Svaté vítězství na degustaci Templářský sklepů

Kopat do templářů je v posledních dnech docela populární. V zápiscích zde na blogu jsem se snažil co nejobjektivněji informovat o všem, co se kolem jejich problému s víny z hroznů blíže neurčeného původu děje, byť má nedůvěra k typické produkci tohoto vinařství byla myslím docela patrná. Když jsem narazil na ochutnávku nové templářské řady vín Sanctus Victoria (neboli Svaté vítězství, velmi stylové vzhledem k situaci…), z vlastních vinohradů, s uvedením tratí na vinětě a popisem „terroir“, nešlo odolat. Akci pořádal Zdeněk Reimann v restauraci Phenix a vína představil templářský sommeliér Jakub Šamšula společně se zástupcem firmy pro Prahu a další kraje Zbyňkem Sirovým. Na Facebooku jsem si, po krátké informaci kam vyrážím, vysloužil dotazy ve stylu „máš to zapotřebí“ či „za co se trestáš“, ale přišlo mi, že ochutnat ta vína prostě smysl má, ať už spor templářů se SZPI dopadne jakkoliv. A to i proto, že součástí degustace bylo i několik jejich bio vín. Jak tedy vypadají top vína firmy, která je obviňována, že možná až do milionu lahví přimíchala hrozny kdo ví odkud?

Templáři jsou jeden z vůbec největších výkupců hroznů v ČR, rozhodně co do počtu jednotlivých pěstitelů a firem. Pro řadu Sanctus Victoria si prý vytipovali několik vinic, ze kterých jsou stabilně skvělé hrozny, a právě z nich je připravují. Jde konkrétně o trať Hrubé v Čejči, Vyšavy v Blučině a Niva hrbatá, Stará hora a Helezný díl v Čejkovicích. Dokonce uvažují o tom, že vína budou zpracovávat v samostatném provozu. Samotná řada vín má novou láhev (téměř černá sklovina), kvalitní korky, nejspíš pekelně drahý styl viněty (ručně číslované a na webu navíc informace o zbývajících lahvích, po rozlomení pečetí se otevře knížečka s informacemi) a má firmě zajistit vstup na trhy, které ji zatím unikají – vyšší gastronomie a o víně poučená privátní klientela. Navíc chtějí dokázat, že i oni umí v ČR vyrobit špičkové víno, byť se na ně dosud nezaměřovali. Na vinětě se dozvíte detaily o jednotlivých vinicích, ale také (byť tam není vše) o technologii výroby. Ta je též špičková…

Vína jsou totiž učebnicová. V tom smyslu, že učitel na vinařské škole by vyloženě zaplesal. Francouzi tomu říkají vins technologiques. Ostré odkalení moštu, fermentace za řízených teplot v nerezu za použití čistých i aromatických kvasinek a živných solí pro ně, enzymy, čiřidla, dosypané třísloviny, sterilní filtrace. A ještě si tomu dovolí říkat „šetrné enologické postupy“ či přidání taninů u některého vína označit za „cestu dál“, snahu o serióznější víno. Některá vína si sice poleží na kalech či dokonce v dřevených sudech (v případě Merlotu probíhá experiment s 22 různými sudy od pěti různých producentů, z různých oblastí původu a síly vypálení; dříve prý dřevo moc neřešili a teď to napravují), přesto jde spíš o produkty a vína jasně směřovaná určitým stylem než o Vína s velkým V, charakterní či snad dokonce něčím originální. Přijde mi docela zábavné, jak se v EU řeší dokyselení moštu či u nás docukření přívlastkových vín, když do nich jinak můžete nasypat všechno možné. Ale to je téma na jiný článek.

Co se týče bio vín, tak jejich uvedení templáři označují za „převratné“. Připravuje je pro ně jeden z družstevníků, firma Veritas, a hrozny pocházejí z tratí Stará hora v Bošovicích a Rozehnálky v Borkovanech. Krom bio produkce hroznů by vína měla být připravena spontánní fermentací, bez dodaných kvasinek a enzymů. Jsou ale komplet v nerezu, kvašena za částečně kontrolované teploty a vyčiřena bentonitem.

Na úvod sklenka Sang Real Sekt Brut Classique (Helezný díl), v lahvi kvašeného šumivého vína (odrůdově Chardonnay, Rulandské šedé a Rulandské modré, 12 měsíců na kalech v lahvi, na horní hranici brutu s 12g/l cukru). Čisté, svěží, citrusové s trochou jablka. Nasládlé, plnější, čisté, výrazné, docela fajn kyselina, slušná délka s jemnou hořčinou. Pěkně udělaný líbivější sekt. Stejně jako všechny následující vína za cenu 239,- Kč není-li uvedeno jinak. A ke všemu mám případně analytiky a další detaily, pokud by o ně někdo měl zájem.

Řada Sanctus Victoria

Ryzlink Rýnský pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Čisté, linka květin a dominantní ovocitost až do tropických tónů. Sladší byť kyselina tam je a víno není utahané, uni líbivější sladce-ovo styl. Jak prohlásil pan Šamšula, tak to nemusí vonět nutně odrůdově… což se tedy povedlo.

Rulandské šedé pozdní sběr 2009 (Vyšavy)
Zatím jejich asi nejúspěšnější víno, prodává se skoro samo. Sladší, tropiko-citrusová vůně kombinovaná s hruškou. Líbivá, uhlazená. Nasládlé v chuti se snažící se kyselinou, čisté, sušené ovoce a hruška, líbivé moderní techno. Dle sommeliéra „marketingové víno“.

