Ta je naprosto klasického bordeaux tvaru, zelená, s kovovou záklopkou a plastovým špuntem. Šlo o Monsoon Valley Blended White 2007, konkrétně směs odrůd Colombard a místní Malaga Blanc, na poměrně nízkém alkoholu 12%. Spíše bledá barva, slušně výrazná citrusová vůně, svěží ale s již znatelným zráním (či spíše naoxidováváním, jak je pro plastové špuntíky typické), stále však čisté a živé. Dost zeleného jablka, nějaká ta mandarinka, takové nezařaditelně „uni“ jednoduché, ale v podstatě fajn. V chuti čisté, lehčí, s výraznější ale jakoby odtrženou kyselinou, ovocité do citrusů, velmi rychle vyčistí patro a připraví je na další sousta jídla (obecně ta jejich vína doporučují i k pálivé thajské kuchyni, tohle spíš k rybám nebo jako aperitiv), pije se to dobře. Přijde mi, že je tak o rok starší, než by muselo být. Dovedu si představit, že to mohlo být ještě o kus jásavější pití. Vlastně docela příjemně překvapilo a to jde o úplně základní řadu vinařství. Vypadá to, že pokud někdo pojede na dovolenou do Thajska, tak se místních vín bát nemusí :o)
Ta odtržená citrusová kyselina mi každopádně připomněla jednu oblíbenou zábavu z dětství (a to se počítá, každé víno co nabudí nějaké vzpomínky a emoce mělo smysl). Určitě si všichni vzpomínáte na Vitacit, sladkokyselou chemikálii, jejímž původním účelem bylo tuším sloužit jako základ „limonády“, ale všichni to konzumovali přímo. Hezky nasypat do dlaně a slízat. Já s kamarádem se bavil tak, že babičce kradl ze spíže kyselinu citronovou, její krystalky drtil na jemnější prášek a pak byl hodný na děti ze sousedství, nabízel jím ceněný vitacit. Fuj to bylo kyselé, na ten pocit nikdy nezapomenu! Kyselina v tom výše hodnoceném monzunu samozřejmě nebyla až takhle výrazná, ale přišlo mi, jako by ji do vína někdo později dosypal :-)
