Na rozjezd jsem hodil do placu zemské Rulandské modré 2007 od Petra Kočaříka z Čejkovic. O vinaři (a jeho mladším pinotu) jsem tu už něco málo psal, stejně jako jsem se již zmiňoval o tomto konkrétním víně. Právě na základě předchozí ochutnávky jsem několik lahví zakoupil a teď doma byl trochu zmaten, víno jsem si pamatoval o dost „chladnější“. Tentokrát je v poznámkách klasická pinotová barva, nijak hluboká, moc pěkná. I velká Riedel Sommeliers Burgundy Grand Cru sklenice je plná odrůdové vůně, nazrálejší, jahody v kompotu, trochu kouře, červené ovoce, velmi příjemné, stylové. V chuti suché, středně plné, odrůda úplně jasná, vyvážené s teplejší dochutí (znát alkohol), uhlazené. Dobře pitelné, kyseliny, slušná struktura, nadprůměrné. Celkově je ten projev ale překvapivě teplejší a kulatější, na ročník je to víno až nečekaně hodně vyzrálé. Není to „velké víno“, ale za ty peníze je skvělé. V případě tohoto vzorku jsem věděl, co se pije, ale ostatní víno nezařadili do Moravy. Zazněla Itálie a dokonce prý mohlo jít o nějaký zajímavý nový svět. No vidíte je, Čejkovice…
Prvním vínem „hlavní ochutnávky“, záležitostí co způsobila ukázkový zmatek, byl kousek z méně známého vinařství ze Saint-Romainu, Domaine Henri & Gilles Buisson. Chutnal se pak Corton Grand Cru „Le Rognet et Corton“ 2002. Bio produkce (žádné pesticidy, herbicidy atd.) z keřů 50 a více let starých, fermentace přírodními kvasinkami a s částí ponechaných třapin za řízené teploty, zrání rok v dubu (jen desetina nové, zbytek 1-6 let staré), jen lehká filtrace. Temnější rubínová barva, nic obludně hlubokého, krásná. Efektní, výrazná vůně, lehce do pryskyřice a „bordó“ sudu, živočišnost, teplé vyzrálé hrozny. Středně plné ale „v ústech něco váží“, důraz v kombinaci s elegancí, živé, skvěle vystavěné v chuti, kyselin dostastek, tříslo uhlazené, delší doznívání. Později selský dvorek, náznaky podhoubí a spadaného listí, přezrálé třešně v čokoládě. Krásný pinot, vysoká liga, spíše teplejší styl a trochu mi tam chybí nějaký „X faktor“, ale opravdu výborné. Projevem jasně zapadalo do horké nulatrojky z Vosné v podání špičkového vinaře, vsadil bych si na to. A spletl se, stejně jako ostatní. Zajímalo by mne, jaké poznámky bych měl, kdybych si už někde u vůně to Vosné nepoznačil a neubíral se směrem „důkazu“ právě k němu. No nic. Dobrou zkušeností bylo přechutnání z pinotovky (Riedel řada Vitis), která obludně zvýraznila ty tóny dvorku, víno bylo neuvěřitelně zasmrádlé, až jsme tu sklenku komplet umyli a zkusili to znova do čisté. Se stejným výsledkem. Před nějakou dobou jsem psal o přesně opačném efektu, kdy víno zase nefungovalo z elitní sommelierky. Je to věda, ty sklenky :o)
Jist tím, že Vosné už jsem chutnal, přišel druhý vzorek. Ze slavné Domaine René Engel se ochutnávalo Vosne-Romanée 1er Cru „Les Brulées“ 2003. Tmavá barva s nazrálejším okrajem. Ve vůni bohatý, koncentrovaný modernější pinot. Znát hodně sluníčka, je to dost vyzrálé ale ne přezrálé, trocha kořenitosti, čerstvé presso, lehce těká alkohol. V chuti suché, dost kyselin i třísla, struktura velkého vína, mineralita. S tipem dost váhám mezi nějakým „moderně vyrobeným“ Cortonem a na Francii si hrající Amerikou, abych se nakonec přiklonil ke Cortonu. Další fail…
Jeden z účastníků dorazil se svým vínem až na druhý vzorek a bylo tedy jasné, že jím přinesené víno bude trojka nebo čtyřka, čímž se vše trochu zjednodušilo. Ve sklence skončilo Beune 1er Cru Bressandes 2002 z produkce velkého négocianta Louis Jadot (konkrétně z Domaine des Héritiers Louis Jadot a jejich vlastních výsadeb, v této vinici vlastní téměř hektar). Hlubší efektní rubín, pěkná barva. Ve vůni výrazný, nazrálejší slušný burgundský pinot. Vrstevnaté, červené ovoce, kouř, dobře postavené, lehce těkavky (ve velkém skle). Suché, středně plné, tříslo, kyseliny, ostřejší, ne úplně vyvážené ale to může být i převozem. Délka, struktura. Nazrálé tak nějak „na hraně“, jak se bude ubírat dál netuším. Slušné, fajn udělané, ale tak nějak „běžnější“, jakoby postrádá detaily a drobné nuance.
