Japonské lázeňské městečko a „dietní“ večeře

Účelem dnešního článku je vyvolat i v těch, kteří dosud odolávají, pocit „něco na tom Japonsku bude“. K tomuto účelu poslouží popis lázeňského městečka Kinosaki a pobytu v ryokanu Yamamotoya doprovázený hromadou fotek. Jestli ani tohle nezafunguje, tak už fakt nevím :o) Základem celé té zábavy jsou totiž onseny, tradiční veřejné koupele ve vodě z horkých pramenů (Japonsko jako vulkanicky velmi aktivní země jich rozhodně nemá nedostatek). Podstatná část japonské kultury a domácího turismu se točí právě okolo téhle zábavy. I jako turista zahraniční brzy pochopíte, že na tom všem něco je. Vypadnete z hektického světa života ve městě někam směrem příroda a venkov, shodíte ze sebe oblečení a vyvalíte se do horké vody. Co chtít víc?

Něco takového má i většina slušných ubytování jako běžnou službu pro hosty, není třeba sprchy v každém pokoji. Takhle ve specializovaném osenu to ale mnohem blíže než normální koupeli má k chození do sauny, před vstupem do společné lázně se totiž musíte nejdříve pořádně umýt a samotný pobyt v různě horké vodě (obvykle 37 – 42°C) je spíše relaxační záležitost. Japonci, s ručníčky na otírání obličeje položenými na hlavě, se přitom uvolní, občas jsou schopni takhle oslovit i cizí lidi, má to silný společenský aspekt. A teď si představte, že sedíte v takovém venkovním onsenu, koukáte třeba na hory nebo les, z vody stoupá pára a vedle sebe máte sklenku chladného saké. Mmmmm! Jediná nevýhoda je, že úplně veřejné onseny jsou skoro vždy rozdělené podle pohlaví, takže heterosexuální pár prostě spolu být nemůže :-)

Kinosaki, městečko kousek od mořského pobřeží v prefektuře Hyōgo na hlavním ostrově Honshū, disponuje hned několika veřejnými lázeňskými domy, různě starými a vizuálně velmi odlišnými. Do každého je nějaké vstupné, pokud však ve městě přespáváte, máte vstup zdarma. Geniální na tom všem je, že ze sebe v ubytování shodíte komplet všechno oblečení a převléknete se do yukaty, většinou bavlněného jednoduchého jakoby kimona, ve které se pak skoro všichni (alespoň od podvečera dál) po městečku pohybují.

Navíc s tradičními dřeváky, geta, na nohou. Jak ten dřevák vypadá můžete vidět na fotce, oproti pohodlné relaxační jukatě je tahle záležitost na zabití a nás nezvyklé z ní bolí nohy, ale když společně s ostatními klapete jak kůň po ulicích, tak to těm Japoncům odpustíte. Má to neuvěřitelnou atmosféru.

Bydleli jsme v  ryokanu jménem Yamamotoya, kterýžto navíc disponuje pro Čechy něčím velmi lákavým – vlastním pivovarem! Krom toho je fakt tradiční a moc pěkný. Byť má daleko k těm luxusním, stejně je úroveň péče o hosta úplně na jiné úrovni, než jsem zvyklý z běžných hotelů. Neustále nás někdo obskakoval, klaněl se, při uvedení do našeho pokoje byl naservírován výborný čaj… prostě krása. Navíc pohled z pokoje do v podstatě vlastního kusu zahrady vás dostane.

A pak ta večeře. Pokojská dorazí do místnosti a hezky ji tam pro vás připraví, vše naservíruje, postará se o vás. Není nutné se převlékat a někam odcházet. Jídla je spousta a dobré, nic zásadního, ale jedná se opět o tradiční a lokální pokrmy, jak je v Japonsku obvyklé a naprosto logické. Navíc s tradiční poznávačkou, co to v které té mističce je a velkým očekáváním, jak bude chutnat. Když dojíte, nejspíš vyrazíte courat po městě a do koupelí (nějaký relax po tom sezení na zemi, pro nenavyklé fakt docela problém, se hodí), mezitím se pokoj změní z jídelny na ložnici, stůl bude nahrazen futony. Něco podobného v opačném směru proběhne ráno se snídaní.

  
Pivo v Yamamatoye, z jejich pivovaru Gubi-Gabu, je fakt dobré. Obecně o pivu v Japonsku se ještě rozepíšu, ale tohle bylo rozhodně jedno z těch nejzajímavějších. Zkoušel jsem všechny čtyři druhy – styl „pilsner“ (spíš bohužel ten řidší americký), velmi povedené pšeničné (weizen), naprosto skvělé spodně kvašené polotmavé červené a pak silné, tmavé. Nejsem nějaký pivní nadšenec, ale mám tenhle alkohol rád a výběr v Yamamotoye perfektně fungoval k jídlu, k různým chodům šlo krásně párovat jednotlivá piva, když máte chuť.

 
Krom tohohle všeho můžete vyrazit na procházku na místní horu s chrámem zasvěceným horkým pramenům (či vyjet lanovkou a sejít pěšky) a s hromadou krásných zákoutí v okolí, toulat se po obchůdcích a tak podobně. Ale zásadní je komfortní poklidný spánek v pohodlném ryokanu potom, co jste strávili dobu v horké koupeli. Prostě fantastická relaxace! Strašně lituju, že jsem byl v Japonsku tak krátce a mohl Kinosaki věnovat jen jediný den. Chci tam znovu!

Papuče… všude samé papuče :-) Při vstupu do ryokanu odložíte boty u vchodu a chodíte jen v jejich bačkorách, které odkládáte před vstupem na rohože v pokoji. Na záchod jsou samostatné speciální papuče. Na cestu do horkých lázní zase ty dřeváky. Roztomilé.

Zajímavá věc… tetování je v Japonsku spojováno se zločinem (yakuza), takže potetovaným může být či často bude do onsenu vstup zakázán. V mnoha věcech s Japonci prostě nejde vyjednávat, takže z koupele může být vyhoštěn i cizinec třeba s mírumilovným motýlem na zadku, když bude mít smůlu :o) Ale jinak se na vás v onsenu divně dívat nebudou, netřeba mít strach.

Drobný detail, kapsička na lístek na sedačce ve vlaku. Japonci s oblibou ve vlaku spí, tímhle způsobem zajistíte, že vás průvodčí (pokud vůbec nějaká kontrola lístku proběhne, na lokálních ji většinou neřeší) nemusí budit :o)

P.S. Část fotek zevnitř onsenu u tohoto zápisku má na svědomí manželka, ty nejpovedenější :-) Uvnitř je samozřejmě dost komplikované fotit, nahým hostům by se to nelíbilo. Hromadu záběrů od těch odvážnějších či z reklam jde však alespoň vygooglit :-)