Decanter přinesl zprávu, že Rusko celoplošně zakázalo dovoz vína (a já bych doplnil, že ruská celní správa to vzala šmahem a zákaz se vztahuje i na ostatní vinné produkty, například brandy) z Moldávie na svůj trh, který je pro tuto zemi suverénně největším. K podobnému zákazu došlo již v letech minulých, ale byl následně uvolněn. Hlavní hygienik nedávno o moldavském víně prohlásil, po zabavení 50.000 litrů z bezpečnostních důvodů, že se hodí „na natírání plotů“. Jen během tří týdnů do 15. července prý bylo půl milionu lahví označeno jako „nízké kvality“ a více než devadesát partií nesplnilo hygienické standardy. Pro Moldávii představuje vinařství pětinu národní ekonomiky a v tomto oboru pracuje čtvrtina všech oficiálně zaměstnaných. Kam asi ta vína půjdou teď? Můžeme očekávat ještě větší záplavu levných moldavských vín, a to nejen v lahvích, ale i v celých tancích putujících „potajmu“ do našich vinařství? A jak velká část sporu je způsobena zdravotní závadností vína a kolik z toho jsou důvody ekonomické či spíše politické?
V Jerezu se udělovala pokuta a docela vysoká, skoro sedm milionů euro. Devítka zásadních producentů mé milované sherry (v sestupném pořadí dle výše pokuty: Williams & Humbert, José Estévez, Barbadillo, González Byass, Emilio Lustau, Pedro Romero, J. Ferris a Caydsa, Ruiz Mateos pokutu nedostal díky spolupráci při vyšetřování), oborová organizace Fedejerez a místní apelační orgán Consejo Regulador byli usvědčeni z manipulování cenami, kartelovou dohodou na minimální cenu především základních levných sherry do běžných obchodů. Tahle devítka producentů (pokud se nelegálně spojí) na ně má de-facto monopol, dvě výše uvedené organizace to nechávaly bez povšimnutí. Oliver Styles na svém blogu téma celkem zajímavě rozebírá a provádí srovnání se současným stavem velkých Bordeaux, kde část obchodník praktik taktéž některé ty zakázané dost připomíná.
Magazín Eater připravil zajímavý článek o vinných lístcích v některých restauracích New Yorku, celkem depresivní čtení nejen o cenách, ale i dalších selháních. Od ujetých marží (1000%), přes naprosto scestné výběry vína vzhledem k typu restaurace, až po „stylové“ kombinace vín z Francie v podobě legendárních špičkových Grand Cru Classé z Bordeaux a k tomu jednoho spíše základního vína z Burgundska. Člověk má hned lepší pocit, když vidí takové věci i v civilizovaných zemích a ne jen doma. I když si myslím, že napsat něco podobného o místních podnicích by nebyl zas takový problém. Rozhodně ne pokud se budeme bavit o cenách…
Schválně jsem se po delší době mrknul do vinných lístků dvou restaurací, do kterých bych už dlouho docela rád šel zkusit jídlo, ale vždy mne odradila cenová politika u vína. Vyloženě mne vyděsil začátek lístku podniku Piano Nobile ve vile Richter, slavné (až legendární) a všem známé šampaňské Dom Pérignon 2000 má maloobchodní cenu lehce přes 3.000,- Kč a restaurace hraje se zákazníkem hru „jsi-li debil, plať!“ a láhev má v lístku za 54.900,- Kč. Pokud nejde o překlep, jsou to magoři. Jinak jsou jejich marže taková ta „klasika“, za láhev běžných tichých vín zaplatíte tak trojnásobek MO ceny. V zásadě „příjemné překvapení“, ze začátku tam i vína do dvou stovek byla přestřelena ještě výrazněji. Od lístku restaurace Céleste v Tančícím domě jsem utekl při pohledu na své oblíbené Château Chasse-Spleen, které tu nabízejí v mladém (a ještě daleko od ideálního stavu k pití, nutno dodat) ročníku 2006 a chtějí za něj 2400,-, MO cena je někde okolo sedmi stovek. Co dostanu za těch 1700,- navíc, co bude chybět u vína, na kterém mají třeba „jen“ pět stovek (Veltlín z Nového vinařství tu je za sedm stovek, v obchodě ho dáte rozhodně dost pod stovky dvě)? Dost přemýšlím, jaký zázrak bude Merlot od Vinařství Vinohrad, záležitost za 200-300,- Kč, když v Céleste stojí stovek třináct. Já vám nevím, ani se mi nechtělo hledat dál…
