Jedná se o víno z mladých (do 9 let věku) vinic, z hroznů vyzrálých na zhruba 24–25°NM. Jak rulanda šedá tak i modrá kvasily spolu v 5 let starém 220l dubovém sudě, míchané na kvasnicích, celou dobu ve sklepě při teplotě do 12 stupňů. Poté bylo víno přetočeno a udržováno v prostoru s teplotou do až 18 stupňů, drženo bez síry až do letošní zimy, kdy bylo zasířeno do max 20mg/l volné, poté sířeno až do láhve (lahvováno bez filtrace v červnu, tedy po asi 18 měsících). Celkový obsah síry by neměl překročit 60 mg/l. Víno je oxidativně postavené, po přetočení mělo možnost se pomalu srovnávat se vzduchem v ne úplně zaplněném sudu. Oxidativní vína jsou občas obviňována, že jsou „na jedno brdo“, všechna stejná, že v nich nelze vystopovat „odrůdové charakteristiky“ a kdo ví z čeho dalšího, ale není to úplně pravda. Stejně jako mají moderní reduktivní vína podobný štych, tak jsou si v lecčems podobná tahle výrazně oxidativně připravená, ale stejně tak nabízí mnoho různých stylů, drobných nuancí a úrovní složitosti.
Ambaláž chutnané směsky je zatím sklepní, láhev popsaná fixou, to mám rád :o) Víno má tmavou barvu, měděnou, s oranžovými odlesky. Výrazná, jasně oxidativní vůně, jablka v několika podobách, stylová ovocitost podzimních plodů, trochu ořechy, ale zároveň květiny, krémovost, zajímavé. Lépe, komplexněji a bohatěji, působí v buclaté sklence „Montrachet“ než v ryzlinkovce, kde je přímočařejší. Výrazně suché, svíravější kyseliny, delší dochuť, decentní mineralita, takové „seriózní“, není to zábavné víno na letní popíjení a vyžaduje se soustředit. Zatím testováno tři dny, ten první bylo chutnáno docela teplé a dominovala krémovost, která s nižší teplotou a časem v otevřené lahvi postupně ustupuje a převládá oxidativní charakter. Nemá to samozřejmě strukturu vín třeba z Jury a dalších etalonů tohoto stylu, vínu chybí ve stavbě drobné detaily, ale stále jde o hodně zajímavý počin. Baví mne, takhle občas jedna láhev, ale rozhodně nejde o styl, který bych si dovedl představit na každodenní pití. Jak by sedlo vám?
Jedním z důvodů, proč o tomhle víně totiž píšu, je docela snadná možnost ho ochutnat, společně s dalšími vzorky jiných vinařů, a udělat si vlastní názor. Již příští neděli, 5. září 2009, se totiž v Řevnicích uskuteční nultý zahřívací ročník osvětové nesoutěžní přehlídky „Jiná vína“, kterou páchá parta známých vínopsavců Ondra Kopička a Pavel Jelen, společně s občanským sdružením Devět životů a Janem Schlindenbuchem. Budou tam představena vína v kategoriích Cestami neprošlapanými (vína vyrobená neobvyklými sklepními technologiemi), Cestami nových druhů (vína z málo známých a v Odrůdové knize nezapsaných odrůd) a Cestami odlehlými (vína z okrajových a nevinařských oblastí). Kompletní pozvánku najdete na O Víně či v mém kalendáři ochutnávek, který postupně zaplňuji akcemi na září i další měsíce.
Kolik vzorků a návštěvníků se sejde je zatím nejisté, ale držím palce, aby to vyšlo. Protože „jiná vína“, cesty odlišné od navzájem snadno zaměnitelné masové produkce, je třeba propagovat a zkoušet! Snadno se vám totiž díky nim otevřou nové obzory, o kterých jste neměli ani tušení.