Sauvignon pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Velmi výrazné aroma. Schematický příjemný Sauvignon s mixem broskve, angreštu a posečené trávy, dostatečně svěží s náznakem sladkosti. V chuti sladší, kulaté a trochu ulepenější nedostatkem kyseliny. Jemná fajn hořčina na závěr. Hodně voní, sladce chutná… co si přát víc? :-)

Tramín pozdní sběr 2009 (Niva hrbatá)
Hodně aromatické do li-či kompotu a růží, přímé a docela fajn. V chuti plnější, výrazné, sladkost nijak zásadní a překvapivě slušně vyvážená kyselinou, důraznost zajišťuje vyšší alkohol. Lehce hořčina ke konci, láká k dalšímu napití. Pěkně udělané a dost fajn pití. Čejkovice a Tramín fungují, že by se tu přeci jen místo původu trochu projevovalo?

Hibernal pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Hodně výrazná, květinová a sladší vůně. Citrusy, mango a dokonce, jak nás ale už navedl sommeliér, zelené bonpari! Sladší, mladistvý projev s výrazným cukrem docela dobře doplněným pěknou kyselinou, delší. Hodně dobře udělaná líbivka non plus ultra.


Frankovka pozdní sběr 2009 (Stará hora)
Čistá, kořenitější ovocitá vůně, mladá a poměrně příjemná. Suché, středně plné, trochu tvrdší ale spíš tak „aby nikomu nevadilo“, frankovka v tomhle umí být mnohem větší bestie. Ovocité, dobře pitelné. Hezké normální slušné červené působící o řád poctivějším dojmem než všechna bílá výše.

Modrý Portugal pozdní sběr 2009 (Helezný díl)
Sevřenější temnější aromatika působící trochu plastovým dojmem, z ovoce třešeň (zabalená v igelitu). Nevyhraněné, možná by chtělo trochu času. Suché, působí plnějším dojmem, vrstva třísla, trochu čokoláda, trochu dřevo, pecka. Takový zvláštní konstrukt, kde dílky úplně nezapadají do sebe a nemám tuchy, zda ležením zapadnou.

Rulandské modré pozdní sběr 2009 (Helezný díl)
Srdeční odrůda má i sommeliéra, prý naprosto zásadní a měla by být na Moravě více (můžeme v ní prý konkurovat světu). Víno dost těžko bojuje s větší sklenicí, aroma je neutrálněji ovocité trochu do švestky, nijak zvlášť výrazné ale vlastně docela fajn. V chuti suché, čistě ovocité, peckoviny, hořčinka, mladé. Trochu komplikovanější a zajímavější, klidně bych zkoumal o něco déla.

Další prezentovaná vína

Dornfelder slámové víno 2006
Malinová barva, velmi výrazná aromatika do medu, malin, jahod a k tomu nějaké ty těkavky a vůně náplasti. Velmi, velmi sladké, kulaté, medově připečené, dlouhé s dochutí jako kdybych pil sladké piliny. Cena 468,- kč za 0.2l (někdo by měl vinařům na Moravě ukázat ceník sedmiček slaďáků ze Sauternes, Barsacu či některých apelací na jihu Francie).

Rulandské bílé BIO pozdní sběr 2009
Čisté a svěží aroma, ovocitost s výraznou zemitější linkou, zajímavé, vrstevnaté, fajn. Hodně sladké v chuti, sladce ovocité s trochou zemitosti, kyselina se snaží cukr krotit, ale bohužel je to nerovný boj. Decentní hořčina v závěru. Cena 216,- Kč.

Svatovavřinecké BIO pozdní sběr 2009
Výrazné, selštěji ovocité (ne takový ten umělý, šablonovitý projev), nijak komplikované ale veskrze příjemné, lákající k napití. Čisté, kořenitější, ovocité, divočejší a trochu rozcuchané, neuhlazené, mám chuť to zkoumat i pít. Delší, zemité, vyvážené a výborně pitelné. Tohohle vína bych si dovedl láhev doma představit. Nic zásadního, podobná vína dělá kupa slušných menších vinařů (a lepších díky dřevu), ale působí opravdu sympaticky. Cena 216,- Kč.

Rulandské modré klaret pozdní sběr 2009
Tzv. Terroir collection, Komtur Ekko. Jednodušší, libivé jogurtově ovocité aroma. Čisté, středně plné, trochu nasládlé, obyčejné, jednoduché víno.

Závěr? Docela rád bych přechutnal jejich bio řadu celou, působí znatelně méně zmanipulovaným dojmem a milovníkovi vín s charakterem rozhodně nabízí více, než běžná templářská produkce. Nic zásadního, ale fajn pití, tedy kdyby to bílé nebylo tak sladké. Z řady Sanctus Victoria mne zaujala spíše červená, bílá považuji za ukázkové líbivky. Dobře udělané, ale bez čehokoliv navíc. V podstatě nevidím důvod je pro sebe kupovat, v této cenové kategorii bez problémů pořídím vína výrazně zajímavější.

Krom toho, že jde o líbivá a snadno a jasně uchopitelná technologická vína (je to na nich hodně vidět, viz výše), tak vidím trochu problém s jejich plánem v pronikání do top gastra i v něčem dalším. I přes tu promakanou ambaláž je to přeci jen poněkud kýč a v kombinaci s moderním elegantně založeným stolem bude působit jako pěst na okolo. A pak je tu styl bílých vín ročníku 2009, která jsou všechna polosladká. Možná mám o jídlech servírovaných v opravdu dobrých restauracích v ČR nějakou pomýlenou představu, ale přijde mi, že vína se zbytkovým cukrem 20 – 30g/l se zde užijí nepoměrně méně, než vína suchá (i když se na degustacích či při návštěvách sklípku vypijí nejdříve slaďáky). Dotaz jsem položil a bylo mi řečeno, že to je možná pravda, ale holt ročník 2009 byl sladší a navíc to tak chtěl pan ředitel. Tak jo, proč ne, vedení se neodporuje.