V nedávném článku jsem sliboval poznámky k vínu z u nás nepříliš známé odrůdy Albariño, vzorku z Japonska a k oblíbenému nákupu v En Primeur, červenému Château Croix-Mouton. A začneme u nejkýčovitější z lahví, kterou je atypicky tvarovaná chemicky modrá (navíc s vinětou, na které se objeví obrázek plachetnice, pokud je víno správně nachlazeno) u vína ze Španělska, konkrétně oblasti Rías-Baixas, Albariño 2007 vinařství Mar de Frades. Vinařství je větší a relativně nový producent, s moderním závodem. Odrůda Albariño, o které pravidelně hýká nadšením Gary Vaynerchuck ve svém videoblogu, je naopak velmi stará, do Španělska se prý dostala z Německa (jméno je v podstatě složenina bílé od Rýna), ale ještě před prvními většími zmínkami o ryzlinku. S ním má však hodně společného, především kvanta kyselin. Albariño je dost „tvárné“ a jeho moderní podoba prý o hodně ovocitější a přímočařejší než bývalo zvykem, což nemohu posoudit, protože se sem vozí minimálně a tohle je mé úplně první setkání. Ideální je prý hlavně mladé a k různým plodům moře.
Chutnatný vzorek má spíše bledou barvu, aromaticky je víno svěží, ovocité ale trochu sevřené, znatelné citrusy, fajn. V chuti suché, čisté, kvanta kyseliny, znát vliv ležení na kvasnicích, krémovost, překvapivě plnější a důrazné, s delším dojezdem. Pěkně udělané, naslepo bych nejspíše tipoval nějaký netypický rýňák. U nás požadovaných 300 – 400,- Kč je ale nesmyslně moc.
Další odskok bude k vínu nepoměrně exotičtějšímu. Je jím Koshu Sur Lie 2009 z vinařství Lumiére, které hospodaří v japonské prefektuře Jamanaši. Koshu je odrůda velmi stará, pochází už někdy z osmého století (a moderní genetické testy ukázaly, že to není čistá vitis vinifera, ale spíše nějaký hybrid), má růžový nádech a produkují se z ní především svěží suchá bílá. Většina výsadeb je právě v Jamanaši, klasicky se pěstuje na vysokých pergolách (viz dvě fotky, jedna i s Japonkou pro představu velikosti té révy), jednotlivé keře zabírají desítky metrů čtverečných a nelze se divit, že výsledné hrozno je dobré možná tak na jídlo (jak se také dříve používalo častěji) než na vinaření. Přímo v Jamanaši jsem místních vzorků Koshu ochutnal docela dost a nějak zásadně mne to neoslovilo, samostatně ta vína působila příliš jednoduše. Lumiére je jedním z nejstarších vinařství v oblasti, kupříkladu vlastní historické kamenné fermentační nádrže, ale (jak je Japoncům vlastní) lačně nabírající všechny moderní trendy. Takže hospodaří biodynamicky, používají kvalitní sudy (kupují použité třeba z Château Margaux či Château d’Yquem) a tak. Jejich Koshu je „shururi“, poleželo si na kvasnicích, ale jinak s minimem přístupu vzduchu a určeno k vypití jako co nejčerstvější.
Barva velmi bledá, vodnatá, s kupou bublinek. Víno na první očich hodně mladičké, svěží, kvasnice, květiny, žlutý meloun, zvláštní jemnější, delikátní tóny. Po pravdě by bylo docela zajímavé ho víc zkoumat mimo prostor věnovaný na ochutnávce. V chuti čisté, suché, perlička, velmi mladé a živé, lehce hořčina, květiny, kvasnice a mírně nahořklý dozvuk. Trochu mi to evokuje nějaký řidší veltlín chutnaný hned v listopadu po dokvašení. Ale dovedu si představit, že s tamní kuchyní, nějakou jemnější syrovou rybou a trochou sójové omáčky, to bude fungovat skvěle. Pokud by měl někdo zájem o fotky z Jamanaši a místního degustačního sklepa, tak dejte vědět, zkusím je zpracovat a někam nahrát (zatím jsem dával online jen galerii z rybího trhu v Cukidži + kupu fotek v hlavně starších článcích o Japonsku).
A na závěr trocha klasiky, Château Croix-Mouton 2006, Bordeaux Supérieur původem ve vinicích na pravém břehu Girondy a odrůdově tedy s dominancí Merlotu, doplněno Cabernetem Franc. Vinař za toto víno zodpovědný, Jean-Philippe Janoueix, navštívil před nějakou dobu ČR a měl jsem tu delší článek. Tohle víno je pak jedním z velkých oblíbenců v kampani En Primeur, protože se dá sehnat okolo dvou stovek a za ty peníze nabízí obvykle až neuvěřitelně mnoho. Po pravdě tolik, že čekám, kdy cena vyletí někam mnohem výš. Ročník 2006 je samozřejmě strašně mladý a slušná Bordeaux v tomto věku moc smysl pít nemá, ale otevřít jednu láhev jsem prostě neodolal. Barva je hodně tmavá, ne neprůhledná, ale moc k tomu nechybí. Ve vůni mladé, tmavě ovocité, ale sevřené a nepřipravené (možná by trochu pomohla delší dekantace, byť nejspíš ne moc). V chuti intenzivní, s pěknou tříslovinou (je tam, ale skvěle zakomponovaná), opět temně ovocité, strukturované a na cestě, za pár let to bude úžasné pití. Tahle láhev byla otevřena příliš brzy, ale taková je holt daň za ověření, jak naložit s těmi dalšími.