Dva červené pinoty, u kterých jsem si nebyl jist

Dnes se podíváme na dvě vína odrůdy Pinot noir, jedno ze Slovenska a druhé z Čech, u kterých jsem si tak nějak nebyl jist, co si o nich myslet. Nejdříve zahraniční vzorek. Rulandské modré 2008 výber z hrozna pocházející z Château Topoľčianky (Vinárske závody Topoľčianky) jsem dostal darem, ke kterémužto účelu se velmi hodí. Jde totiž o řadu „Retro“ (do které by ale měla jít jejich vůbec nejlepší vína), ve vysokých pistolových lahvích a s prvorepublikovou vinětou, na které můžete vidět „krojovanú dievčinu v Topoľčiankach pod Tatrami“. Navíc má láhev hrdlo přelepeno papírovým páskem a zadní viněta obsahuje popis, analytiky, přesně místo původu, základní info o vinici a navíc jsou lahve číslované (moje je 1260 z celkových 4450 kusů). Tohle všechno funguje na jedničku, jenže navíc na lahvi najdete tři nálepky ze soutěží a zavěšenu kartičku s dodatečnými informace o retro řadě, čímž už to začíná působit poněkud přeplácaně. No nevadí. Vinárske závody Topoľčianky nejsou žádný drobeček, hospodaří na 400ha a další hrozny nakupují, takže velkoproducent. To ale nemusí nutně znamenat špatné víno.

Pinot pochází z južnoslovenské oblasti, podoblasti Strekovské, obce Šarkan a konkrétně vinice Kaparáš (jílovito-písčitá půda, slunečný svit 2074 hodin ročně, věk vinice 6 let). Láhev je zavřena kratším plným korkem. Barva pěkná rubínovka, fajn. Víno je aromaticky spíše jednodušší, ovocitý pinot s lehce „bramborou“ (takový sklepní tón, do kterého se mnoho běžných pinotů z Čech sune po pár letech zrání), znatelnější alkohol. Trochu třešně, trochu malin, nějaká čokoláda, ale nic zásadního. V chuti suché, znatelnější tříslo, středně plné, ostřejší a nepříliš vyvážené. Delší dýchání moc nepomáhá. Na pití neuráží, ale vzhledem k tomu, že by mělo jít o jejich hit a víno z Národného salonu vín, je to až příliš obyčejné. Měl jsem z toho pocit, během popíjení celý večer, jakoby se to víno fakt snažilo být něčím víc, ale furt mu jakákoliv zajímavost o kus unikala. Podobně na mne působil již dříve výběr Rulandského šedého ze stejné řady, prostě úplně běžné „lepší spotřební víno“. Vinařství uvádí „zrecí potenciál 3 roky“ a nemám dojem, že archivace by tomuhle vzorku nějak zásadně prospěla. Cena přibližně 10€ / 250,- Kč asi odpovídá efektní ambaláži, přívlastku a tak, ale samotné víno bych za tenhle peníz znovu nekoupil.

Druhým vzorkem je jakostní Pinot noir 2007 z Vinařství Sv. Tomáše v Malých Žernosekách (viniční trať Na Dobraji, výsadby z let 2003 - 2004). Od vinaře, Zdeňka Vybírala, jsem dosud lépe znal jen jakostní Pinot Noir Klaret 2008, což je moc fajn pití, a do červeného pinotu vkládal velké naděje. Vinařství se totiž specializuje na burgundské odrůdy (modré, bílé, šedé) a slyšel jsem na jejich výsledky docela chválu. Sám jsem je nenavštívil, nějaké informace najdete na jejich webu. Hospodaří už na docela slušných osmi hektarech, technologicky by mělo jít spíše o aktuální klasiku kvašenou za kontrolované teploty v nerezu + následné zrání dle potřeby i ve dřevě.

Pinot Noir 2007 je sice uveden jako jakostní, ale očividně vyzrál dost slušně, což napovídá nejen alkohol 14%. Láhev hnědá flétna, viněta fajn, uzavřeno korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou. Barva matnější rubín lehce nazrálý na okraji. Vůně hodně intenzivní, přezrálá pinotová, sladší, džemovité (resp. v koláči zapečené červené ovoce), kořenitost, brusinky. Suché, plné, výrazné, až pálivěji znát alkohol, poněkud disharmonické (a není to jen nízkým věkem), ovocité, sladší delší doznívání s trochou čokolády, něco třísla. Hodně hutné a teplé, ovšem nijak zářná struktura a postrádá jakoukoliv eleganci. Žena stylem tipuje nějaký Nový svět. Po pravdě tomu vínu „nevěřím“ a dost přemýšlím, jaký technologický postup byl při jeho přípravě zvolen. Jenže… za 115,- Kč, které jsem zaplatil, moc nabušenějších a takto plných pinotů neznám a jen těžko najdu, kupu konzumentů tím nadchne. Otázkou, na kterou ovšem pravidelný čtenář tohohle blogu nejspíš zná odpověď, je, zda takové pinoty vůbec pít chci a podobný projev od vína z Čech očekávám…