A právě tam jsem učinil asi největší objev toho dne. Z Vinařství rodiny Špalkovy jsem v posledních letech přechutnával spíše sem tam něco málo a po pravdě si k nim moc nenašel cestu, prostě mi jejich vína neseděla. A to včetně jejich slavného fortifikátu Šaler a cuvée Gryllus. Tentokrát mne hned první vzorek vyloženě nadchnul. Ryzlink rýnský VOC Znojmo 2009 (trať Kraví hora, alkohol 13.5%, č. šarže 1709 – tedy polosuchá varianta, mají ještě suchou) je perfektně udělaný, vyvážený, plnější živý květinový styl ryzlinku, s parádní kyselinou a tak akorát dotykem cukru, delší, skvělý. Mladičký a ještě se bude hodně vyvíjet, ale již teď jeden z nejpovedenějších ryzlinků, co jsem měl tu čest z Moravy za delší dobu chutnat. Krása, navíc za rozumné dvě stovky. Nabuzen prochutnal jsem i další jejich vína, z nichž ještě zaujalo Rulandské šedé 2008 jakostní, medové, chlebové, dost klasické, se zajímavou houbovou linkou, středně plné, s dobrou kyselinou, čisté, delší. Fakt dobré. Rulandské bílé 2009 ve výběru už na mne působilo poněkud „přestřeleně“, utahaně. A po pravdě mne ani moc nezaujal Pinot Noir 2007 jakostní a Svatovavřinecké 2007 jakostní, zato červené cuvée Gryllus 2007 bavilo. Extrémně temná barva, výrazná vůně s dominancí cabernetových tónů a trochou dřeva, příjemná. V chuti plnější, delší, tříslo, kyseliny, dost dobře udělané a připravené k dalšímu zrání. Ke kusu masa na grilu, jestli ještě zima venku na chvilku ustoupí, bych si ho dal rád. Nic zásadního, podobná vína země tomu lépe uzpůsobené produkují jak na běžícím pásu, ale pokusy v našich podmínkách obvykle končí… řekněme dost rozporuplně. Tohle vyšlo.
Minulý rok mne nezasáhla produkce alsaského vinařství Charles Wantz, napsal jsem k tomu na web jen „bezproblémové pití, ale nic co by mne nějak víc oslovilo“. Musím ověřit, jaké ročníky jsem chutnal, protože tentokrát jsem byl s ochutnanými vzorky, třemi ryzlinky a sektem, docela spokojen. Crémant d’Alsace Brut Tradition Carte Noire, 90% Pinot Blanc a zbytek Chardonnay, servírovaný z lahve magnum, ve které zrál dva roky, je čerstvý, květinový, delší báječně pitelný sekt. V kontextu stolku se Champagne hned vedle o kus jednodušší, ale na druhou stranu stojí i v tomto velkém objemu méně než sedmička Champagne a magnum láhev vzhledem k lehkosti vína působí jako ideální množství pro dva :o) Základní Riesling 2008 z řady Réserve particuliere (dle zástupce vinařství demonstrující pouze odrůdu a ročník a ne terroir, protože jde o směs z více různých poloh) je čistý, jemný, dobře udělaný lehčí ryzlink s náznakem barev & laků v aromatice, dobře pitelný, fajn (vzhledem k ceně 230,- Kč bych ale na doma spíše sáhnul po vzorku od Špalků o kousek vedle). Riesling „S“ 2006 z řady Collection personnelle (vlastní vinice, konkrétní je poznat podle písmenka na lahvi – zde S, tedy Stein, nacházející se na jižní straně obce Mittelbergheim) je velmi efektní, plnější, ovocný, medový a do výraznějších barev & laků nazrálý ryzlink. Čistý, svěží, moc povedený. Ve vůni jsem poprvé u ryzlinku cítil japonský křen wasabi, ale to bych považoval za nějaké poškození smyslů nedávným návratem z této země. Srovnání s Riesling Grand Cru Wiebelsberg 2004 bylo hodně zajímavé, člověk tak nějak podvědomě čeká gradaci k stále intenzivnějšímu vínu, ale tady byl opak pravdou, proti předchozímu bylo toto mnohem jemnější, spíše květinové, elegantní, diskrétně poodhalující jemnější tóny, stále velmi mladě a živě působící. Dost povedené, ale spíše adept na láhev v klidu doma než davovou degustaci.
Co dál? Ověřil jsem si, že mne baví některé kousky z Champagne Bauget-Jouette (hlavně rosé), ovšem o těch se stále chystám sepsat víc z návštěvy vinařství (a mám obavu, že už se k tomu nedokopu). Stále mi dost sedí Sauvignon v podobě Pouilly Fumé Le Troncsec z vinařství Joseph Mellot, i v novém ročníku 2009. Naprosto špičková záležitost je Riesling Maidenburg 2008 z Reistenu, o nich bude ovšem řeč příští týden, v souvislosti s velkým zklamáním z představení ročníku 2009 a jedním jejich novým projektem.
Za účasti vinaře se prezentovala novinka v sortimentu Kupmeto, australská vína z Rathbone Wine Group (Yering Station, Mount Langhi Ghiran, Xanadu). Ty si chci nechat na nějakou klidnější příležitost a tak jsem, v rámci své odrůdové úchylky, projel jen jejich dvě varianty Pinotu Noir. Ani jeden mi neseděl, takový ten univerzální teplejší styl bez hlubšího charakteru to byl. Což neznamená, že třeba jejich Shirazy nebudou skvělé, ale to snad zjistím později.