Poslední víno je pak z vinařství Hartford Court, rodinného podniku (distribucí spadají do skupiny Jackson Family Wines, jejichž master sommelier Dimitri Mesnard láhev podepsal při návštěvě Prahy) specializujícího se na Pinot, Chardonnay a Zinfandel ze starých keřů (až sto let) v oblasti Sonoma Coast, to vše především v lahvováních vždy z jedné konkrétní vinice, terroir (na webu mají docela fajn fotky, hlavně ty staré keře jsou úchvatné). Navíc hospodaří bio (organic), na několika vinicích již přešli dokonce na biodynamiku. Jde spíše o butikové vinařství, dle ročníku a vinice produkují některých vín jen něco málo přes tisíc lahví (maximálně do deseti tisíc). Chutnal se jejich již docela slavný (pravidelně v USA sbírá různá ocenění) Land’s Edge Vineyards Pinot Noir 2005. Těžkou burgundskou lahví s tlustou kovou záklopkou a plným kvalitním korkem to ale dost připomíná velké burgundské. Hrozny pocházejí především z vinice Annapolis s výhledem na Pacifik a dalších vinic „na hraně pevniny“, jako například Seascape. Vinařství tvrdí, že počasí je v téhle oblasti chladné, často s mlhami, hrozny prý leckdy sbírají až v listopadu. Víno by mělo být samozřejmě „novosvětsky“ vyzrálé, ale díky tomu chladu i s dostatkem kyselin a komplexity. Výslednému efektu se snaží dopomoci i francouzským dubem, v případě tohoto pinotu 11 měsíců a sudy nové z poloviny
Barva vína je temný rubín, povedená. Po přivonění moderní, výrazná, šťavnatě ovocná aromatika, ale hodně komplexní, vrstevnatá, lehce zauzená. Působí na mne jako zvláštní mix špičkového Chile (docela typická linka „marijánky“) a téhož z Nového Zélandu, kam bych to víno naslepo zařadil asi nejspíš. V chuti plnější, důrazné, hutné, mladé, ovocité, fajn kyselina, vyvážené, výraznější tříslo, lehce pálivější kořenitý dojezd, na cestě. Ze všech chutnaných vín nejvíce volá po dalším zrání. Již nyní velmi efektní, strukturované víno s úžasnou mineralitou, ale určitě nabídne ještě víc později. Jelikož novosvětská vína celkem s oblibou testuji, tak mne tahle láhev nezmátla (jako Francie se vypadat ani moc nesnaží), ale ostatním se jen těžko chtělo uvěřit, že jde o Ameriku. Což byl přesně ten efekt, kterého jsem chtěl dosáhnout. Škoda jen pachuti z prohození Vosné a Cortonu, které správně uhodnutá vína pocitově posunulo někam ke „šťastnému tipu“ místo „úspěchu“ :o)
