To víno mi přišlo s poněkud „sauvignonovým charakterem“ už na degustaci, kdy ale bylo čerstvě po nalahvování. A v posledních letech jsem narazil hned na několik vín, a to i z vyloženě přírodní a nemanipulované produkce, která měla v tomto mladičkém stádiu velmi podobný štych, do pár měsíců je ale opustil. Takže jsem opatrnější s výkřiky o aromatických kvasinkách a fermentacích za nízkých teplot. Tohle víno ale už mělo rok a půl na lahvi a žádná změna, vzhledem k popisu na webu producenta takhle exoticky vypadat dokonce má. Jistě, Neuburské může některé ty sauvignonové znaky (kopřivy, broskve) mít, ale pokud vypadá jako tohle, prostě mne nutí přemýšlet spíše nad technologií výroby, než kde asi vyrostlo. A to jsem ochoten tolerovat spíše u vín supermarketového střihu a ne ambiciozních záležitosti za 275,- Kč přímo od vinaře.
Víno však mělo jedno pozitivum (krom toho, že při odmyšlení odrůdy bylo opravdu moc fajn), nakoplo mne vrátit se k přípravám „bio“ článku, se kterým se peru už dlouho. Připomnělo mi totiž nedávné rozhodnutí Evropské komise, která uložila k ledu novou regulaci k bio vínům. Dnes totiž „bio“ znamená v zásadě jen způsob pěstování hroznů a už moc neříká, co s nimi vinař udělá potom ve sklepě. A to je podobné i u „terroiru“, technika zpracování hroznů ho může podpořit i zamaskovat. Regulace měla omezovat použití některých technologií a možných „aditiv“ (včetně nového limitu síry), ale neprošla. Ovšem o tom více později. U nás je zase takové počasí, že na vinicích hnije co může a Svaz vinařů České republiky žádá o zvýšení počtu postřiků a dávek mědi pro hospodaření v integrované produkci. A já tu piju údajně „terroirový“ neuburk a přemýšlím, že je někde něco děsně špatně a jestli jsem jen já zbytečně přecitlivělý, nebo s tím mají problém i jiní…
