Dle autora je cílem demystifikovat a přiblížit pro mnohé snad až příliš složitě působící Burgundsko skrze perspektivu, která opravdu definuje kvalitu – jednotlivé špičkové producenty. Jasně dává najevo, že hlavním orientačním prvkem je jméno domény a ne zda jde o village, 1er Cru či nějakou slavnou apelaci (celkem vtipné, vzhledem k tomu, že Norman právě vydává knihu, která dělá totéž naopak z pohledu jednotlivých zásadních terroir). Kniha prezentuje 141 vinařství z Côte d’Or (na Chablis a Beaujolais se dostane možná příště), jejich zařazení se odvíjelo spíše od zásluh než velikosti, absolutní kvality jejich vín, konzistentnosti produkce, výkony s ohledem na špatný ročník a tak, roli by neměla hrát velikost pozemků a marketingový rozpočet. V některých apelacích najdete profil třeba jen jednoho vinařství, v jiných (Vosnée, Gevrey-Chambertin) jich jsou kvanta. Cílem nebylo mít každou oblast zastoupenu stejně, ale vypíchnout ty opravdu špičkové producenty celého Côte d’Or. Ale samozřejmě s jistým koeficientem výkonu v kontextu apelace, v rámci třídy, se tu pracuje. S vybranými podniky lze nesouhlasit, někdo může být navíc a jiný podle vás chybět, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Zastoupená vinařství prý nejsou nějak dále umisťována do žebříčku, ani délku profilu nelze brát jako ukazatel (P.J. s autorem hovořil při Grands Jours de Bourgogne a tenkrát prý naznačoval, že počet stran profilu měřítkem je).
Krom profilů jednotlivých vinařství kniha nabízí i část „obecnou“. V úvodu autor mluví o současných dobrých (větší otevřenost vůči zákazníkům i vinaři mezi sebou, větší koncentrace na kvalitu, domény lahvující vlastní vína místo prodeje négociantům atp. ) i špatných (raketový vzestup cen pozemků a související vliv na daně, dědictví a tlak na prodeje větším hráčům, tendence dělat přeextrahovaná a sudem nabušená vína) trendech v Burgundsku. Závěrečná část je pak věnována slovníčku vinařských pojmů ve francouzštině, profilu ročníků 1971-2009 a především několika teoretickým statím na téma apelací a kvalitativních úrovních, odrůd, způsobu přípravy bílého a červeného vína, způsobu obchodování s víny Burgundska, pěstování révy a biodynamice… je to přehledné a napsané s ohledem i na začínající milovníky vína, ale ani ty pokročilejší neurazí a leccos zajímavého si tam možná najdou.
Stěžejní částí jsou ale samozřejmě profily vinařství. Ty jsou rozděleny hezky podle jednotlivých apelací/obcí (a každá z nich má přibližně dvojstránku se základním popisem a přehlednou mapou, možná ale až zbytečně jednoduchou), orientuje se v tom dobře. Každá doména má nejméně jednu samostatnou stránku, Domaine de la Romanée-Conti zabírá hned čtyři, světe div se. Profil typicky obsahuje fotku vinaře, popis historie i současnosti vinařství, technik na vinici a ve sklepě, stylu vín s vypíchnutím těch nejlepších, nějakou tu zajímavost. U každého vinařství je navíc seznam aktuálně obdělávaných vinic (zajímavé je, že autor se úmyslně drží jména, které pro vinici/polohu používá konkrétní producent a neupravuje je na nejčastější verzi) včetně přesné plochy a obvykle i stáří keřů, ke štěstí chybí snad jen detailní mapa s vyznačením, ve kterých částech vinice ty výsadby jsou (ovšem v textu se o tom občas mluví) :o) Popisy jsou kvalitní, dobře se čtou, ale přeci jen působí tak nějak „usmějte se, je krásný den a všechno ideální“. Nečekal jsem, že autor by hvězdnému vinaři napálil nějaké pochybení, jak si to dovolí třeba motoristický magazín Top Gear i vůči špičkovým supersportovním autům, ale kritičtější pohled by možná leckdy byl namístě.
Každopádně ty profily v The Great Domaines of Burgundy jsou, i v dnešní době „na webu je všechno“ (zdaleka není pravda) asi nejobsáhlejším popisem tak velkého množství top burgundských vinařství, ke kterému se můžete dostat. Osobně mne na nich mrzí vlastně jen to, že nemají nějaký společný styl u fotografií. Někde je záběr na vinaře a jinde chybí, někde je „reklamní“ pohled na vinici a jinde sklep. Líbilo by se mi, kdyby všude byla alespoň v nějakém jednotném stylu fotka vinaře + něco další. Navíc je zřejmé, že zdrojů fotek bylo několik a kvalita se hodně liší, od technicky perfektních a obsahově skvělých současných záběrů (kde je autorem Jon Wyand), přes fotky staršího data z původních vydání, po několik málo záběrů, které vypadají jak z obludně nazvětšovaný výřez z jiné fotky. V tomhle směru si ta kniha zasloužila pečlivější práci.
Formát větší než A4, skoro tři stovky stránek nabité informacemi, křídový papír a solidní váha jeden a půl kila. The Great Domaines of Burgundy stála na Amazonu tolik, co v ČR zaplatíte za láhev běžného vína z Burgundska ($22, tedy nějaké čtyři stovky), a v tomto porovnání jde i naprosto jasný nákup. Přijde mi, že je to jak „pěkné obrázkové čtení do postele“, kdy si jen tak můžete listovat a vybírat náhodné pasáže o jednotlivých producentech, tak i kniha, ke které se lze obrátit, když potřebujete detailní informace o některém z kvalitních burgundských producentů. A navíc připravená pro nadšence do Burgundska a odborníky, ale poradí si s ní i začátečník. Jako referenční a zásadní knihu o Burgundsku stále beru The Wines of Burgundy od Coatese (nové vydání ideálně s profily producentů z toho staršího), tohle je ovšem povedený doplněk.
