Dnešní rychlý zápisek v podstatě páchám jen kvůli fotce výše. Jsme zrovna v oblasti, která je proslavená kraby, a byť ta správná sezóna začne až za měsíc, už teď jsou všude a chutnají báječně. Je to tady tak obvyklé jídlo, že kus klepeta najdete i v základní obyčejné miso polévce. Jsme v menším městečku Kasumi, ve většině běžných průvodců po Japonsku se o něm vůbec nezmiňují, ale zažili jsme tu jeden dost slušný kulturní šok. Po projížďce lodí podél pobřeží, geoparku který byl naším cílem, nás jedna Japonka z personálu provozujícího ty vyhlídkové cesty hodila autem na oběd. Prostě viděla, že postáváme na ulici a řešíme, kudy se vydat. To by ještě nebylo tak neobvyklé. Ale po odchodu z oběda, v takovém obyčejném podniku na rychlé jídlo, jsme vyrazili na vlak. Servírka se nám snažila něco sdělit, ale nerozuměli jsme jí. O pár minut později nás dostihla autem a naložila, jinak bychom ten nejbližší spoj nejspíš nestihli. Chápete to?
Takových drobnosti je spousta, časem je pořádně sepíšu. Z části nám možná pomáhá, že jsme exoti co v těhle místech nevidí často, ale stejně. U nás je to přesně naopak, lidi se snaží turisty ošulit jak to jen jde. Tady se naopak snaží jak jen mohou pomoct, vyjít vstříc, i když jsme pitomci co neumí jazyk. A potom, co vám s nějakým problém opravdu pomohou, se ještě ukloní a poděkují. Je to divný a někdy až trochu nepříjemný, ale stejně mám pocit, že žijeme tak nějak… hůř. Nejsem ten typ, co považuje všechno v rodné zemi za špatné a kouká jen za hranice, ale v mnoha ohledech se prostě máme ještě hodně co učit.
P.S. Článek nakonec nahrávám na pobřeží v městečku Takeno. Právě tu houkají sirény, podle meteorologického webu se blíží nějaká bouře či co. Tak snad se ještě ozvu, místní nějak zvlášť neplaší :o) Co se různých extrémních počasí a nepěkných přírodních jevů týče, tak v těch jim naopak nemáme co závidět.
