Trochu zkosená těžší zelená láhev, docela jednoduchá a spíš moderní viněta s hologramem, kvalitní kovová záklopka a plný korek. Temná barva, hodně výrazná. Ne neprůhledná, ale nemá k tomu daleko. Chladnější víno hned po otevření mne praštilo do nosu vůni silně připomínající rašelinovou whisky. Byla to taková pálka, jako kdyby někdo běžné červené víno fortifikoval za pomoci whisky z ostrova Islay. S vyšší teplotou a rozdýcháním tahle vůně nebyla tak prominentní, ale stále byl projev dost uzený, silně vypálené dřevo dominující nad tmavým ovocem, švestka obalená v dehtu. Dost přestřelené. V chuti suché, opět trocha té spálené rašeliny, suché, šťavnatější kyselé ovoce a trocha zelených tónů, tříslo, slušná délka. Překvapivě, vzhledem k popisu výše, dobře pitelné víno, moc zajímavé.
Rovnou jsem vylovil z baru pár Islay whisky a očichal si je, zda mne smysly nějak neklamou. Ale ne, ve víně byla přesně ta stejná vůně. Možná ne tak silně jako třeba v Ardbegu (pro zájemce něco o téhle palírně ve starším článku), ale stále přítomna. Normálně bych řval, že je v tom víně dřeva moc a příliš vypáleného, jenže tady to nepůsobí jako chyba, ale spíše jako záměr … prostě tak nějak funguje. Možná proto, že chybí všechny ty nasládlé vlezlé vanilky a kokosy, které „oak monsters“ obvykle doprovázejí, a jde spíše jen o oheň a dubová prkna. Jo a trochu tmavého ovoce, taky. Zařadil jsem si zbylé lahve mezi „speciality“, přeci jen Croix-Mouton je o dost vyváženější a pro mne lepší pití, ale nákupu nelituji. A dost by mne zajímalo, zda tohle víno zkoušel i někdo další a pozoroval podobný projev…
