Reisten ročník 2009 a projekt L-G-L

Co je to za kravinu, fotka Marka Špalka u článku o Reistenu? Ne, skutečně jsem se nespletl, vše vysvětlím na následujících řádcích. Minulou středu proběhla ve sklepě vinného restaurantu Monarch ochutnávka mladého ročníku 2009 vín z Reistenu a bohužel musím říct, že s nějak velkým nadšením jsem neodcházel. „Dovolím si označit ročník 2009 za dosud nejlepší v historii našeho vinařství“, prohlásil sklepmistr a majitel vinařství Radomír Nepraš v tiskové zprávě, a nastavil tak očekávání velmi vysoko. Po přechutnání 16 vzorků, šesti bílých „klasiků“ a sedmi bílých Maidenburgů (jak tohle funguje viz loňský článek) ročníku 2009 a k tomu růžové nuladevítky a dvou červených nulasedmiček, nebyla očekávání naplněna. A je otázkou, zda za to mohla jen vína, nebo i okolnosti jejich ochutnávky.

Ochutnávka měla být pro profesionály (restauratéry, sommeliéry) a přátele Reistenu, přátelé však převažovali a někteří chvílemi vytvářeli poněkud… nepřátelskou a neprofesionální atmosféru. Ochutnávka byla v jednu dobu dost tlačenice a obzvláště starší osoby měly po pár sklenkách tendenci uplatňovat své právo na přednostní naservírování vína (v tramvaji je sednout pustím, ale tohle…), dvě starší paní vedle mne se hlasitě hádaly kvůli dětem, třetí si stěžovala, že ji slíbili „víno vám budeme nosit“, ale musí si pro něj chodit sama. Další skupina o židli vedle se vrhla na raut a baštila guláš už od druhého vzorku, aroma jídla prodchlo okolní vzduch a nezaměnitelná linka cibule doprovodila všechny jemnější nuance vína. K tomu lehce hustá atmosféra kvůli nepříliš dobře osvětlené pondělní výpovědi Petra Očenáška, po Radomíru Neprašovi asi nejviditelnější tváři Reistenu. A na závěr vína, s dočasnými vinětami (což by nevadilo) a většina velmi čerstvě lahvovaná a očividně tímto procesem rozbitá, na veřejnou degustaci nepřipravená.

Ale i při určité úpravě hodnocení vzhledem k čerstvému lahvování mi jako nějaká bomba nepřišla. Všechno to byla čistá práce, vína dobře připravená, solidní, naprosto v pořádku, ale Reisten byl vždy i něco víc. Především v řadě Maidenburg mne fascinovala perfektní práce s kyselinou, která i při trochu vyšších zbytkových cukrech udržovala vína svěží a navíc jim umožňovala výborně zrát. V ročníku 2009, který na to samozřejmě měl svůj velký vliv, je tato říznost značně potlačena a vína působí měkčeji, než jsem měl s Maidenburgem spojeno. A v případě Gewürtzramineru, nevyváženého ulepeného vína (analytiky 11.5% alkohol, 33.9g/l cukr, 4.5g/l kyselin asi mluví za vše), nápis Maidenburg už nechápu vůbec.

Opravdu dobrý pocit jsem měl ten večer vlastně z jediného vína, paradoxně toho vůbec nejlevnějšího, jakostního Ryzlinku vlašského z vinice Pod Pálavou. Svěží, čisté, minerální hravé víno, středně plné, mix květinových tónů a ovocitosti, tak akorát dlouhé, dotyk sladkosti vyvážený kyselinou, výborně pitelné. Z dalších vín mi pak lépe vycházela klasická řada, tak nějak působila harmoničtějším dojmem. V kombinaci s vlivem té atmosféry okolo ale nemám chuť jednotlivé vzorky popisovat, nemělo by to smysl, počkám si na nějaké další přechutnání později. Den před touto degustací jsem měl možnost z Reistenu pít Riesling Maidenburg 2008 a ověřit si, že jde o špičkový ryzlink, jeden z nejlepších domácích co jdou momentálně koupit. Po degustaci jsem si naopak doma ještě otevřel jejich Maidenburg Pinot Gris 2007, v podstatě abych si zkontroloval, zda mne ten den smysly nějak neklamou či netrpím dočasnou reistenoslepotou (což by mne, vzhledem k zásobám jejich vín doma, dost mrzelo). A ne, i tohle víno bylo víc než povedené. Prostě nuladevítky (zatím) nepřesvědčily…

Ale tím jsem stále nevysvětlil toho Špalka z titulky. Na ochutnávce Reistenu, s nepřítomným Neprašem a zprávou o výpovědi Očenáška, působil jak pěst na oko. Jeho účast však byla logická, přijel aby představil projekt L-G-L, zkratku z anglického Lime-Granite-Loess, tedy Vápenec-Žula-Spraš. Chytlavé téma pro vinné nadšence i běžné konzumenty, fajn logo a designově dobře zpracované materiály, napojení na nový „klub L-G-L“… zavání to „špalkovinou“ a zapadá do stylu Nového i Starého vinařství (Edelspitz), Reisten ve spojení působí spíše jako takový doplněk. Jednovětý popis projektu říká: „Tři vinařství se spojila, aby vám nabídla unikátní možnost během jednoho nebo dvou dnů ochutnat a porovnat vína ze tří zcela odlišných podloží.“ Což je mi tedy dost sympatické, poukazovat na vliv místa původu, podloží a terroiru, u nás se oproti světu stále více nosí nápisy o řízeném kvašení a jim podobné. Nějaká ochutnávka srovnatelných vín ze všech tří podloží na jednom místě by se mi moc líbila. Nápad dobrý, jak to bude fungovat se uvidí.