Mořsky šumivé i tiché a temně rudé Španělsko

Shodou okolností, jak mi tahle země jinak docela uniká, se mi do sklenek dostala krátce po sobě dvě španělská vína, obě ročníku 2004, hodně odlišná ale v obou případech dost povedená. Začnu červenou klasikou z Riojy v podobě Remelluri Reserva 2004. O vinařství jsem se tu rozpovídal docela hodně už dříve u jejich exotického bílého. Červené je samozřejmě postaveno na odrůdě Tempranillo, doplněné trochou (přibližně po pěti procentech od každé) odrůd Graciano a Garnacha. Víno si poleželo skoro rok a půl v dubových sudech. Uloženo je v klasické zelené bordeaux lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním plným korkem (fotka se mi myslím tentokrát docela povedla). Bílé Remelluri mne nadchlo, od jejich nejdůležitějšího červeného (byť dělají i speciální cuvée, tak tohle je jejich hlavní víno) jsem tedy očekával nadprůměrný zážitek. A dostal ho.

Velmi temná rudá s fialovým nádechem, lehce nazrálé na okrajích a trocha depotu. Aromaticky hodně výrazné, tmavě ovocité s živočišnou linkou, káva, grafit, ušlechtilé dřevo, kus červeného masa. Moc fajn. V chuti suché, plné, sladce šťavnatě ovocité v průběhu celé chuti i pomalého doznívání, páteř dobře zakomponované kyseliny, výrazné ale nerušivé tříslo, skvělá struktura. V poslední době piju z plnějších červených buď Francii nebo různé novosvětské obludky a tohle má v sobě to nejlepší z obou. Momentálně ještě trochu mladé a bude jistě zrát, ale už teď skvěle pitelné. Chtěl bych toho mít alespoň magnum láhev. Nebo ještě lépe pít z korbelu, nechávat si to víno stékat na svůj mohutný plnovous (kdybych ho měl), přikusovat polosyrové rudé maso a kosti házet psům. Takovou náladu ve mně vzbudilo :o) Prostě výborně postavené hutnější červené. Dal jsem za něj něco přes čtyři stovky u Bonovino a nelituji.

Druhé víno šumělo. Pochází od vinařství Giró Ribot z Katalánska, už jsem tu psal o jejich roséčku, a celé jméno zní Gran Reserva „Mare“ Cava Brut Nature 2004. Luštěním viněty na efektní těžké lahvi dospějeme k tomu, že jde o nejvyšší cavu (v lahvi kvašený sekt) producenta, ve sklepě si poležela skoro čtyři roky. Navíc je to sekt ročníkový a úplně suchý, po degoržování v podstatě nebyl doslazován. Odrůdově 30% Macabeo, 50% Xarel·lo a 20% Parellada. Víno výrazně a dlouho perlí, bublinky jsou spíše menší. Vůně velmi příjemná, zralá a čistá, toast, mineralita a především květiny, do toho výrazné mořské tóny, trochu jód. Docela znát je, že víno si už poleželo i v lahvi, takovým mírně vulgárnějším medem, asi by to chtělo vypít kratší dobu po lahvování a zbytečně nearchivovat (resp. zde se spíše čekalo, až si to někdo konečně koupí, bych si tipnul). V chuti opravdu hodně suché, křupavé, výrazné kyseliny, delší, vyvážené. Tak nějak „středně složité“, nemá to strukturu a detaily dobrého šampaňského, ale zároveň je o pořádný kus dál, než takové ty běžné Freixenety a jim podobné cavy. Dost volá po spojení s plody moře nebo třeba rybou v solné krustě. Sympatické pití.

Sekt jsem si dával v restauraci a hledáním dospěl k tomu, že dovozcem je La Caoba s.r.o. Maloobchodní cenu neznám, v restauraci bylo za pětistovku a přímo ve vinařství stojí 13€, takže bych to odhadoval někde okolo 350,- Kč. Na veletrhu Víno a destiláty 2009 si Mare odneslo jen 79.75 bodů, jeho bratříček Brut reserva pak 82.25 bodů a stříbrný pohár, asi bych měl tedy zkusit i jejich běžnější variantu. Mare je pro mne dost přesvědčivé pití a v dnešní době, kdy stobodová tabulka opravdu hodně „zdevalvovala“, mi skóre pod osmdesát přijde hodně divné. Možná komise nerada „brut nature“ styl :o)