výraznější tříslovinou a teprve zrající, ale již nyní dobře pitelné. Jak mne Rhôna obvykle nechává spíše chladných a jen máloco vyloženě zaujme, tak tohle je v kontextu cenově dusaných vín „na pití“ (tzn. ne žádná velká vína na roky archivace) fakt moc dobře připravené, nenudí a potěší.

A na závěr jedna Morava, bohužel na ni padl „černý Petr“ a z dnes popisovaných je asi nejslabší. Na Vinařství Abrlovi a jejich Cabernet Moravia rosé (ročník neuveden) z viniční trati Slunný vrch u Pavlova jsem se dost těšil, už proto, že stejné víno v červené variantě mne od nich dost baví a měl jsem jich doma víc než karton. Roséčko má zředěně jahodovu barvu, a v tomto duchu pokračuje i vše ostatní. Vůně je velmi jemná až spíše nevýrazná, trochu do jahod, a totéž se opakuje v chuti. Chuť je čistá, lehká, jednoduchá. Je to tak snadno pitelné, jako by šlo o nealko (přitom alkohol je běžných 12.5%), prostě ta lehkost se už spíš sune k termínu „řídké“. Možná v letním vedru na zahradu, ale doma mne to tak nějak nudilo.