Ne, víno rozhodně nekonkuruje Grand Cru z Burgundska, vlastně ani jejich obyčejnému vesnickému vínu ne. Z kousků, které jsem z vinic a sklepa na Grébovce ochutnal, ale působí nejserióznějším dojmem. Zatímco ostatní svádějí především k popíjení při podvečerní zábavě, tohle už nabízí více ke zkoumání a přemýšlení. Stále je to ovšem nikterak zásadně komplikované, příjemně ovocité chladnější červené řízené kyselinou. Čisté, spíš lehčí, fajn pitelné. Ale odrůda je tam pěkně a s trochou autosugesce i to místo původu. Za 35,- kč za dvě deci určitě zaskočím ochutnat ještě alespoň jednou, s výhledem na barevné stromy a usychající vinice je to příjemný zážitek. Na vánoce prý možná půjde Pinot i do lahve, kdyby ho chtěl někdo zkusit „archivovat“. Já bych tedy doporučoval vypít „do roka a do dne“, ale experimentům se meze nekladou :o)
I další víno je tak nějak podzimní. Bogdan Trojak má čich na zajímavé vinaře a s oblibou sem vozí i vína řekněme ekonomicky nepříliš zajímavá, záležitosti pro velmi úzkou skupinu konzumentů, a páchá ochutnávky pro čiré potěšení z toho, že se lidé seznámí s víny nějakým způsobem vybočujícími ze sortimentu, který máme k dispozici běžně (například teď chystá v Míšenské setkání s víny a vinaři z Polska). Jedním z takových úlovků byl vzorek z vinařství Luboš Malatschek z Limbachu, víno ze staré a dnes již minimálně pěstované odrůdy Rother Zierfahndler, křížence Veltlínu červeného a nejspíše Tramínu. Zatím něco málo o vinařství je sepsáno na Veltlínu, o návštěvě Limbachu i vinařství psal Vinný pavouk, i samotné vinařství má dost věcí na webu a o konkrétním víně se rozepsal Bogdan.
Baví mne už vysoká láhev s nádhernou vinětou v historizujícím stylu, kde jen proužek po straně přechází do moderních povinných informací. Ještě před napitím máte pocit, že dostáváte něco tradičního. Záklopka je plastová, korek lisovaný z drti (škoda, tohle už se tolik nehodí). Bogdan u vína uvádí, že „zprostředkovává ojedinělou možnost malokarpatský Zierfandler ochutnat“, osobně však mám dojem, že při neznalosti této odrůdy se mnohem více než její specifika projeví postupy zpracování. Barva řídkého jablečného moštu, opalizující, s bublinkami, živá. Bohatá, sladce oxidativní aromatika pečeného jablka, vrstevnaté, koláč, květiny, mění se hodně s vlivem vzduchu, rozvíjí. Nejspíše by nabídlo spoustu dalších nuancí v dny následující, ale… nezbylo. V chuti suché, výrazné ale spíše lehčí, osvěžující perlička, zajímavé konstruované, mineralita, čisté, živé, oxidativní, skvěle pitelné. Pěkně zakomponovaná kyselina, decentní hořčina a jistá třapinovo-tříslovitost volají po dalších doušcích. Z nějakého důvodu mi k tomu vůbec nesedí tenkostěnná vinná sklenka. Mám pocit, že by se to nejlépe pilo ve větším množství ze sklenky od horčice, někde na podzimní zahradě s pohledem na hory. Jako by to nepatřilo do bytu, ale do přírody. Pocitovka.
Upřímně… vím o skupině lidí, které tohle víno nadchne. Ale dovolil bych si tvrdit, že běžný konzument bude mít pocit, že je to víno zkažené nebo opravdu divné. Nalito v restauraci bez potřebného komentáře bude číšníkovi omláceno o hlavu :o) Každopádně moc fajn ukázka nemanipulovaného a vpravdě přírodního vína, jako bonus z odrůdy, se kterou se jen tak nesetkáte. Kvůli podobným netradičním setkáním mne víno snad nikdy nezačne nudit…
Má něco silnější atmosféru než podzimní hřbitov? Jíte na podzim jitrnice? Už máte zásoby fazolí? Vaše nejzajímavější a nejméně obvyklé víno v poslední době? Co je to za nesmyslný mix otázek?
