Ryzlinky a večeře u Polzů

Do vinařství Ericha a Brigitte Polz jsme zavítali při nedávné návštěvě Wachau, ze které jsem zde uveřejňoval jakýsi základní „fotoprůlet a dojmologii“. Neměli lehkou startovní pozici, protože jsme k nim na heurige a pár sklenek vína vyráželi v podvečer, navíc po dešti a bahnitou „zkratkou“, povzbuzování Vinným pavoukem, že už tam byl a je to jen kousek. Nakonec se ukázalo, že s lehkým blouděním jsou to k nim z kempu skoro čtyři kilometry, což zamrzelo už kvůli případnému nákupu (skutečně bych to v noci nechtěl jít s kartonem v ruce). Vše se ovšem v dobré obrátilo. Paní Polz nám vysušila lavici na posezení venku (uvnitř bylo beznadějně narváno, alespoň jsme si tam nechali nabít notebook), vína byla fajn a občerstvení, krom všemožných tlačenek a klobásek i s povedeným roastbeefem, taktéž. To vše nám náladu dost zlepšilo. Navíc noční cesta zpět vedla vinicemi (jsou všude okolo, jukněte se na mapu, hodně efektní pohled) a s výhledem na osvícenou zříceninu hradu Dürnstein, kde byl údajně držen v zajetí Richard Lví srdce (a pod hradem je zase opatství, které založili augustiniáni z kanonie v Třeboni). Vyzvednout nákup jsme zajeli druhé den ráno autem, i v neděli se tam od časných hodin pracovalo. Prostě pohoda.

V rodinném vinařství Polz, hospodařícím na nějakých 12ha v okolí Rossatzu, logicky pěstují především Riesling a Grüner Veltliner, ale jako doplněk mají menší množství dalších bílých odrůd (Sauvignon Blanc, Muscat, Pinot Blanc) a něco červených (Pinot Noir, Zweigelt a vypadá to, že i Cabernet Sauvignon). Nehrají si na bio, byť mluví o „postřicích jen v nejnutnější míře“. Budují nové vinařství, většina technologie je na místě již od roku 2001, ale ještě nyní postupně dobudovávají lepší skladovací a prodejní prostory. Nový provoz je gravitační, není třeba víno/mošt pumpovat, v procesu postupně klesá od nejvýše uloženého mlýnku do lisu, pak dál do tanků a nakonec do lahví :o) Ty mají jednoduché viněty bez zbytečného balastu a víno se skrývá obvykle pod šroubovým uzávěrem.

Moc se mi líbila jedna taková pitomost, co můžete vidět na fotce výše. Jelikož pravidelně roznášejí sklenky s několika různými víny najednou, používají jednoduchý systém, jak je při servisu rozeznat. A nám „degustátorům“ to vyhovuje též, protože při výměnách sklenek v nich nenastává bordel :o)

Ve vinařství jsme popili několik různých vín, ale mne zajímaly především ryzlinky v jejich vyzrálejší „smaragdové“ podobě. Weingut Polz Riesling „Smaragd“ 2008 byl dost typickou ukázkou místní produkce. Voňavý, zatím především do květin s trochou medu a citrusů, minerální, ještě lehounce „zaprděný“, s drobnými perličkami, suchý, čistý, svěží, středně plný, skvěle pitelný. Přišel mi spíše jako takový lepší Federspiel než Smaragd, ale dost povedené víno. Otevíral jsem ho znovu tohle úterý na domácí ochutnávce a poznámky jsou velmi podobné. Skvělé bylo ovšem srovnání s Riesling „Smaragd“ 2006, na fotce je to ten trochu tmavší. Zde se k vyzrálosti hroznů přidávají i tóny lahvového zrání, víno je (i díky ročníku) o něco intenzivnější a bohatší, zesiluje medová složka a přidávají se klasické tóny „barvy & laky“. V chuti plnější, důrazné, kyselina a mineralita, slušná délka, lehký náznak cukru, ale vyvážené. Ten mladší ročník byl o něco vzletnější, snadněji pitelný. Vyzrálejší nulašestka zase intenzivnější, ale při posezení na zahradě jsem přirozeně sahal s větší chutí po mlaďochovi.

Bohužel pozdní sběr pinotu (Blauer Burgunder „Spätlese“) byl už vypit a tak jsem z červených vyzkoušel Cuvée 2006, které míchá Pinot s Cabernetem Sauvignon, což mi přijde jako dost podivné kombo, ale třeba v Maďarsku to dělají úplně běžně a smysl to asi má. Víno bylo již znatelně nazrálé, projevem připomínalo některé naše teplejší pinoty a k tomu výraznější kořenitost. Suché, vyzrálé, hodně kulaté a měkké, dobrá délka… líbivější dobře pitelné červené, nic víc a nic míň. Za 7€ jsem nezakoupil, ale karton doplnil alespoň moštem ze Zweigeltrebe, mňam!

Vinařství Polz mi nepřijde ničím výjimečné, přesto by mohlo posloužit mnohým vinařstvím u nás jako ukázka, jakým směrem se lze ubírat v podpoře vinařského turismu. I když se situace rychle lepší, tak objevit nějaké rozumné, i navečer otevřené, posezení s jídlem a místními víny v menších vinařských obcích často hraničí se zázrakem (nemluvím o hospodách se supermarketovými lahvemi). Což nemusí být nutně jen vina vinařů, ale i zdejších podmínek pro podnikání a podpory podobných aktivit obecně…